Na odstřel

Profesionálně natočený thriller, kde vyčnívá jako obvykle výborný Russel Crowe v roli novináře, kterému to pálí a je za pravdu a dobrý příběh ochoten riskovat třeba i život. Bohužel slova chvály se nedají říct na adresu jeho partnera Bena Afflecka. Jeho průměrné herectví by se v jiném filmu a za jiných podmínek možná schovalo za výpravu, triky nebo tempo, vedle Crowa ten rozdíl kvality ale vyniká místy bolestně. Čtvrtá hvězdička unikla snímku ale z jiných důvodů - především kvůli nedodělkům ve scénáři. Producent chtěl jet podle obvyklého vzorce a nalákat diváky na efektní zvrat, po kterém se pohled na postavy příběhu změní, jenže scénárista se nevyhnul logickým chybám a kotrmelcům - viz finální setkání Crowa s atentátníkem. Očekávané vítězství dobra a svobodného tisku nad lidskou špínou a intrikami tak nějak zapadá do představ o americké studiové produkci, ale moje sympatie patří obvykle filmům, které se zavedená klišé pokoušejí bořit či se jim aspoň vyhnout. Celkový dojem: 65 %. (26.02.2013)

Vyškrtněte Affleckův tupý nicneříkající výraz a nadbytečnou postavu zásadové žurnalistky Helen Mirren a zůstane vám jen to nejlepší, co si od konspiračního politického thrilleru můžete coby nezaujatý divák přát. Je tu skvělá zápletka, hutná atmosféra modelovaná hromadou politické špíny a zakázaných machinací, náramně vydařená hudba a čtyři nebo pět výborných herců, kterým věříme, že svými postavami žijí a dýchají pro ně. Ale pozor. je to pořád jenom vysoce stylizovaná a šikovně nakroucená hollywoodská zábava s neohroženým Crowem a pohlednou McAdams, kde efektní honba za spravedlností vysoce převyšuje poctivé motivy klasických snímků o spiknutí. Ale nezbývá než si zvyknout, protože lépe než takhle to dnes v daném žánru asi nelze - a já osobně si nestěžuji.. 80% (10.05.2014)

Zase jednou si filmaři zasurfovali na módní vlně kopání do "strůjců" války v Afghánistánu, Iráku a tzv. války proti terorismu. Bylo by to snad i bohulibé, jednat se o nějaké originálně ztvárněné pacifistické dílo, jako je třebas Medemova Chaotická Anna. To bychom ovšem chtěli jako diváci příliš. Nedostane se nám ani odkrytí skutečné povahy zákulisních praktik americké politiky a hlubšího pohledu na pozadí oněch konfliktů. Ne, v politické rovině nejde o nic jiného než o kydání hnoje na hlavu "jestřábů" a hnůj se kydá nástrojem primitivním, vidlemi. Záporáci se tedy neštítí vražd, zastrašování, ani špinění oponentů. Nevídané je tu nevídáno, podezřelá okolnost střídá podezřelou okolnost, klubko zákulisních vztahů zví gordického uzlu a každý milovník konspiračních teorií ví, že největší ještírek je ten, který se tak pramálo jeví a odhalí se až na konci. Zbývá se tak jen těšit z očekávání, zda-li hrdinové bez bázně a jen s malou hanou odhalí či neodhalí to spiknutí bez obsahu, u kterého je důležité jen to, jak je spiklé ze zlých lidiček, kteří baží pouze po moci a penízkách (ne pro USA, pro sebe samotné). Scénář se ještě pro jistotu dovycpe vztahovým trojúhelníkem bez vášně, snad aby bylo vidět, že investigativní novináři jsou taky jen lidé a můžeme se s nimi ztotožnit. (24.11.2009)

Nad tištěnými médii se pomalu smráká a noviny si už nedokáží udržet své místo ve společnosti, takové jaké kdysi mívaly. A byť jsou spotřebním zbožím určeným k rychlé konzumaci při cestě do práce spolu s rychle stárnoucími informacemi, jenž na sklonku nového dne ztrácejí na atraktivitě, aby v konečné fázi skončily v odpadkovém koši či jako vystýlka podmostního obydlí nejednoho bezdomovce. Pryč ale s polemikou. I když jí State of play nepřímo vyvolává a divák tíhnoucí k novinářské sféře pociťuje jistou nostalgii nad zašlými časy. K pochopení celkového kontextu je zapotřebí jistý Dušínovský komplex mající za vinu posedlost s níž se novináři snaží přijít na kloub té složité hříčce a konceptuálně jí nechápou jako případ, v němž jde o život ale jako příběh, jehož součástí se ve výsledku, ať už chtějí či ne, stávají. Byť zůstávají v pozadí a ukryti pod své vlastní jméno v kolonce autor. Přičemž je velmi příjemné sledovat snímek, který si s těmito hodnotami nepřímo hraje, i když je na prvním místě snaha pobavit. Snímek State of Play vychází z několik let starého britského seriálu v němž hrál ještě do té doby nepříliš známý James McAvoy. Zápletka zůstala stejná jen se změnila lokaci a rozkošatělý příběh byl okleštěn o vedlejší linie. Je bezpochyby jasné, že State of play prošumí kiny a zapadne na DVD, ale byla by škoda jej posílat hned do věčných lovišť, protože si svou šanci zaslouží. Konspiračních thrillerů není nikdy dosti a těch odehrávajících se v žurnalistickém prostředí už vůbec ne. State of play nenudí ani chvíli a hlavně baví. 8/10 PS: poletující helikoptéra v řadě scén byla značně rušivým prvkem a vyvolat pocit paranoi se použitím těchto záběrů moc nedařilo a spolu s českým překladem jsou to snad jediné výtky... (18.05.2009)

Politika je svinstvo. Novináři jsou vychcánci. Klasická novinařina to má nahnuté. Tony Gilroy umí psát. Kevin Macdonald má čuch na zajímavé aktuální látky. Russell Crowe má charisma i s taťkovským panděrem. Helen Mirren umí strhnout i na minimáním prostoru. Jeff Daniels již má nejlepší roky za sebou. Rachel McAdams je naprosto nezajímavá. Prostě samé staré známé pravdy, které bezezbytku platí i zde. Jediná pravda, která neplatí je ta o zbytečných remacích, tenhle je všechno jen ne zbytečný či špatný. Nijak britské předloze dobré jméno nehanobí, spíše naopak. (30.05.2009)