Pozemšťan

Vskutku geniálna myšlienka a námet, na ktorý však bolo potrebné aj kvalitné a niečím zaujímavé spracovanie.. a.. ono to naozaj - fakt - skutočne - vyšlo! Čo vám mam povedať? Presne takéto polemizujúce debaty v reálnom živote milujem (ci už ako počúvajúci alebo aktívne zapojený). Tak prečo by sa mi nemali zdať interesantne aj vo forme konverzačného snímku, zloženého z čisto dialógovej súhry hercov? Jednoducho paráda. Film si vás získa behom začiatočných pätnásť minút alebo ho pretrpíte až dokonca. Všetko záleží od vkusu a trpezlivej povahy konkrétne jedinca. Výnimka potvrdzujúca pravidlo, že na dosiahnutie emocionálneho maxima (alebo akýchkoľvek iných hodnôt kt. považujete za kinematograficky cenné) nie je potrebný žiaden extra veľký rozpočet a ani špeciálny vizuál. (27.01.2011)

"Myšlenka je větší pomník než katedrála." Cituji z filmu Kdo seje vítr. Myšlenka je to co je potřeba k vytvoření příběhu, ať už jde o film, rozhlasovou hru nebo knihu. Myšlenka o tom, jací jsme a jak přemýšlíme o věcech, nejlépe o takových, které jsou mimo naši dosavadní zkušenost. Od toho lidské myšlení je. Podstatné není věřit, podstatné je objevovat a porozumět, dělat závěry na základě už známého. A o tom je i Muž ze Země. Způsob reakce ostatních, jejich otázky a osobní postoje byly podle mě absolutně přesné. Cokoli navíc by jen rušilo, naopak když John mluví o ohni a je slyšet krb, je to naprosto krystalicky čisté. A pro Bixbyho asi věc, jak se rozloučit se světem. 4.10.2011 Věčnej život, věčná osamělost, věčná opuštěnost. Vzpomínky na minulost se postupně tříští do dílčích obrazů a vjemů, který sotva držej pohromadě. Mezi jednotlivejma zábleskama paměti se roztahuje tma, plameny vzpomínek se rozpadaj na menší ohně, pak na plamínky svíček. Dokáže člověk držet v hlavě dojmy ze zážitků, který mu dřív připadaly nesmazatelně vrytý do mozku? Spousta vjemů postupně upadne v zapomění, knot svíčky dohoří. Někdy ale třeba je možný nějakej plamen živit silou vůle, silou lásky. Když nic jinýho, vzpomínka mi musí zůstat. (14.06.2008)

Prvních 5 minut jsem si říkal, co jsem si to sakra pustil. Ovšem pak se rozjelo vyprávění tak poutavé, že jsem až nevěřil svým očím. Vypadá to jak z devadesátých let, odehrává se to v jedné místnosti se 7 herci za pár šupů, a stejně je to jeden z nejpůsobivějších filmů, které jsem za dlouhou dobu doma viděl. Dal bych si prequel. 😄 (07.12.2019)

Čekal jsem nějakou dramatickou konverzačku ve stylu třeba 12 rozhněvaných mužů a dostal jsem 8 (nebo kolik) divnejch lidí, který 1,5 hodiny diskutujou o totálních blbostech. Opravdu nejsem schopnej brát vážně chlápka, kterej o sobě tvrdí, že je mu 14 tisíc let a že byl Ježíš kristonoh a s Buddhou chodil na pivo a kdesi cosi. Možná bych to snad byl schopnej zkousnout jako nějakou epizodku v seriálu Krajní meze. (13.08.2012)

Jsem rád, že nás Richard Schenkman nezavedl na přechod sci-fi žánru vesmírného prostředí vesmírných lodí, válkami v galaxii a v boji mezi lidmi s nadpřirozenými bytostmi. Vše krásně v prostředí chaty, teplého krbu, usednutí a vyprávění s dokonalým scénářem a sedmi herců, kteří přikořenili tuhle krásnou výpravu Johnova příběhu. Cokoliv je možné. Máme dvě jednoduché možnosti. Můžeme to úplně roztrhat, zničit jeho logiku, nebo to můžeme přijmout a užit si to. (20.02.2012)