Poslední údolí

Je málo historických filmů, na které se díváte a říkáte si "Jo, takhle to tenkrát muselo vážně vypadat". Poslední údolí k nim patří. Třicetiletou válku ukazuje jako konflikt, jenž dokázal rozdělit světadíl na dva tábory plus několik menších a poštvat proti sobě lidi, které do té doby nezajímalo nic než vlastní dům a pole. Pochybovat o smyslu toho všeho mohl každý. Zároveň ale musel být připravený na prostý fakt, že bude-li mu někdo chtít podříznout krk, nic mu nezabrání. Takhle nějak asi smýšlí postava Michaela Cainea, který se někomu pro roli Kapitána může zdát zvláštní volbou, nicméně jeho první scéna všechny obavy zažene (o scéně poslední nemluvě). Poslední údolí má ale kromě Cainea velkou výhodu i v jeho proti / spoluhráči Omaru Sharifovi a v přesném Nigelu Davenportovi alias Gruberovi. Překvapila mě rozhodně Clavellova režie - bitvy jsou nekompromisně drsné a špinavé, scény jako morová jáma nebo upálení čarodějnice (od Kladiva na čarodějnice nejlepší scéna tohoto druhu, jakou jsem viděl) zase nezapomenutelné. No a pak je tu samozřejmě John Barry. Bez jeho špičkové hudby by filmu velká část té úžasné atmosféry chyběla. Takže pokud se vám líbí Barryho Lion In The Winter nebo Mary, Queen Of The Scots, rozhodně po tomhle soundtracku sáhněte. Ve svém žánru se jedná o nezpochybnitelnou dokonalost. Poslední údolí si plný počet zaslouží. (14.03.2011)

Satanáš a Bůh si podali ruce a vyhnali nás z rajského sadu… V Praze se zaplachtilo z okna a rázem proti sobě stojí v Třicetileté válce katolíci a protestanti (zjednodušeno dle Monty Pythonů - Ti, co každou souloží počnou dítě vs. Ti, co tomu mohou kdykoliv zabránit navlíknutím "Lechtivého řehtoně"), aby mohli jménem a pod standartou vlastního Boha vést válku z historicky tradičních důvodů - zisk moci, majetku a lepšího výhledu na Rýn. A v takové překrásné době přející civilizovanému chování vznikla malá oáza křehkého míru oboustranného pragmatismu - všem však je jasno, že ve vypůjčeném čase a na slabých pilířích zvrácené lidské povahy.. Clavellova lahůdka z temných dob opírající se o chytrý scénář, výpravu, přesahové poselství a charisma Caineovy postavy Kapitána, které nemůžete, i přes jisté vražedné sklony, nefandit. Jsem si jist, že díky celkovému "anti-blackass" vyznění to nebude kousek, který by měl generální ředitel Vatikánu zařazený ve své filmotéce.. (22.06.2011)

"Všechno ve jménu božím. Celé národy byly vyvražděny ve jménu božím..." Zdařilý historický snímek zasazený do doby třiceleté války nepostrádá typické velkolepé bojové scény plné krvavých obětí, ale daleko více mne oslovily dialogy na pozadí ústředního konfliktu dvou náboženských ideologií. Do vesnice se svým odílem připutuje Rytíř, který si nechává říkat Kapitánem, s nekompromisním postojem, ctíc zásadu plnit svoje povinnosti až na cynické úrovni ("Dělám jenom to, co je nezbytné... nic víc. Když je nezbytné zabíjet, zabíjím... bez přemýšlení."). Přesto z něj a celkově té jeho zásadové povahy a způsobu, jakým se nejen před tulákem Vogelem prezentuje, jde jisté charisma. Kapitán se pro mne záhy stal sympatickým hrdinou, kterému jsem fandil a mnohé jeho výroky mají nesmírně nadčasový ráz, zejména ty směřující proti (nejen) náboženskému fanatismu, nebezpečnému z jakékoliv strany "ideologické barikády", které pak trefně a mrazivě podtrhuje další vývoj příběhu s upalováním za podezření z čarodějnictví... Poslední údolí je filmem, který rozhodně stojí za vidění, minimálně kvůli silné myšlenkové rovině a pro spřízněné diváky určitě i kvůli hereckému výkonu Michaela Caina. Líbila se mi i vedlejší romantická linka kolem vztahu Kapitána ke chudé Erice, jež nabídla minimálně dvě nezapomenutelné scény... jednu s hrou s kostkama a druhou na závěr. Ale celkově jde o filmový kus, který mi asi stačil vidět jednou. 75% (26.07.2020)

Michael Caine krásně shrnul dvě věci. Zaprvé, že válka je naprostý nesmysl a vraždí se jenom proto, že se vraždí, protože jiný smysl to nemá. A zadruhé, že Bůh je jenom zkurvená vymyšlená karikatura, která kdyby existovala, musela by zákonitě okamžitě zabít úplně všechny, protože to jsou šílení zmrdi. 70% (22.08.2017)

Pokud mě dnes dokáže svou myšlenkou oslovit snímek, který překročil padesátku, je jasné, že jeho tvůrci odvedli kvalitní práci. Hlavním sdělením filmu mělo být (a taky bylo), že válka je svinstvo. Plně souhlasím. Sekundární sdělení vyplynulo z dialogů o náboženství, a když řeknu, že i s ním plně souhlasím, tak to zdaleka nevystihuje objem mého souhlasu. Nikterak se netajím tím, že po celý život považuji náboženství za největší svinstvo, a právě třicetiletá válka je ideálním příkladem toho, proč tomu tak je. Dvě znepřátelené strany (možná spíše dva teologické směry) věřící v téhož (!!!) boha poslaly Evropu na třicet let do víru zabíjení, znásilňování, rabování a ničení; no, pokud by existoval nějaký bůh, v jehož jménu by toto probíhalo, musel by to být řádný kokot. O ďáblovi žádné pochyby nemám, ten existuje a každý z nás si v sobě nosí toho svého, aby v příhodných chvílích ničil, nebo alespoň otravoval život ostatním. Hloupé je, že nejde o nadpřirozenou bytost, takže se nelze na nic vymlouvat. Tedy, pokud nejste věřící. Pak svalíte vinu na Satanovy nečisté rejdy, upálíte sousedku, která má na nose bradavici a na gauči černého kocoura, a barvy vašeho světa jsou opět jasné a zářivé. No, a o tom byl právě tento film. Alespoň já to tak chápu. A nemůžu se zbavit pocitu, že je snímek i přes svůj věk stále až nepříjemně aktuální. / Poučení: Vidíš-li flanďáka, hoď kamenem dříve, než pod tebou začne doutnat hranice. 4*+ (22.03.2022)