Prokletý ostrov

Pan reziser Martin Scorsese narozdiel od Francisa F. Coppolu nestraca rokmi nic zo svojho umenia, hoci ja som nikdy nebola jeho velky fanusik. Shutter Island je ale pre mna ovela stravitelnejsi, ako jeho ostatne filmy, s vynimkou Departed. Zistila som, ze pokial Martin natoci pre mna zaujimavu temu, hned sa z toho stane majstrovske dielo, z ktoreho naskakuje husia koza. Skvela hudba, vynikajuca atmosfera 50-tych rokov, zdanliva "odtazitost a chladnost" postav, plus spravna davka sialenosti a mysterioznosti prekryju aj ten ocakavany koniec. (21.02.2010)

Ještě den po projekci těžko hledám slova. Vymazlený scénář stále vrtá v hlavě, herecké výkony mám před očima a Martin Scorsese po průměrném Letci a šlápnutí vedle jménem Departed boduje tak, až mi bere dech. Hraje si na Hitchcocka, na Kubricka, křičí do světa lásku ke starým filmům a každých pár minut mě ždíme. Jednou ze mě samou bezmocí málem dostane slzy, o pár minut později mě gradovanou tísnivostí skoro zabije. A celou dobu má nade mnou neskutečnou kontrolu a vodí si mě po všech koutech Shutter Islandu, jak jen chce. Na stará kolena naprostý vrchol jeho filmografie a zároveň diamant, ke kterému se ve vzpomínkách vracím jako k málokterému jinému. (18.03.2010)

"Veľkú pointu" som vedel vopred, ale napriek tomu (alebo práve preto?) som celý čas chrochtal blahom a uvažoval, kedy som naposledy videl taký perfektne premyslený, tematicky vrstevnatý, žánrovo hravý, výborne napísaný, bravúrne zahraný (Oscara pre Lea, prosím, je najvyšší čas) a skvele natočený film. Marty strikes back. Vo veľkom štýle. Pri scéne s jazierkom som plakal ako dážď - parádny výbuch postupne gradovaných emócií. Zatiaľ jasný film roka. (02.03.2010)

Klíčové otázky zní: nabídne Prokletý ostrov něco víc než jen dobře vystavěnou, ale pozoruhodně nevyrovnanou žánrovou historku? Není pocit zmatenosti, který nastupuje po jeho shlédnutí, vlastně jen odrazem vnitřní prázdnoty vyprávěného? Dokáže šokující pointa nejen vysvětlit, ale i ospravedlnit všechny podivuhodnosti (logické, časoprostorové i ideové) předchozího děje? Nemohu říci, že bych byl blíže odpovědi ANO... Což je v případě filmu M. Scorseseho dosti tristní výsledek. Navzdory absorbující atmosféře, navzdory DiCapriovi, navzdory pár opravdu skvělým momentům jsem dalek toho, abych tvůrčí hru, jakkoli ji dokážu přijmout, též ocenil. Spíše bezradně kroutím hlavou nad dílem, které je mnohem více efektním trikem než promyšlenou manipulací. Možná kdyby se film zdržel zbloudilých pokusů o přesah a bez mučení si přiznal, že je POUZE čístou a v jádru tupoučkou žánrovkou, odcházel bych z kina spokojenější. (15.02.2010)

„V sobotu sa do školy nechodí.“ – „V mojej áno.“ Je to príliš dobré na len 60%. Snímka ponúka starostlivo budovanú atmosféru (síce na úkor tempa, ale to svojím spôsobom nemusí nutne byť zápor), zaujímavé herecké výkony (okrem sympaticky arogantného DiCapria stojí za zmienku i umiernený Mark Ruffalo alebo po dlhom čase konečne zasa kvalitný Ben Kingsley, no spomenúť musím aj Maxa von Sydowa, Michelle Williams, Emily Mortimer, Patriciu Clarkson, Jackieho Earla Haleyho, Teda Levina, Johna Carrolla Lyncha a určite i Eliasa Koteasa), pôsobivú vizuálnu stránku a, samozrejme, šokujúce záverečné rozuzlenie. Práve vďaka nemu si miestami možno až prehnane a zbytočne pomalú snímku pozriete druhýkrát (a začnete si všímať detaily, ktoré vám predtým unikli). Pritom pred-finálny twist je urobený tak šikovne, že nemáte šancu nájsť scénu, ktorá by vám definitívne potvrdila (alebo naopak vyvrátila) váš názor na to, kto bol v skutočnosti kto. Proste stále neviete, na čom ste. A to dokonca ani v scéne, ktorá sa na prvý pohľad javí ako "jasná". No pri detailnejšom preskúmaní pod mikroskopom ju zhodnotíte ako scénu, ktorá vôbec nič nevysvetľuje, iba to ešte viac komplikuje. Prekliaty ostrov je film, v ktorom existujú dve diametrálne odlišné možné roviny, alternatívy vedľa seba bez toho, aby si navzájom odporovali. (27.05.2011)