Precious

Mať takú mater akú má naša vačica Precious, to nieje najkrajšia vyhliadka do budúcnosti. Zúriaca beštia, ktorá neváha hodiť po dcére panvicu, kvetináč či dokonca televízor z ôsmeho poschodia by si zaslúžila ...no, to nechám na vás. Na druhej strane Precious tiež nieje neviniatko. Nieje najpríjemnejšia, dvakrát chytrá tiež nie a neváha kradnúť porcie pre slony z Mcdonaldu. Ľahký život , ale rozhodne nemá a cení sa snaha zmeniť to. Všetky scény slovnej i fyzickej výmeny s "mamou" sú výborné, neopozerané a asi som divný, ale pre mňa aj vtipné. The best of je scéna kotúľania sa po schodoch a následne letiaci televízor.. Film je venovaný všetkým , ktorý si myslia , že majú ťažký život... Najväčšia chyba filmu je , že sa zbytočne snaží hrať na umenie, miesto toho aby vás ponoril do depky, takže hlavne preto za tri.60%. (05.07.2011)

XXL matka žárlící na dlouhotrvajícím incestem poznamenanou XXXL dceru, tatínek, co je otec i dědeček v jednom a zázemí zcela dysfunkční rodiny meloucí veškeré šance býti jiný na padrť - ještěže se zjeví lesbický anděl s aurou svátosti, co pomůže najít ze zdánlivého no way out inferna cestu ven.. Akademicky vděčné sociální drama postavené na civilních hereckých výkonech (především Mo´Nique, jejíž excelentní mrcha, požírající prasečí nožky zásadně se zelím, dokáže vzbudit nenávist vskutku dovedně), které se však k mému zklamání místo očekávané gradace rozplynulo v emočně nevýrazném konci. Překvapily role L.Kravitze i M.Carey, kterou jsem po náhlém úmrtí všech vizážistů světa a zničujícím požáru továrny na Dermacol, přiznávám se, vůbec nepoznal, ale rozhodně si zaslouží pochvalu za odvahu do takové role jít. Jinak při sledování Precious si nelze nevzpomenout na každoroční výroční zprávu amerického ministerstva zahraničí, v níž nás společně se Slovenskem kárají kvůli diskriminaci některých etnik a souvisejícímu nedodržování lidských práv. A přitom by úředníčkům strýčka Sama tak krásně slušel v rukou nástroj na zametání, kterým by nejdříve odstranili nečistoty před vlastním prahem.. (13.04.2011)

Není to film dle mého gusta a během jeho sledování jsem dlouho odolával, abych šel za těmi emocemi, které to ve mně chtělo vyvolat - nakonec mě ale přece jen dostal a titulní postava si získala mé sympatie - když v závěru vítězně odchází se svými dětmi, člověk jí nemůže nedržet palce, protože její kuráž je skutečně obdivuhodná. Je to film, který ví, co chce říct a jak toho dosáhnout, čehož si cením, ale přesto jsem měl pocit, že občas je toho fakt už moc - mám na mysli to, čím si musí Precious projít. Občas jsem se dokonce neubránil smíchu, protože se to podle mě přehouplo až do nechtěné směšnosti. Co mě ovšem na tom filmu dostalo bez výhrad, byla postava učitelky v hereckém ztvárnění Pauly Patton - její úchvatný zjev mě zcela okouzlil a v té roli si ji prostě nejde nezamilovat, tak moc je v ní skvělá, a tak moc je její postava skvělý člověk. Což lze však na druhou stranu brát i jako určité negativum filmu - všechny postavy mají dosti černobílé charaktery: buď jsou naprosto kladné nebo dokonale záporné, nic mezi tím. (V případě matky se to dosti změní až v drásajícím závěru, kdy jsou její motivace konečně vysvětleny). Čili, jak už jsem řekl, osobně takové filmy nevyhledávám a není to můj cup of tea, ale když už jsem se k němu dostal, dost to mnou otřáslo a budu to z hlavy dostávat dlouho. Když nic jiného, člověk si u takového filmu minimálně uvědomí, jak se má dobře - ve srovnání s tím peklem, kterého je v tom filmu svědkem, se prostě najednou většina starostí jeví strašně malicherně. (29.04.2017)

Tento film na mne zafungoval dokonale. V určitou chvíli jsme zmáčkla stop, šla do dětského pokoje a vzala svou spící dceru do náruče. Být v kině, musela bych utíkat domů. :-) Myslím, že Gabourey Sidibe měla dostat Cenu americké akademie. A když by náhodou nikdy v ničem jiném nehrála, zůstane pro mě stejně nezapomenutelná jako například Náčelník v Přeletu nad kukaččím hnízdem. :-) Mimořádný výkon. (24.01.2011)

Hlavní sílu nese už knižní příběh sám. Nic černějšího si snad nelze představit, doslova i obrazně. Scénář vznikl podle knihy Push od autorky Sapphire, vlastním jménem Ramony Loftonové, jež svou vlastní osobnost promítla do postavy až pohádkově vstřícné a úhledné lesbické učitelky. Což trochu skřípe; druhou drobnou vadu na kráse tvoří mechanické střídání přímočarých kontrastů ponuré reality s dívčinými sny v hýřivých kulisách showbyznysu. Z pekla do nebe a zpět: rafinovanější postupy scénář nehledá a ani hledat nemusí. Bohatě mu stačí pozvolné odhalování a stupňování všech hrůz, kterými Precious prošla. Naopak režisér Lee Daniels si počíná kromobyčejně zdrženlivě; netlačí na názornost odpudivých detailů s vědomím, že čím věcněji krutou informaci sdělí, tím silnějšího účinku docílí. A hlavně se může spolehnout na hlavní představitelky, Gabourey Sidibe coby Precious a Mo’Nique v roli matky. (01.05.2020)