Na odstřel

Nad tištěnými médii se pomalu smráká a noviny si už nedokáží udržet své místo ve společnosti, takové jaké kdysi mívaly. A byť jsou spotřebním zbožím určeným k rychlé konzumaci při cestě do práce spolu s rychle stárnoucími informacemi, jenž na sklonku nového dne ztrácejí na atraktivitě, aby v konečné fázi skončily v odpadkovém koši či jako vystýlka podmostního obydlí nejednoho bezdomovce. Pryč ale s polemikou. I když jí State of play nepřímo vyvolává a divák tíhnoucí k novinářské sféře pociťuje jistou nostalgii nad zašlými časy. K pochopení celkového kontextu je zapotřebí jistý Dušínovský komplex mající za vinu posedlost s níž se novináři snaží přijít na kloub té složité hříčce a konceptuálně jí nechápou jako případ, v němž jde o život ale jako příběh, jehož součástí se ve výsledku, ať už chtějí či ne, stávají. Byť zůstávají v pozadí a ukryti pod své vlastní jméno v kolonce autor. Přičemž je velmi příjemné sledovat snímek, který si s těmito hodnotami nepřímo hraje, i když je na prvním místě snaha pobavit. Snímek State of Play vychází z několik let starého britského seriálu v němž hrál ještě do té doby nepříliš známý James McAvoy. Zápletka zůstala stejná jen se změnila lokaci a rozkošatělý příběh byl okleštěn o vedlejší linie. Je bezpochyby jasné, že State of play prošumí kiny a zapadne na DVD, ale byla by škoda jej posílat hned do věčných lovišť, protože si svou šanci zaslouží. Konspiračních thrillerů není nikdy dosti a těch odehrávajících se v žurnalistickém prostředí už vůbec ne. State of play nenudí ani chvíli a hlavně baví. 8/10 PS: poletující helikoptéra v řadě scén byla značně rušivým prvkem a vyvolat pocit paranoi se použitím těchto záběrů moc nedařilo a spolu s českým překladem jsou to snad jediné výtky... (18.05.2009)

Zřejmě dobře napsaný scénář a na jeho půdorysu profesionálně téměř bezchybně zrežírovaný napínavý kriminálně politický příběh. Jak vidno, podezření na předražené vojenské zakázky cloumají všemi trhy světa bez výjimek. Tahounem je samozřejmě Russell Crowe, problémem, který vše malinko přibržďuje, je závěrečná mírná překombinovanost. (19.02.2012)

Ve filmu není nouze o překvapující zvraty, kteý gradují ve finálové části filmu. Russell Crowe tady jako muž péra pěkně zahuštuje atmosféru a ač je film herecký obsazený a zahraný velmi kvalitně. Film údává tempo právě jeho postava. Cal McAffrey je novinář, který připomíná osla co má před sebou mrkev, za kterou se žene tak dlouho dokud jí má před očima. Napětí je rovněž naroubováno právě na Cala, protože už od první scény mě byl tenhle baculáč děsně sympatickej, takže je pak velmi lehký mu fandit, mít o něj strach a nebu mu z pohodlí křesla trapně přitákávat a to znamená jen jednu užasnou věc, filmu se povedlo mě do svýho světa zatáhnout a zainteresovat a tudíž i prožít. Škoda, že Rachel, která je opět krásná x 10, nedostala větší prostor, Beníka taky beru a Helen to není nikdy žádná posíračka filmů. (15.12.2013)

Isteže skvele vystavané dialógy, investigatíva a zákulisné korporátno-politicko-vojensko-finančné hry boli fajn. Ale: podľa mňa po oslobodení sa od tohto balastu ostáva poučenie filmu v jednom: nepichajte s kamarátovou ženou, zvyčajne sa to nevypláca. Tu túto štrapáciu síce zachráni na vode stojaci a v posledných minútach všetko riešiaci zákrok polície. Ten tam však bol pridaný len ako niečo, čo v divákoch má vyvolať podvedomý nasledovný pocit: och aké dojemné, opätovne a spätne si ako divák uvedomujem, že spoločnosť potrebuje existenciu policajného zboru (v každodennej realite predraženého a skorumpovaného molocha moci). (29.04.2012)

Zase jednou si filmaři zasurfovali na módní vlně kopání do "strůjců" války v Afghánistánu, Iráku a tzv. války proti terorismu. Bylo by to snad i bohulibé, jednat se o nějaké originálně ztvárněné pacifistické dílo, jako je třebas Medemova Chaotická Anna. To bychom ovšem chtěli jako diváci příliš. Nedostane se nám ani odkrytí skutečné povahy zákulisních praktik americké politiky a hlubšího pohledu na pozadí oněch konfliktů. Ne, v politické rovině nejde o nic jiného než o kydání hnoje na hlavu "jestřábů" a hnůj se kydá nástrojem primitivním, vidlemi. Záporáci se tedy neštítí vražd, zastrašování, ani špinění oponentů. Nevídané je tu nevídáno, podezřelá okolnost střídá podezřelou okolnost, klubko zákulisních vztahů zví gordického uzlu a každý milovník konspiračních teorií ví, že největší ještírek je ten, který se tak pramálo jeví a odhalí se až na konci. Zbývá se tak jen těšit z očekávání, zda-li hrdinové bez bázně a jen s malou hanou odhalí či neodhalí to spiknutí bez obsahu, u kterého je důležité jen to, jak je spiklé ze zlých lidiček, kteří baží pouze po moci a penízkách (ne pro USA, pro sebe samotné). Scénář se ještě pro jistotu dovycpe vztahovým trojúhelníkem bez vášně, snad aby bylo vidět, že investigativní novináři jsou taky jen lidé a můžeme se s nimi ztotožnit. (24.11.2009)