Pozemšťan

"Nikdy jsem neřekl, že jsem nesmrtelný, jen starý." Jsem rád, že jsem mohl být přitom, když uprostřed jedný inteligencí nabitý místnosti padla zásadní otázka "Co když ... ?". Od té chvíle mi oči odmítaly opustit monitor, mozkový závity nestíhaly pracovat a duší se šířil ohromný pocit spokojenosti. Je mi jedno, že se snímek nestydí za svou lacinost, že herci při minimálním pohybu nespálili snad ani jednoho jouleho a že teorie poletující vzduchem vzduchem svou divokostí přesahují mou chudou fantazii, protože já jsem spapal návnadu i s navijákem a naprosto odevzdaně jsem se bavil. Za posledních 25713 let, který jsem na týhle planetě prožil, jsem viděl jen málo originálnějších snímků. (24.01.2012)

Plný počet dát nemůžu, ale čtyři hvězdy na film, ve kterém se nedělá nic jiného, než že se kecá v jedný místnosti, to postačí. Pozemšťan je zajímavý film se zajímavými myšlenkami. Celou dobu vlastně povídá a povídá a divák čeká, až se zmíní o Ježíšovi (protože nic jinýho dneska nezaujme víc, než téma Ježíš). Tam pak scénárista lehce přežene, aby mě dokázal šokovat a pak si na to nabalí jednu z těch zajímavějších konspiračních teorií. Je to zajímavě pojatý a dialogy napsal asi samotný Bůh, protože jsem se nedokázal odlepit. A to se málokdy povede u filmu, kde žádná akce ani napětí vlastně není. (10.04.2010)

Vcelku zajímavý, avšak ničím ohromující, nízkorozpočtový film, který i přes svou krátkou stopáž, dokáže pěkně uspávat. Bez mučení přiznám, že jsem ho sledoval nadvakrát. Parta vědců sedí v odlehlé chatě a jeden z nich, který je musí opustit, jim vypráví svůj příběh o nesmrtelnosti. Kapacity ve svých oborech Johnovi zprvu nevěří a tváří se na jeho slova všelijak. Během chvíle však John dokáže, že v jejich myslích začíná vrtat červík pochybností, ale já to pro změnu nevěřím jim. Nevěřím jim ten náhlý obrat. A nakonec jsem čekal nějakou lepší pointu, tahle konstrukce byla dost chabá a nevytáhla příběh z průměru. Když to shrnu do jedné věty - dobrý nápad, ale slabý scénář. (05.11.2013)

Čekala jsem cokoliv ... ale tohle ne ... po projekci jsem ještě dlouho seděla a přemýšlela nad tím co jsem to vlastně slyšela... Ano, hlavně slyšela, protože celý děj filmu je situován do vystěhovaného domku s jedním gaučem a krbem, ve kterém plápolá oheň. Pak je tady parta přátel, která se přišla rozloučit se svým kolegou a kamarádem, který se stěhuje, co však netuší je, co jim bude o sobě vyprávět. Je to až neuvěřitelně matoucí, člověk by mu i věřil, kdyby nevěděl, že je to JEN film s herci, režisérem, klapkou, kameramanem až po paní v kantýně. Část vyprávění o křesťanství mě dostala nejvíc, kde to autoři v jistém momentu trošku přepískli ..... a konec ...? .... byl neočekávaný. Ten kdo tenhle příběh napsal by si zasloužil metál jak oblbnout lidské chápání světa :-) (10.04.2013)

Jsem rád, že nás Richard Schenkman nezavedl na přechod sci-fi žánru vesmírného prostředí vesmírných lodí, válkami v galaxii a v boji mezi lidmi s nadpřirozenými bytostmi. Vše krásně v prostředí chaty, teplého krbu, usednutí a vyprávění s dokonalým scénářem a sedmi herců, kteří přikořenili tuhle krásnou výpravu Johnova příběhu. Cokoliv je možné. Máme dvě jednoduché možnosti. Můžeme to úplně roztrhat, zničit jeho logiku, nebo to můžeme přijmout a užit si to. (20.02.2012)