Dvanáct

Tak stejné a přece tak jiné než původních Dvanáct rozhněvaných mužů. Ruská duše je prostě labilnější ..zpočátku jsem se nedokázal naladit na notu, kterou tu rozehrál Michalkov, ale postupem času mě Dvanáctka úplně pohltila a emotivně vypjaté finále bylo snad ještě silnější než v originále, tady navíc přišlo zcela jiné a možná i lepší vyústění.. (29.12.2011)

Výborný, ale hodně náročný film. Původní americkou verzi s Fondou a Voskovcem samozřejmě považuju za naprostou klasiku a za jedno z nejlepších dramat vůbec, a proto jsem byl hodně zvědavý na ruský remake. Ten je ozvláštněný nádechem mystična, prostřihy na obviněného chlapce a ruským pohledem na život vůbec. Michalkov se snažil do filmu vtěsnat i trochu životní filozofie, což mu rozhodně neberu, ale myslím si, že to poberu pořádně až při další projekci (na kterou se rozhodně chystám!). Hudba, kamera a střih byly dobré, ale příběh stojí na Michalkově vypravěčském umění a zejména na HERECKÝCH výkonech, které mě osobně docela odbouraly ;-) Film samozřejmě není bez chybičky, ale ikdyž možná nebudu moc objektivní, hodnotím plným počtem; skvělý filmový zážitek. (14.06.2009)

Americký originál, tedy film 12 rozhněvaných mužů, který byl natočen podle divadelní hry, jsem viděl asi měsíc před ruským remakem 12 Nikity Michalkova. Je velmi zajímavé oba filmy srovnat. Amerických Dvanáct vyniká klaustrofobickým prostorem jedné malé místnosti, ze které není po celou dobu, snad kromě záchodu, kam utéct. Rukých Dvanáct umístil Michalkov do rozlehlé tělocvičny, čili prostor rozšířil do relativně otevřeného "dýchavična", na druhé straně plně využívá nejen veškerého možného prostoru (viz. ještě lépe oproti původnímu filmu zfilmovaná scéna rekonstrukce chůze revmatického starce), ale i předmětů, které tělocvična nabízí (medicinbal), k mnoha napínavým, ba dokonce i překvapivě vtipným scénám. Michalkov navíc podpoří závěr filmu velice chytře rozvinutou pointou příběhu, kterou americký film vůbec nenabízí. Nejdůležitějším aspektem Michalkových Dvanácti je ovšem fakt, že celý mezilidský konflikt, který se v tělocvičně odehraje, je naroubován na rusko-čečenské vzrtahy, na ruskou politiku a sociální vztahy a na nynější tvář Moskvy. Toto příjemné rozšíření mi decentně kazily příliš násilně vložené válečné scény, které mě vytrhávaly z koncentrace na ústřední dvanáctku rozhněvaných mužů v tělocvičně. Význam oněch scén ve filmu chápu a tak tuto malou stylistickou neshodu mezi mým pohledem na věc a režisérovou vizí házím za hlavu ve prospěch vyznění filmu jako celku. (03.11.2008)

Originál z roku 1957 i pozdější remake od Friedkina mam hodně rád. Tahle ruská verze mi ale přišla úplně divná. Těm porotcům jsem nebyl schopnej uvěřit ani slovo. Měl jsem spíš pocit, že do tý místnosti zavřeli 12 chovanců z jedličkárny. A všechny ty jejich debilní historky... Asi to bylo hercema, protože tady prostě nejsou takový esa jako Henry Fonda nebo Jack Lemmons. Mam pocit, že nejlepší výkon ze všech pravděpodobně předved cvičenej vrabec domácí, kterej se v průběhu filmu občas mihne. (17.06.2014)

90% - Michalkov vzal kostru původního Lumetova filmu, implantoval do ní ruskou duši s příslušnými klišé, a výsledek oblékl do jekési vojenské uniformy. Funguje to dokonale! Sice je film trochu delší a chvilkama má člověk pocit, že se to táhne, ale na to, kolik sdělení obsahuje, je to naprosto ideální čas. Michalkov prostě dal prostor VŠEM porotcům, aby vytáhli své dojemné monology. Schematické, účelové, patetické? Ano... ale je to Drama v tom nejlepším slova smyslu. Zábavu umocňuje jak extrémně vysoká herecká úroveň, tak i pěkná hudba Eduarda Artemjeva. Závěrečná poselství mi docela brala dech i přes jejich průhlednost. Skvělý film. Další chod, prosím! (01.10.2008)