Vicky Cristina Barcelona

I když tvorbu Woodyho Allena příliš nevyhledávám, rozhodl jsem se na tento jeho nejnovější počin podívat v očekávání něčeho nového, odlišného od jeho předchozích děl. A mé tušení dostálo pravdy. Vicky Cristina Barcelona na mě opravdu působilo velmi odlišně od jeho dalších filmů, ale výraznější nadšení se nedostavilo. Celý film, příběh mi jaksi protekl mezi prsty a téměř vyzněl do prázdna. Pokud to měla být komedie, nevšiml jsem si jediného vtipného momentu. Mělo-li to být drama, bylo příliš řídké. Jediné s čím se dá souhlasit, byl romantický film, ale ani ten nedosáhl možné kvality. Obyčejně mi nevadí filmy založené na dialozích, ba někdy jsou mnohem lepší než kupa nesmyslné akce, ale zde byly bohužel dialogy pro mě ze značné části nezajímavé a nudné. Stejně tak charaktery hlavních postav, které na mě působili krajně negativním dojmem (přece jen mě film nenechal úplně chladným… špatná reklama, taky reklama). Měl jsem pouze možnost sledovat něco přes devadesát minut omezené části určitého způsobu pohledu na život a to v jeho dvou odlišných podobách, které jak vidno nejsou slučitelné. Nechci tvrdit, že tento film je špatný, to rozhodně ne. Penélope mě opravdu dokázala o své roli přesvědčit bez nejmenších pochyb, ostatní odvedli "jen" standardně kvalitní výkony. (17.02.2009)

85%... Několik životních principů se střetává v Gaudího katalánské metropoli. Penelope Cruz jako femme fatale symbolizuje ničivý oheň, věčná hledačka seba sama Scarlett Johannson působí jako závan čerstvého vzduchu, který za okamžik zmizí v dáli a nechá jen neurčitou vzpomínku, Bardem v roli latinského volnomyšlenkáře připomíná vodu- dravou řeku, vodopád, rozbouřené moře, z něhož vyvěrá jeho malba a konečně poněkud usedlá, ale z oné čtveřice jednoznačně nejzajímavější Rebecca Hall coby princip země pozná, co je to eroze půdy pod vlastníma nohama. Podivný milostný čtyřúhelník má více úhlů, než byste čekali. Woody Allen se vrací ve skvělé formě. Onu směšnou komiku zaměnil za poněkud osudovou tragiku, která ale není přepjatá a teatrální. Zkrátka existuje. P.S. Jestlipak viděl Woody Closer? Match point vs A good year? (07.11.2008)

Romantická láska je jen ta, která nikdy nedojde naplnění.. Španělsko je země zaslíbená fotbalu, tak proč to nenapasovat na něj. Do katalánské metropole přijíždí na soustředění dva neznámé americké kluby - hezké dresy, kvalitní taktika, pohledná hra. V přátelských zápasech si s nimi párkrát pohraje Real Oviedo, předvádějící líbivý, taktikou nesvázaný styl, jenž dokáže obráncům (počestnosti) dovedně zamotat hlavy, ale pořád je to nic proti tomu, až proti nim na hřiště vyrukuje se zdrcující ofenzívou velkoklub Fatal Cruz Barcelona.. Allen si přijel ze stínů manhattanských mrakodrapů nachytat bronz do Evropy a naservíroval v podstatě banální story o střetu materialismu a puritánství Ameriky se smyslností a otevřenou myslí starého kontinentu. Konverzačně tradičně vyšperkované, postavy bez výjimky neurotické a já se už nedivím, že ten, kdo nemá ve Státech vlastního psychoanalytika, tak jako by nebyl. Mimochodem, mezi Javierem a Penélope to jiskří tak, že by ani nepotřebovali k rozdělání ohně sirky.. (Speak English!) (13.05.2010)

Woody Allen opět na výbornou. Z filmu Vicky Cristina Barcelona srší na všechny strany láska k filmovému řemeslu. Sympatičtí a hlavně kvalitní herci, uvolněná atmosféra při exkurzi po Barcelónských památkách, výborné dialogy a v neposlední řadě také povedený scénář dělají z filmu skvělý filmový zážitek na který se vyplatí zajít do kina. Bardem opět charismatický, Scarlett to konečně po čase v novém filmu sluší a Penelope? Ta je přímo stvořená do tohoto filmu. Je vidět, že má v žilách španělský temperament a její hysterické herecké výstupy jsou dokonalé. U mě 90% (24.10.2008)

Vicky : Yeah, who exactly is going to make love? Juan Antonio: Hopefully, the three of us. Keď som túto vetu začul v traileri okamžite som poslal VCB k vode s tým, že Woody nám zosenilnel a ide točiť niečo matkinovsky šokujúce. Naštastie bol tento film počas jednej mojej cesty vlakom to jediné čo som mal v notebooku; inak by som prišiel o renesanciu tvorby Woodyho Allena. VCB nám predkladá ťažko uveriteľný konštrukt, často zjednodušujúci vzťahy medzi postavami. Samozrejme tento konštrukt i zjednodušovanie majú svoj zmysel a tým je predvedenie pár základných archetypov prístupu ľudí ku vzťahom a k životu ako takému. Veľmi výstižne to podala Nathalie, takže ja ju už len doplním. V živote stretnete najviac ľudí ako Vicky, upevnených na zemi a túžiacich po svojom ohni súc vo vzťahu, ktorý im nevyhovuje ba až ubíja ale nemajú odvahu sa odpútať. Potom sú tu Cristiny, vietor lietajúci zo vzťahu do vzťahu stále rozširujúc okruh vecí a ľudí, o ktorých vie že ich v živote nechce a hľadajúci to „niečo“ čo po čase opäť chcieť nebudú. Paradoxne najštastnejší budú asi oheň a voda, ktorí síce potrebujú vietor aby oheň rozdúchal a priblížil ho vode, ale aspoň vedia kto je ich chýbajúca polovica. Na týchto tézach vykonštruoval Woody jednoduchý, ale o to zaujímavejší príbeh o tom ako sa ľudia správajú vo vzťahoch a čo chcú od života. Zároveň rovnako úderne demonštruje vplyv umenia na plnosť ľudského života, Vicky umeniu síce „rozumie“ avšak nie je ten, kto ním žije, tým je práve Cristina, Juan Antonio a Maria Elena, ktorí ním aj žijú. A keďže pri pátraní po tom, čo ľudí odlišuje od zvieratiek prídeme k vyššej úrovni abstraktného myslenia (ostatné postavy VCB) a práve umenie (štyri hlavné postavy) môžme VCB chápať i ako veľmi „ľudský“ film. 9/10 (26.09.2009)