Agent Palmer: Případ Ipcress

Harry Palmer: James Bond dělnické třídy, nakupuje v sámošce hezky s košíčkem konzervy (výhradně americké, inu gurmán) pro kolegyni agentku, kterou chce sbalit. Ano, Harry ve volnu rád vaří a poslouchá klasiku k tomu, jinak v práci spíš úředničina, akce poskromnu. Na druhou stranu, když už, tak má styl a suché hlášky a kukuč Michaela Cainea. On je to nakonec docela roztomilý film. (30.11.2020)

Takže: Je to špionážní film. Britský špionážní film. V hlavní roli Michael Caine, hudba John Barry... Mohlo to vůbec dopadnout špatně? Při pohledu do filmografie režiséra Furieho teoreticky ano. Jenže naštěstí jsem viděl špičkový snímek, který mě nadchl. Cainův výkon je obzvlášť v poslední třetině filmu na jedničku s hvězdičkou. (31.01.2010)

Příjemný dobově stylový filmek na téma kterak zůročit "nekázeň" ve službách armády Jejího Veličenstva... :-) . . . Britsky suché, omočeno v nějakém tom albánskosvětovém spiknutí a šmejdu ve vlastních řadách. Inu zase jednou špijóni kujóni... ;-) . . . Švihák Palmer je blond a není Bond a vůbec to nevadí. Možná ba právě naopak. Do akce jde s lehkým sarkasmem, akurátním nadhledem a příjemnou nadsázkou, bez zbytečně exaltovaných akčních scén a žánrových klišé. Tak jako celý tenhle film. A kupodivu to i po skoro půlstoletí funguje, v rámci žánru je tohle dílko stále příjemně vstřebatelné, navíc pak s kouzlem sledování života a řešení problémů světa dávno minulého... . . . Resumé - tři a půl hvězdičky tedy za film - z nutnosti zaokrouhlit nakonec za onu >letitou svěžest< v dobrém rozmaru nahoru... - - - - - (Poprvé viděno 20.3.2009 na dvd, komentář zde jako pátý - 20.3.2009) (20.03.2009)

Agent Palmer jako bavič vyniká v jediném - ve schopnosti pronášet mnohdy velmi vtipné kousavé poznámky. Ve všem ostatním zapadá do zcela šedého průměru nerealistických špionážních snímků, ve kterých agenti honí jiné agenty, aby zjistili informace o dalších agentech, nalézali v poslední chvíli zabité klíčové svědky, podstupovali a odolávali mučení, odhalovali zrádce v nejvyšších místech, sem tam si zastříleli a vždy byli uhlazeně elegantními sportovci. Slabé ***. (10.08.2009)

Mám extrémní slabost pro špionážní filmy (i knihy), zejména ty z britské provenience - viz některé Hitchcockovy ranější filmy. Psychologické či politické hry, naznačování a věčná nedůvěra, to vše slibuje sofistikované a intelektuálně lehce vzrušující vyprávění. A pokud to stříhá Peter Hunt (vynikající střihač prvních bondovek a režisér V tajné službě Jejího Veličenstva) a za kamerou stojí jeden z nejlepších představitelů české kameramanské školy Otto Heller, který nabídl rozhodně jedny z nejbizarnějších kompozičních řešení prostoru, jaké jsem kdy v britském (natož žánrovém) filmu viděl, je to prostě paráda. Jdu na další část, opět s Hellerovou kamerou (Hunt a Barry chybí, ale zase přibyl bondovský režisér Guy Hamilton - dělal čtyři, včetně Goldfingera). Docela oceňuji Saltzmana (jednoho ze dvou původních producentů bondovek), že s částečně identickým týmem (přibral např. Barryho jako skladatele, Kena Adama coby autora výpravy, případně kostyméry, členy zvukařského týmu atp.) nabídl tak odlišnou verzi špionážního žánru (mnohem bližší prvním románům Le Carrého než Flemingovi). I když ta scéna s výměnou zbraně - otevřeně citující Dr. No - mě pobavila velmi. (03.10.2009)