Mighty Boosh

Cześć. Witajcie w programie. Ja nazywam się Howard Moon a to jest Vince Noir. Škoda té sestupné tendence. První série byla něco, co se blížilo dokonalosti. Od úvodního představení každé epizody, která trefně uvedla diváka do tématu nadcházející části až po bizardní děj a chytlavé písně. Druhá série mě relativně dost zaskočila tou změnou a popravdě jsem jí pořádně přišel na chuť až někdy v půlce. Finále bylo perfektní. Třetí série měl sice pár opravdu skvělých momentů, ale osobně se mi až tolik nelíbila. Možná měli zase koupit ty kulisy zoo. Jinak, proč jsou polské titulky jen na první sérii? Nejoblíbenější díly: Tundra, Hitcher, The Nightmare of Milky Joe (16.01.2015)

Nedivím se, že je z tohoto seriálu mnoho lidí zmateno. Obláště přátelé amerických sitcomů mají květák vedle, že umělý smích neoznačuje místa, na nichž bychom se všichni měli za pupky popadat. No a pak je tu to proklaté srování s Pythonem, že? Zatímco často srovnávavný Monty Python jsou "trapný skeče vo hovně", Mighty Boosh jsou naopak "trapný skeče s pointou" zasazený do celkového příběhu. Tedy do příběhu "vo hovně", abychom si rozuměli. Čili mi vůbec nedochází, proč tyhle dva seriály lidi pořád porovnávaj, když jsou až natolik diametrálně odlišný. Mighty Boosh je podle mnohých trapná nuda, která nesahá Monty Pythonům po kolena, zatímco já tvrdím, že Monty Pythoni vykradli tenhle seriál přes časoprostorovou kapsu a tak si svou nudnou trapností jeden s druhým nezadají, ani co by se loosovi za kostým vešlo. Čili ano, takto se dělá kvalitní trapnosranda. A vy ostatní, kdož se neklaníte kárli MODů, se jděte vostrouhat. (07.06.2012)

Nevím jak, vážně nevím jak, ale tenhle seriál i přes svojí nestálost nějak funguje. Show totálně random, tak random, že kdybyste do googlu napsali random, nevyhodí vám to výsledky zdaleka tak nahodilé, jako co se děje v Mighty Boosh. Jediná relativně konzistentní postava je Naboo, která také funguje zřejmě jako největší straight man. U ústřední dvojice je sice ono klasické rozdělení na komika a foil, jenže oba jsou hodně posunuti do komické části, kdy Howard Moon by mohl dělat v jiné show klidně komika, zatímco Vince Noir je dotlačený až kamsi do absurdna. Random je na tomhle seriálu úplně všechno, na jednu stranu humor těží právě z oné entropie, na druhou však na ní často klopýtne a proto je i vtipnost nestálá. Z hlediska britského humoru seriál stojí za povšimnutí, jinak je ale asi pro "náročné a/nebo otrlé". (27.09.2012)

V prvních dílech je poznat, že nejsou hoši ještě úplně jistí v kramflecích, avšak s o to větším zápalem se pouští do díla v druhé a třetí sérii. A jsem moc rád, že nerezignovali ani na formu (jak to často bývá zvykem u komediálních seriálů). Když si odmyslíme skvěle namixovaný humor (kombinace konverzační a situační komedie s příměsí značné dávky absurdna), Mighty Boosh nabízí i svérázný vizuální spektákl (často se surrealistickými prvky) a v neposlední řadě i skvělé (a žánrově velmi rozmanité) hudební vsuvky (složené jedním z hlavních protagonistů a autorů - Julianem Barrattem). (19.03.2017)

Naprosto geniální seriál s nezapomenutelnými postavami a především ústřední dvojkou Howarda a Vince, kteří v každém díle zažijí něco neskutečně absurdního a já se u toho neustále tlemím. A to ani nemluvím o většinou geniálních hudbeních vložkách. Prostě neskutečně geniální podívaná plná skvělého absurdního humoru, u kterého se pobavím klidně i při sedmém zhlédnutí jakékoli epizody a pořád se chlámu nahlas. To se mi stalo snad jen u dvou nebo tří seriálů, což z toho dělá... prostě něco neskutečného. Nejlepší epizody: Noční můra o Mléčeném Joeovi, Bollo, Volání Yettiho, Tundra. ale klidně bych jmenoval i všechny ostatní, až asi na dvě... 5* (22.12.2018)