Kautokeino-opprøret
Kautokeino-upproret
Kautokeino-opprøret
The Kautokeino Rebellion
Guovdageainnu Stuimmit
Režie:
Nils GaupKamera:
Philip ØgaardHrají:
Anni-Kristiina Juuso, Aslat Mahtte Gaup, Mikkel Gaup, Nils Peder Isaksen Gaup, Mikael Persbrandt, Bjørn Sundquist, Sverre Porsanger, Peter Andersson (více)Obsahy(2)
V roce 1852 se v severonorské farnosti Kautokeino vzbouřilo přes 50 Sámů proti místní norské správě. Zabili jejího nejvyššího představitele, obchodníka s alkoholem, zbili pastora a několik dalších lidí. Za útok bylo odsouzeno 17 žen a 11 mužů, dva z nich k trestu smrti stětím hlavy. Působivý film o sámské kultuře se zabývá událostmi předcházejícími krveprolití. Norský režisér sámského původu N. Gaup hledá příčiny extrémního chování nejstaršího laponského etnika, které se vždy vyznačovalo mírnou povahou. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (51)
Nádherný příběh z dalekého Severu. Příběh o zkázách, které způsobuje alkohol i náboženský fanatismus. Nátlak a vydírání ve jménu Božím aneb církev ve službách moci, vlivu, majetku. Církev, likvidující ovečky s vlastními názory, poslušné držící ve spárech mocenských zájmů. "Pane, odpověz mi, proč se nemohu kát." Plný počet. ()
Paráda! Možná že se jedná o ohraný příběh, kdy se jedinec či malá skupina musí postavit proti vládnoucí vrstvě, ale ten důvod a vůbec zasazení do Laponska poloviny 19.století, dělá z Kautokeino nevšední zážitek. Ačkoliv jsem podobně laděných filmů viděl x, tak si nevzpomenu, kdy jsem měl takový vztek a zarýval si nehty do dlaní. A to mají na svědomí pochopitelně i herci, zejména tolikrát zmiňovaná Anni-Kristiina Juuso. Za tenhle výkon byl po právu oceněná. Ony možná táhnou jiná jména, zejména Coster-Waldau a Michael Nyqvist, ale ti se tu vlastně jen mihnou. Další severská věc, která je u nás neprávem naprosto opomíjená. 90% ()
Hlavní téma byla očividně nespravedlnost, která, co si budeme povídat, byla ztvárněna špičkově, ale celkově mě to zas až tolik nechytlo, takže z celkového pohledu dobrý film, ale nic přelomového. Co se mi líbilo, jak tam všichni chlastali, protože co jiného se dá v takové zmrzlé prdeli taky dělat, že jo? 75% ()
„Ten, kdo pije, nikdy nenajde klid v duši. Táhne ho to k pití jako mouchu na mrtvolu.“ A bylo očividné, že celý incident nezůstane jen u mrtvol poražených sobů… Z počátku jsem měl trochu obavy, jestli vůbec budu mít s kým sympatizovat, ale to se docela brzo změnilo. Sámové si mě postupně získali, a hlavně jsem začal nesnášet Ruth. Potom snad ještě víc nového opravdu slizkého pastora a jeho poskoky, kteří začali hrát hodně lstivě. Otázka spravedlnosti pak v publiku pořádně rezonuje. A přestože si je divák dobře vědom toho, co se musí stát, emocionální sounáležitost s neprávem obviněnými to nijak nesnižuje. A dovětek to jen potvrdí…Sice bylo malinko úsměvné, že všichni muži přestali pít na popud svých žen, podobné to bylo s „osvícenstvím“ mladého biskupa, ale nijak zvlášť mi to celkový zážitek nepokazilo. Vidím to na slušné 4*. „O některých věcech je těžké mluvit. Je jednodušší na ně zapomenout. Ale mlčení nám v ničem nepomůže. Musíme o tom mluvit a zkoušet to pochopit. I když to vypadá, že se život zastavil a už není naděje…“ ()
Síla filmu tkví v krásném, mrazivě zasněženém prostředí severního Norska a v poutavém odvyprávění skutečného příběhu z roku 1852, kdy se místní obyvatelé Sámové vzbouřili proti úředním norským orgánům kvůli problémům s alkoholem, náboženstvím a korupcí. Díky úvodní vsuvce víme jak celý příběh dopadne, ale i tak mě problémy tamní komunity odtržené od civilizace bavily sledovat, stejně tak i vykreslení charakteristiky jednotlivých postav, jimž docházela trpělivost a vystupovaly tak ze své ulity přirozené mírumilovnosti. Plný počet nedávám jen díky úvodnímu prozrazení pointy, což lehoučce zmírnilo moji zvědavost, jak celý ten hon na čarodějnice dopadne. ()
Reklama