Prokletý ostrov

Shutter Island je tak trochu ako vybrané depalmovky – nevyhovie každému, ale koho chytí, toho položí na lopatky... Začalo to plavbou a príjazdom na tajuplný ostrov, ktoré čo do kamery, strihu a použitia hrozivej retro hudby v štýle Miklósa Rozsu predstavujú rovnako hodnotný študijný manuál k vytvoreniu absolútne pohlcujúceho filmového openingu, akým je úvodné vylodenie vo Vojakovi Ryanovi. A skončilo to ani nie tak pointou, ktorá otočila naruby predošlý dej (tento námet ostatne nie je vo svete filmových scenárov až tak originálny), ale jej dodatkom – poslednou scénou a vetou filmu, ktorá “ten thriller s DiCapriom, na ktorý sa pohrnú masy” vyniesla o tri poschodia vyššie. Všetkému medzi úvodom a záverom sa dá vytknúť miestami gýčovitý nádych, prehnane dezorientovaná orientácia medzi realitou a halucináciami (ktorá nastoluje zopár kostrbato zodpovedateľných otázok), alebo chladný prístup k postavám. Lenže to všetko je súčasťou prefíkanej hry režiséra, ktorému nejde o zimomriavky z maniakov v celách bloku C, ani o sentimentálne dojatie nad osudom hlavnej postavy. Pretože tento režisér hrá na úplne iné husle. +++ Po druhom zhliadnutí sa mi triasli ruky ako po vyfajčení krabičky cigariet od doktora Cawleyho. Výnimočný film z inej, nadzmyslovej dimenzie. (15.02.2010)

Přestože jsem pointu prokoukl po cca půl hodině, přestože si myslím, že Martin Scorsese je pár filmů za svým vrcholem, přestože jsem byl skeptický k jeho novince a přestože mě ten film i během výroby a "problémům" s nasazením stále míjel obloukem, jsem ve výsledku naprosto spokojen. Geniální filmařina ve 137 minutách dokonalé vizuální, hudební i atmosférické dokonalosti pod taktovkou mistra svého řemesla. Detaily jako "vracející se dým" nebo působivé přechody mezi snem a realitou dává i feelingu krásných 50. let punc neopakovatelnosti. Kdyby od teď točil Martin všechny filmy takto stylizované, precizní a nabité, nezlobil bych se. (04.06.2010)

"Veľkú pointu" som vedel vopred, ale napriek tomu (alebo práve preto?) som celý čas chrochtal blahom a uvažoval, kedy som naposledy videl taký perfektne premyslený, tematicky vrstevnatý, žánrovo hravý, výborne napísaný, bravúrne zahraný (Oscara pre Lea, prosím, je najvyšší čas) a skvele natočený film. Marty strikes back. Vo veľkom štýle. Pri scéne s jazierkom som plakal ako dážď - parádny výbuch postupne gradovaných emócií. Zatiaľ jasný film roka. (02.03.2010)

Nevim, čim to je, ale když Scorsese točí o mafiánech nebo o životě ve špinavejch ulicích velkoměsta, tak exceluje. Když se pustí do něčeho jinýho, obvykle z toho moc nadšenej nejsem. Zase jsem měl velký očekávání a zase se moje očekávání nenaplnilo. Řemeslně je to zvládnutý na jedničku. Dokonce i DiCaprio, kterýho od dob Titanicu nějak nemusim, zahrál dobře. Problém vidim v samotnym příběhu. Vyšetřování pacientů někde ve cvokárně neni zrovna nic, co by mě přikovalo k obrazovce a tak se tady sází hlavně na rádoby šokující pointu. Tu jsem navíc odhadnul asi tak v půlce filmu... Je to takovej nadprůměrně natočenej průměr. (21.06.2011)

"Kdo je 67?" Mě tedy odpověď na tuto otázku nepřipadala až tak složitá, ale to by nebylo to nejhorší. Já jsem se totiž celkem nehorázně v ostrovním mystériu nudil a poměrně záhy mi bylo zcela jedno, kdo je doktor, kdo pacient, kdo detektiv a jestli nějaký ostrov vůbec existoval. Já jsem totiž letadlo a žádný filmový kritik, takže hodnotím míru obdržené zábavy a to tedy žádný zázrak nebyl. (04.12.2015)