Vicky Cristina Barcelona

Hmm, nechal sem se pěkně nachytat, prej že to má bejt komedie, hmm, buď má Woody Allen skrytej humor a musí se to někde zapnout jak skrytý titulky, nicméně hledal sem marně a nebo to je prostě jen další Allenova vztahová dramatická ukecaná vyprávěčka o ničem. Musí se ale Allenovi nechat, že vztahy umí nastínit fakt dobře, ale mě to prostě nic neřikalo, bylo to takový nijaký, bez jiskry a bez pořádnýho nápadu a já to jen sledoval aniž by mě to nudilo a nebo bavilo (15.01.2009)

Opojná prázdninová romantika, která má ostrých hran na rozdávání. Woodyho scenáristické pero je ostřejší než kdy jindy, a i když svíravou londýnskou atmosféru Match Pointu vyměnil za uvolněnou španělskou morálku a pestrobarevné záběry nádherných lokací i herců (platí víceméně o všech, kdo se mihnou před kamerou), není sporu o tom, že do námětů čím dál tím výrazněji pašuje skepsi z toho, že pravá láska je jako ryba, co vám na poslední chvíli proklouzne mezi rukama. Chybující a tápající hrdinové naštěstí nepřestávají lovit a jejich emocionální horská jízda se alespoň na stovku minut stane tou vaší. Chytré, smyslné a s chuťovým jazykem, který vás donutí popřemýšlet o výletu mezi horkokrevné Španěly. Nevím, kde se to v tom staříkovi bere, ale životní energie má na rozdávání a zvládá ji bezztrátově rozdávat všem, kdo mají chuť dohlédnout dál než k pohádkově dokonalým loknám Scarlett Johansson nebo čarokrásným kadeřím Penelope Cruz. Tenhle film totiž nejen dobře vypadá, on i hrozně dobře chutná. Ještě jednu porci. Prosím... (26.12.2008)

Žijící klasik si vyjel ohřát kosti pod katalánské slunko a splnil si přitom svůj stařecký mokrý sen. A jelikož není labuť, tak se o Scarlettiny bradavky přes celé plátno (*glurp*), Penelopin zadeček přes celé plátno (mlask!), Rebečina stehýnka či Bardemovo strniště přes celé plátno (ehm, ehm) nadšeně dělí i s publikem... Ba ne, dělí se jen o ty stehna a strniště, škrt jeden neurotická. Ale i tak je to místy tak žhavé, že byť nám začíná sychravý podzim, tak doporučuji na projekci vyrazit v letním úboru. Platí především pro ty, kteří se mohou pyšnit chromozomem Y ve své genetické výbavě. Navíc jak si Bardem uspořádá domácnost, to nemá chybu. Ale nebyl by to Woody posledních let, kdyby tu nebylo aspoň jedno "velké ale". Tady je jím fádní úvod. Je letně ospalý možná až moc. Vše tak musí zachránit vtrhnutí Marie Elen do děje. Osobně mě také mrzelo, že dvě nejlepší postavy (Juanův otec a právě Marie Elena) jsou trestuhodně upozaděny. Celkově to není žádný zázrak, který by se zapsal zlatým písmem do mistrovy filmografie, ale odpočinková letní zábava je to výtečná. (22.10.2008)

NOC PLNÁ FILMŮ. Výborné. Nejde o to, kdo ztvárňuje ony ústřední postavy a jaký přitom podává herecký výkon, ale co ony postavy představují. Po Cronenbergovi, Romerovi, Verhoevenovi a Spielbergovi svou tvorbu a jednotlivé tvůrčí přístupy a inspirace bilancuje i Woody Allen, přičemž opětovně nejzajímavější jsou střety jednotlivých hledisek a vyjednání mezi nimi._____ Zatímco Cristina je iracionální neurotička a zneuznaná umělkyně utíkající do Evropy, kde je lépe přijímána (viz Allenova ambiciózní "umělecká" tvorba odkazující ke klasikům jako Bergman či Fellini, která se dočkala uznání v Evropě), Vicky je racionální newyorčanka s dopředu nalajnovaným životem (viz Allenovy manhattanské a ceněné, komediálněji laďené vztahové počiny s Diane Keatonovou). Americký pohled představující dva odlišné druhy filmů obrýleného intelektuála je konfrontován s evropským temperamentem, přinášející do odlehčené podívané prvky tragiky (filmy natočené mimo Manhattan, v nichž je Woody nesmlouvavý ke svým postavám)._____ A komu myslíte, že může patřit onen hlas vyprávějící příběh? Něco mi říká (vzhledem ke konci filmu), že další Woodyho film už nebude evropský, nýbrž americký. (25.10.2008)

Jen nenaplněná láska může být romantická. Při traileru jsem zvědavě očekával, u prvních recenzí, nečekaně připínajících snímku punc nejvtipnějšího filmu roku, překvapeně mrkal a u filmu ani nedýchal. A recenze proklínal. Tohle komedie není a z mého pohledu se k ní ani zdaleka neblíží. Ne snad, že by vtip chyběl úplně, ale na několika místech jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji podruhé - tentokrát v mnohem pozitivnější náladě napsaný - Match Point. Tohle Woodyho experimentování by (pokud možno nikdy) nemělo brát konce. Díky Španělsku je všechno důvěrně známé a přitom zářivě nové. Už když ke stolu přikráčí nekompromisní umělec Bardem, dá se tušit náznak přicházející partnerské symboliky, ale až když se fascinující komornost začne rozevírat, došlo mi, jak jedinečného díla se mi dostalo. Neviděl jsem totiž čistou romantiku, Woody už má své ultrašťastné konce nejspíš definitivně za sebou. A zároveň jsem neviděl ani náznak cynizmu, jenom potlačení snílkovství a nevyhnutelné získání jistého nadhledu. I díky tomu si Vicky nejvíce užijí takoví romantici, kteří už se spálili. Ti sladce doufající ať raději ještě pár let počkají po boku Hany a jejích sester. (31.12.2008)