Precious

Verim, ze Precious se nestane filmem, který bude brán jako oblíbený, že si ho někdo bude pouštět desetkrát do roka. Stane se filmem, který je v okamžicích silný, ale jako celek působí moc Oscarově, jeho ambice jsou obrovské a s každou minutou více a více viditelné. Přitom na druhou stranu mi to zpracování a ty přechody do "kouzelného" světa Precious kde je modelka, herečka zpěvačka apod. přijdou úplně amatérské a laciné. __ Příběh je docela síla, ne až tak silný jak by z toho šlo vytlačit, ale ty skutečnosti které se staly jsou docela odporné. Ale kvůli tomu dávat Oscara? Ne. __ Ono dívat se dvě hodiny na černý, upocený buldozerky není zrovna moje vysnene, ale slecna Destova to vsechno zachranila :-))) (29.12.2009)

Tolikrát jsem si "fuj" neříkal ani u většiny hororů jako u tohoto snímku. Otázkou je, zde je to dobře nebo špatně. Precious působí na city velmi zákeřně a hlavní hrdinku prostě MUSÍTE litovat. Jenže takhle to není ono, divák se nevyvíjí a neprožívá s hlavní postavou. Nesedl mi styl vyprávění, ani pojmutí celé dramatické události. Takhle si bohužel drama nepředstavuji. Co ale musím pochválit, je skvělá hudba a silný závěr. 60%. (09.02.2010)

Precious je jeden z největších festivalových hitů loňského roku, kolem kterého se vytvořila hodně nafouklá bublina. Předlohu jsem nečetl, ale o filmu nemohu říct nic jiného než, že jde o prvoplánovitě jednoduché dílo, jenž se na svět kouká strašně černobílým pohledem. U narativního filmu samozřejmě nemusí být jednoduchost na škodu (není třeba nějakých rafinovaných vyprávěcích struktur, aby byl film výborný), ale ten jednoduchý příběh musí dodržovat určité pravidla kauzality, pracovat s logickými detaily a například i na malém prostoru vytvořit "hloubku fikce". Filmový příběh (seč jednoduchý) musí prostě žít, nejen sloužit určitým hereckým akcím - musí fungovat i jaksi mimo ně. A v Precious je právě ten problém, že ten snímek takto nefunguje. Například: Lee daniels rozlišuje ve svém snímku pouze dva druhy lidí - ty zlé a ty hodné. Obě skupiny lidí nemají ke svému jednání téměř žádné motivace, nereagují na prostředí, nemění se v průběhu jejich vystupování, neustále jsou pouze v té jedné póze - buď strašně kladné, nebo pouze záporné. Z toho pak vzniká naprosto bizardní vykreslení světa, kde neexistuje nic jiného než kontrastní opozice: peklo proti nebi, negramotnost proti vzdělání, světlo vs. tma, porod vs. smrt atd. - buď si vyber nebo zhyň. A také pozor na definici kýče, protože ta říká, že i něco velmid depresivního může být kýč - už jen z té podstaty, že zjednodušuje složité vztahy a dává je do takovýchto absurdních vyhrocených pozic. - - - Precious je do jisté míry takový ZLATÝ EMO FILM plný přecitlivělosti a melancholie. Vynucuje si emoce a tlačí diváka do toho, aby byl dojat civilním dramatem věčné outsiderky, na kterou jsou všichni neustále zlí a která z pohledu Lee Danielse vlastně za nic nemůže, ani za to mnohakilové bříško, protože jí její ošklivá, ale opravdu ošklivá matka nutí jíst strašně moc papání ;) Ach... (28.02.2010)

Jen máloco je mi protivnější než prvoplánová deprese a Precious mi první třetinu nedala nic jiného než ji. Všichni jsou zlí, všechno je v háji, všechno je hnus. Až odhodlaná učitelka Blue Rain s programem "Each one teach one" zachránila nosnou linku od toho, aby se pod vším tím pesimismem zhroutila. Ale špatný film jsem určitě neviděl. Všichni hrají opravdu výborně a fandit hlavní hrdince po tom všem prostě musím. Komplexně výjimečná událost se ale nekoná ani náhodou. (25.02.2010)

Sorry, ale tohle jsem Lee Danielsovi na rozdíl od akademiků vůbec "nežral". V roce 2009 vznikly dva kýčovité dojáky, které zabodovaly na Oscarech, líbily se mnoha divákům, ale já je pro jejich prvoplánovost jaksi nemohl strávit - jedná se o Zrození šampióna a právě Precious. Zatímco onen film, za který Sandra Bullock získala Oscara, se snažil neustále "rozněžňovat", pak Danielsův film především skrze matku hlavní hrdinky chce diváka šokovat krutostí osudů obézní Precious. Dialogy jsou pak hnány ad absurdum a člověk se občas ptá sám sebe, jestli scénář místo normálního scénáristy náhodou nenapsala parta "fuckujících" raperů, kteří jsou na svět naštvaní jen proto, že jim táhne na šestnáct a snaží se za každou cenu šokovat. Sakra, vždyť i ten novodobý Jób z posledního filmu bratří Coenů - Seriózní muž - si po zhlédnutí Precious musel oddychnout, že až tak špatně na tom nikdy nebyl. Vážím si hereckých výkonů, vážím si režie některých momentů, avšak celkový přístup k látce a tzv. tlačení na pilu se mi naprosto příčí. Tento oscarový kalkul mě poměrně dost otrávil. (23.10.2010)