Režie:
Woody AllenScénář:
Woody AllenKamera:
Javier AguirresarobeHrají:
Javier Bardem, Scarlett Johansson, Christopher Evan Welch, Rebecca Hall, Penélope Cruz, Chris Messina, Patricia Clarkson, Carrie Preston, Kevin Dunn (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Horkým sluncem provoněné letní dny, zbavené všech starostí a spěchu chtějí v Barceloně společně prožít dvě mladé Američanky. Jsou to poněkud volnomyšlenkářská Cristina a její na první pohled příkrá, zásadová kamarádka Vicky, která má před svatbou. Jejich plány se „lehce zkomplikují“, na cestě potkávají spontánního malíře Juana Antonia, s jeho krásnou a nepříčetně žárlivou bývalou manželkou, Marií Elenou. Je pochopitelné, že srážka tak temperamentních charakterů na malém prostoru nemůže skončit jinak než žhavým dobrodružstvím… Známý americký režisér Woody Allen se rozhodl natočit především oddechový romantický příběh točící se kolem lásky a citů, a nutno říci, že se mu to úspěšně podařilo. V hereckém obsazení se také spolehl na „hereckou chemii“ představitelek Scarlett Johanssonové, Penélope Cruzové, Rebeccy Hallové a jejich mužského protějšku, Javiera Bardema (známého z filmů Goya, Tahle země není pro starý). (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (990)
Woody Allen opět na výbornou. Z filmu Vicky Cristina Barcelona srší na všechny strany láska k filmovému řemeslu. Sympatičtí a hlavně kvalitní herci, uvolněná atmosféra při exkurzi po Barcelónských památkách, výborné dialogy a v neposlední řadě také povedený scénář dělají z filmu skvělý filmový zážitek na který se vyplatí zajít do kina. Bardem opět charismatický, Scarlett to konečně po čase v novém filmu sluší a Penelope? Ta je přímo stvořená do tohoto filmu. Je vidět, že má v žilách španělský temperament a její hysterické herecké výstupy jsou dokonalé. U mě 90% ()
Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. ()
Zjišťuju, že Allen se v něčem docela podobá Vejdělkovi (korektně řečeno Vejdělek Allenovi). Až po VCHB mi došlo, že stejně jako Vejdělek vypráví Allen o lidech uvězněných v jakémsi mezičase, dobře zajištěných (aniž víme, jakým způsobem si na žití vydělávají), kteří nemají reálné problémy a nejde se s nimi ztotožnit. Prostě řeší své pseudoproblémy tím, že cynicky a sarkasticky komentují svět. Rozdíl je v tom, že Allen to se svými intelektuály zvládá častěji, líp, sympatičtěji a nepoměrně chytřeji než Vejdělek se svými burany... Ale v jádru je to až děsivě stejné. Utvrzuju se navíc v tom, že se Woody musí za každou cenu držet komedie... ()
Začal bych vtipem: Bardem = Macháček, Vicky = Vilhelmová, Cristina = Geislerová, Woody = Hřebejk. ____ Film Vicky Cristina Barcelona charakterizuje velice pozoruhodné hermeneutické, auteurské, stylistické a vypravěčské pnutí. Vždy mezi dvěmi hladinami. (i) První pnutí souvisí se svízelem, kterak zdánlivě povrchní a jednoznačný, a právě o to nejednoznačnější film vůbec vyložit. Kdykoliv nazíráme na nový počin Allena jako na banální romanci, cítíme zároveň cosi v podloží - čistě z toho důvodu, že v 73 letech tvůrce musí zákonitě bilancovat -, ale kdykoliv se do tohoto podloží vnoříme, moc sofistikovaného zde nevidíme, a navracíme se opět k povrchu, k filmu jako takovému. Obě vzdálenosti mezi povrchem a podložím se ale přibližují s tím, jak mezi nimi v průběhu filmu čím dál častěji pendlujeme a svazujeme je tím k sobě. Ale k tomu, abychom pendlování stezkami obměnili za rovinaté cesty, potřebujeme znát kód, nějaká pravidla, jimiž je film strukturován. Asociace hollywoodských zahraničních novinářů ony pravidla zřejmě zná, když udělila filmu Zlatý Glóbus. (ii) Druhá (auteurská) dialektická polemika vyplývá z podstaty filmu, protože jde – po dvojici Match Point / Cassandra's Dream - o třetí snímek, který definitně ustanovil Woodyho za žánrového režiséra s potlačeným rukopisem. Je to dané tím, že Woody dal na rady okolí