Precious

Jen máloco je mi protivnější než prvoplánová deprese a Precious mi první třetinu nedala nic jiného než ji. Všichni jsou zlí, všechno je v háji, všechno je hnus. Až odhodlaná učitelka Blue Rain s programem "Each one teach one" zachránila nosnou linku od toho, aby se pod vším tím pesimismem zhroutila. Ale špatný film jsem určitě neviděl. Všichni hrají opravdu výborně a fandit hlavní hrdince po tom všem prostě musím. Komplexně výjimečná událost se ale nekoná ani náhodou. (25.02.2010)

Tohle rozhodně není film na první rande. Svoje první dítě porodila na podlaze, zatímco jí její věčně nasraná matka kopala do hlavy, oznamuje obézní černošská dívka sociální pracovnici. Okolní společnost na ní zapomněla. Její děti přišly na svět poté, co na ní lehl vlastní otec. Žije v tmavé díře pouze s matkou, která chlastá, zneužívá sociální dávky, čumí na bednu a dceru obviňuje z odloudění partnera. A často po ní něco hodí nebo do ní strčí nad schodištěm. Ještě, že je tu nová možnost alternativního vzdělávání s chápavou učitelkou a andělskými křídly. Jenže výsledek si toho na svá bedra bere moc a u ničeho se příliš neohřeje. Máme tu obezitu, děravý sociální systém, chudobu, téma negramotnosti, rasismu, pak i homosexuály, dítě s Downovým syndromem, hrozbu HIV. A trochu té dívčí fantazie (tyhle „veselé“ vsuvky nicméně pro samotný vývoj příběhu nemají výraznější opodstatnění). Nejvíc se sice věnujeme vztahu dcery s tyranskou matkou, ale i tady bych si prosil víc péče. Tíživý sociální podtext je cítit, ale ve skutečnosti by nezaklepaly na dveře hodné víly v podobě učitelky a holek ze třídy a nevytáhly negramotnou těhotnou černošku, která zvládne tak akorát vařit a žrát ve fast foodech, z bryndy. Respektive vytáhly, ale co dál? Prostě když už jsme ve sračkách, přitlačil bych na pilu a šel na kost. A nevytahoval bych obláčky a všeobjímající scény. Sic se nějakého velkého moralizování nedočkáme (díky bohu), ale jednoduše by mě potěšily i ty mezistupně (určitě není tak snadné postavit se na vlastní nohy, když jsem v ne úplně fungujícím americkém sociálním systému „nobody“). Nemocniční sestra Lenny Kravitz a sociální pracovnice Mariah Carey vůbec nevyčnívají, mile překvapují tím, jak hrají nesmírně věrohodně. Obě hlavní představitelky jsou na jedničku, hlubší emoce (ať už jakékoliv) jsem však v jejich osudech (ač byly velmi pohnuté) tak úplně nenašel. 70% (20.02.2015)

Verim, ze Precious se nestane filmem, který bude brán jako oblíbený, že si ho někdo bude pouštět desetkrát do roka. Stane se filmem, který je v okamžicích silný, ale jako celek působí moc Oscarově, jeho ambice jsou obrovské a s každou minutou více a více viditelné. Přitom na druhou stranu mi to zpracování a ty přechody do "kouzelného" světa Precious kde je modelka, herečka zpěvačka apod. přijdou úplně amatérské a laciné. __ Příběh je docela síla, ne až tak silný jak by z toho šlo vytlačit, ale ty skutečnosti které se staly jsou docela odporné. Ale kvůli tomu dávat Oscara? Ne. __ Ono dívat se dvě hodiny na černý, upocený buldozerky není zrovna moje vysnene, ale slecna Destova to vsechno zachranila :-))) (29.12.2009)

Precious pochází z nezvladatelného sociálního zázemí a aby unikla realitě všedního dne, oddává se snění.. V podstatě souhlasím s negativními i pozitivními názory. Co mi vadilo, tak byla ta opravdu viditelná snaha získat zlatého plešounka. Jednoduše se tvůrci řídili heslem "čím víc, tím líp", ale na mě to skoro nezapůsobilo. Samozřejmě, že to, co se děje ve filmu je příšerné, ale jen kvůli tomu dobré hodnocení nedám, když mě to nevtáhlo, chvílemi vyloženě nebavilo. Film může být depresivní, pokud jste dost citliví a empatičtí, ale i povznášející, jestliže potřebujete vědět, že se někdo má mnohem hůře ;) Na mě připadají oba pocity. Na jednu stranu je skutečně temné a smutné, jestliže se něco takového děje a na druhou si po takových filmech setsakramentsky začínám vážit toho, co mám. Kromě tempa a snahy o ocenění mi docela vadila vyžitá Mariah Carey s knírkem. Zato musím povznést výkon Pauly Patton, ta jediná mi byla skutečně sympatická a předvedla dobrý výkon. (15.03.2013)

Nemám nic proti uměleckým sociálně-kritickým filmům, dokonce je mám i rád, jen se nestotožňuji s jejich častým nešvarem, kterým je přílišné tlačení na pilu. Jen málo tvůrců dokáže odolat citovému vydírání diváků, což je i tento případ. Hlavní hrdina těchto snímků nemůže mít jeden či dva (velmi závažné) problémy, to by bylo příliš málo, musí jich mít minimálně rovnou deset, podle pořekadla "čim více, tím lépe". Chápu i touhu o emancipaci barevných z jařma bílého muže, jen nevím, zda tento příběh je tím pravým. Nechci zabýhat příliš do podrobností, jen bych rád upozornil, že snímek je možno i interpretovat jako sbírku těch největších stereotypů černochů, které si lze představit (flákači, vyžírkové, zloději, feťáci atd). Osobně jsem od filmu čekal více. P.S. Tohle natočit běloch, tak ho při nejbližší možné příležitosti zlynčují. (02.11.2014)