Zabijáci lesbických upírek

Film mě svým názvem a obsahem přiměl k přemýšlení, a páč jsem v podstatě sadistická bytost, rád své úvahy na nevinného čtenáře vychrlím. Tak třeba první filozofická otázka: Zaměřujou se heterosexuální upíři – muži na vysávání žen, nebo je jim to jedno? Na první pohled otázka poněkud nesmyslná, neboť u jídla nikomu na pohlaví konzumovaného pokrmu nezáleží, i zcela heterosexuální muž si dá bez rozpaků řízek z prasete nebo stejk z býka. Ovšem musíme si uvědomit, že v případě upírů hraje roli ten neobvyklý způsob konzumace pokrmu, připomínající začátek milostného aktu – třeba já osobně bych se velmi zdráhal přisát se ke krku nějakého chlapa, zatímco u nějaké alespoň kapku přijatelné ženy by mi to nedělalo sebemenší problém. Plus vezměme do úvahy, že ženské jsou většinou čistotnější a ty krčky maj vypulírovanější. Když se upír zakousne do pravého chlapa (co jak známo smrdí i na fotce), hrozí mu reálné nebezpečí, že mnoho příštích hodin rozhodně nebude mít problémy se zácpou. Takže je jasné, že heterosexuální upíři a lesbické upírky pijou krev ženám a homosexuální upíři a heterosexuální upírky pak mužům. Z tohoto pohledu je pak děj hodnoceného filmu poněkud pochybný, neboť ti kluci se lesbických upírek vůbec bát nemuseli, svým pohlavím a už vůbec né svým vzhledem nemohli těm studentkám konkurovat. Ale zpátky k vědeckému rozboru: vzhledem k tomu, že muži maj větší hlad než ženy a snědí toho mnohem víc (až na výjimky tedy), měl by se neustále zvyšovat poměr upírek v porovnání s upírama. Řekněme, že muž toho sní dvakrát víc, poměr upíři : upírky by se pak měl stabilizovat na hodnotě 1:2. V tom případě ale nevím, proč se muži bojej kousnutí od upíra, vždyť bejt upírem musí bejt paráda, každej má k sobě průměrně dvě upírky a navíc se může pod záminkou hladu přisávat na libovolný počet žen – neupírek! Doplnění duben 2018: Tak jsem si chtěl dneska ke snídani přečíst něco chytrého a vtipného a teď koukám, že jsem v tomhle komentáři udělal matematickou chybu. Víc upírů než upírek je vždy jen dočasný stav, v dalším kole se jejich počty vyrovnají (páč upírky sice maj jen poloviční hlad, ale je jich dvakrát víc, takže mužů ve druhým kole zakousnou stejně jako upíři žen). No ale myslím, že ani tohle nám krásný zážitek z mého komentáře nemůže pokazit! (29.01.2018)

Povedená komedie ve stylu nepřekona(tel)ného Soumraku mrtvých. Kdo zmíněnému snímku na chuť nepřišel, nejspíš nebude spokojen ani v tomto případě, ale já se bavil a byl jsem rád, že konečně zase vznikla parodie na hororový žánr, která není tarantinovsky-rogriguezově grindhousovská, plná nechutností, zbytečně vystavovaných odhalených částí ženských i mužských těl a nablblých postav. Zabijáci lesbických upírek jsou dost často k popukání vtipní (první likvidace sekyrou, vikář a jeho společné scény s Fletchem), ale nikdy nesklouznou k fekálnímu nebo jinému druhu nechutného humoru, díky příjemné délce nestihnou nudit, hlavní hrdinové jsou sympatičtí, jedna dívka hezčí než druhá... A režie je nápaditá a ví, že timing není sprosté slovo. Čtyři čisté hvězdy (a malý kousek páté za poslední záběr).__P.S. Hudba Debbie Wiseman je lepší než všechno, co Danny Elfman napsal od dob Ospalé díry (co na tom, že ji trošku vykrádá). (22.01.2012)

K tomuhle filmu mě opět dokopal Horor film. Popravdě bych si ho sám určitě nepustil. K mému překvapení to ale nebyla taková kravina jakou jsem podle názvu filmu očekával. Snímek sám sebe nebere vážně a tak je k tomu potřeba i přistupovat. Sice to není žádná extra prdel, ale k tomu abych se nenudil to stačilo. Jak už bylo řečeno ve filmu : Celý je to o meči s kokotem. (04.04.2017)

Hororová komedie nacpaná suchým britským humorem a povedenými hláškami je zpočátku příjemně ujetá. Jak ale běží čas, skromný děj začíná nudit, slabší vtipy vadit. Přes geniální název téhle splatterové legrácce schází pořádný drajv na to, aby s naostřeným štafetovým kolíkem vítězně doběhla do velkého finále. (20.07.2009)

Vcelku obstojná parodie, pokud mohu soudit, místy jsem se skutečně dobře pobavil. Sympatické je, že si tahle konina na nic nehraje, je to prostě guilty pleasure se vším všudy - berte, nebo nechte být. Otrávený jsem naopak z nedostatku nějaké větší filmařské invence - celý film je až nepříjemně zplácán z žánrových klišé a ohraných fórů, které jsme viděli stokrát předtím. Původních nápadů je zde skutečně pomálu. Odkaz na Le Fanovu Carmillu pak snad ani raději nekomentovat, to si mohli tvůrci skutečně odpustit. Ech, když tak nad tím přemýšlím, vážně mě trápí, že naprostá většina upírských filmů, které jsem kdy viděl, jsou strašné sračky, protože v skrytu duše - puzen upřímnou afinitou k tomuto žánru - opravdově prahnu po tom vidět konečně alespoň jeden, který by byl výjimkou. Tak třeba někdy příště :-) (21.03.2013)