a přestal hrát a navíc přestal nutit herce, aby ho napodobovali a přejímali jeho rejstřík. Velice rozkošné je pak pozorovat, jak Woody potlačuje sama sebe v dialozích, do níž za jiných okolností rád vkládá instantní žertíky, bohužel právě ony dovětky v „zarovnaném“ filmu citelně schází. Musím proto konstatovat, že přechod z auteurské do anonymní polohy Woodymu rozhodně neprospěl, neboť ve stejné míře přešly jeho filmy z polohy „allenovské“ do polohy „normální“ a zaměnitelné. (iii) Další pnutí se skýtá ve stylu. Mimo ladění filmu do sytě letního odstínu (témbru, chcete-li) a zajímavé vizuální finesy zhruba uprostřed, kdy se kamera při dialogu volně otáčí v rozpětí šedesáti stupňů mezi obličeji dvou hovořících, zůstává technofobní Woody dočista starosvětský a vágní; nejzazší atavismus moderního věku. Proto lze bez nadsázky tvrdit, že Woody pouze přesunul své oblíbené postavy z Manthattnu do Španělska, kde s nimi sice rozjel tzv. Almodóvar-story, ale Španělsko jako takové zachoval a využil pouze coby product placement v názvu. Přes teleobjektivy vytrhl postavy z okolí a dramatický prostor se mu tak nestal prostorem žijícím, neboť postavy pouze vyplňují popředí obrazu a proti plochému pozadí působí, jako by byly vystřiženy z papíru a parafrázovaly tímto obdobně řešené, sic nepoměrně významnější plátno Zrození Venuše od Botticelliho. (iv) A jak vnímat ten zřetelně nadužívaný voiceover? Jako vypravěčskou nemohoucnost senilního tvůrce, nebo jako parodii na osudová deus-ex-machina srážející k sobě cílové postavy? Inu, přes tu všechnu dvojakost se obávám, že je Vicky Cristina Barcelona – oproti hurónským počinům Mamma Mia! nebo Sex ve městě – jenom takový unavený evropský film, který počítá s finanční ztrátou a jistý druh ztráty i tematizuje. () (méně) (více)
"Navzdory všemu, život schvaluju." Já se tedy osmahlému malíři Juan Antoniovi zase tak moc nedivím, neboť finanční problémy ho evidentně netíží a v jeho posteli se nepravidelně střídají tři krásky, které, přes často pronášená moudra, nemají nejmenší tušení o tom, jaký život by vlastně chtěly žít. Rozhodně nemohu napsat, že by se mi na tento snímek špatně koukalo, ale nad některými replikami zmíněných dam se po průchodu zvukovodem postupně podivovali nejen bubínek, kladívko, kovadlinka, třmínek či Eustachova trubice, ale dokonce ani orgány vnitřního ucha nedokázaly zakrývat svou rozpačitost z toho, jaké perly k nim občas dorazily. ()
Galerie (53)
Zajímavosti (21)
- K obsazení Penélope Cruz do role Marie Eleny, která jí nakonec vynesla mimo jiné i Oscara, podle ní patrně došlo tak, že "můj agent zaslechl, že se Woody chystá točit v Barceloně, tak mu zavolal a zeptal se, jestli nemá něco pro mě. A tak se domluvila naše čtyřicetivteřinová schůzka v New Yorku." Jde nejspíš o nadsázku, ale ne velikou, opravdu si povídali jen velmi krátce: "On mi řekl, že viděl Volver a moc se mu to líbilo a že píše jeden scénář, který se ubírá tím a tím směrem, že by se mi to mohlo líbit... a že se mi ozve za pár týdnů, děkuju pěkně. A to bylo v podstatě celé. S Woodym se nehraje na žádné okecávačky, to se mi libí. (...) Tehdy jsem odcházela s pusou od ucha k uchu, Woody je fakt sladkej. (...) Asi za měsíc mi zavolal, že má hotovo a jestli chci, je ta role moje. Hned jsem souhlasila, a když jsem pak četla scénář, měla jsem velikou radost, že jsem dostala tak úžasnou figuru v podstatě naslepo." (NIRO)
- Když Vicky (Rebecca Hall) mluví o své práci s tématickým zaměřením na katalánskou kulturu, řekne, že město Oviedo se nachází v Katalánsku, ve skutečnosti však leží v Asturii. (hansel97)
- Film je jedním z mnoha Allenových filmů, který má ve svém názvu dívčí jméno – Hana a její sestry (1986), Alice (1990), Melinda a Melinda (2004), Kasandřin sen (2007), Co je nového, kotě? (1966) a Annie Hall (1977). Jako jediný z nich má ve svém názvu hned dvě dívčí jména. (peeteno78)
Reklama