Mighty Boosh

"The age i lost my virginity, number 43. Shish, bang, boom, bally, bally, boo, boo, number 28. Good people are dicks, number 46". Vidět Mighty Boosh je zážitek. Bomba. Výrazný výtvarný zpracování scén, atmosféra se občas zdá lepší než život, bláznivá imaginace převracející se v zábavnou realitu. Výbornej neotřelej děj a originální zápletky, vtipný dialogy využívající jemný procento trapnosti a jednoduchosti. Jedinečnej videoklip, nadmoderní muzikál. Perfektní soundtrack. Boosh definitivně převracej vnímání humoru. Díky jejich fantazii a jedinečnosti ještě víc vyčnívá plochost a průměrnost masově oblíbenejch komediálních seriálů. Boosh narušej klid a uváděj do něj zástup neuchopitelnejch postav a bohatejch charakterů, který neni možný nemilovat. Boosh vytvářej živoucí legendy, oživujou abstraktní zkurvysyny a nechávaj je přijít až k tobě, dovolujou nahlídnout do Gregovi mužíny. Boosh bez jakýkoliv diskuze transformujou matnost a průměrnost v barvitou energii a záhadnou neónovou atmosféru, nechávaj nás vznášet se kolem měsíce. Potřebuju víc. Jasná je pouze jedna věc, všichni jednou zemřeme. Ale zemřeme doopravdy? "I said good day, sir". (22.02.2011)

Noel Fielding má charisma jako prase, právě díky němu hodlám sledovat dál, ač jsem po prvních třech dílech došla k závěru, že koukám na seriál s úžasným akcentem, dobrýma hláškama a pekleně nevyrovnaným humorem. Dvacet minut na epizodu by možná bylo více. Muzikálová čísla bych poslala do prkýnek úplně (a to si na muzikálech ulítávám). Zatím 50% EDIT 14.1.2013 - Po šesti dílech seriál vzdávám, žádná epizoda si mě nedokáže udržet po celou svou délku, jediné, co opravdu oceňuji je duo v hlavních rolích, ti kluci jsou fakt borci. Na to abych vydržela dalších čtrnáct epizod mi však nestačí ani jejich charisma. (11.01.2013)

Naprosto geniální seriál s nezapomenutelnými postavami a především ústřední dvojkou Howarda a Vince, kteří v každém díle zažijí něco neskutečně absurdního a já se u toho neustále tlemím. A to ani nemluvím o většinou geniálních hudbeních vložkách. Prostě neskutečně geniální podívaná plná skvělého absurdního humoru, u kterého se pobavím klidně i při sedmém zhlédnutí jakékoli epizody a pořád se chlámu nahlas. To se mi stalo snad jen u dvou nebo tří seriálů, což z toho dělá... prostě něco neskutečného. Nejlepší epizody: Noční můra o Mléčeném Joeovi, Bollo, Volání Yettiho, Tundra. ale klidně bych jmenoval i všechny ostatní, až asi na dvě... 5* (22.12.2018)

V prvních dílech je poznat, že nejsou hoši ještě úplně jistí v kramflecích, avšak s o to větším zápalem se pouští do díla v druhé a třetí sérii. A jsem moc rád, že nerezignovali ani na formu (jak to často bývá zvykem u komediálních seriálů). Když si odmyslíme skvěle namixovaný humor (kombinace konverzační a situační komedie s příměsí značné dávky absurdna), Mighty Boosh nabízí i svérázný vizuální spektákl (často se surrealistickými prvky) a v neposlední řadě i skvělé (a žánrově velmi rozmanité) hudební vsuvky (složené jedním z hlavních protagonistů a autorů - Julianem Barrattem). (19.03.2017)

"Rychle Bollo, zkus Vince rozbrečet!" "Ehm... Iggy Pop pracuje v Tescu!" Nepopsatelná záležitost, která sice dokáže střídat geniální momenty a nezapomenutelné fóry s naprostou trapností, kdy už nevíte, jestli si z vás tvůrci dělají prdel nebo tuhle úchylárnu myslí smrtelně vážně... Ale Noel Fielding je Bůh a celé Mighty Boosh je tak šíleně ulítlá věc, že se od ní nelze odtrhnout. Crimp, Zákeřná jazzová buňka, šamanské party... Je tady všechno, co chcete vidět, plus hafo věcí, které jste asi nikdy v životě vidět nechtěli. Tohle rozhodně nesedne každýmu, ale za zkoušku to každopádně stojí. (14.09.2015)