Philadelphia

Bůh stvořil Adama a Evu proto, aby oni tvořili dále za něj. A tak plodili bílé, černé, Vietnamce, Mongolce, křesťany, buddhisty, Španělky, Angličany, Hitlera, Medvídka Pú, hloupé, chytré (a přechytralé), génie, krásné a ošklivé, nemocné a nevyléčitelné, bisexuály, lesby, homosexuály atd. A všechno jmenované je normální. Dá se to nazývat vývojem popřípadě evolucí?! Proto filmy tohoto charakteru dokáží někomu zvednout mandle, jiné bohužel utvrdit v tom, co cítí, a to je nenormální. O to víc mě štve, že mě Philadelphie neusadila pořádně na prdel. Téma je mi vysoce blízké a Hanks je můj oblíbený herec, takže mě mrzelo, že nepodal výkon, u kterého jsem na něj zvyklá a že příběh je mi hozen jako břečka ve věznici se slovy: „A teď si to sežer!“. Moje emoce se nedokázaly pořádně otevřít a já nevím proč? Každopádně kecy typu: „Může si za to sám, svým špatným chováním“ nebo „Bůh nestvořil Adama a Edu!“ , mi budou ležet v žaludku ještě hodně dlouho s úvodním proslovem na téma „FAKT“. Dlouho jsem tak ohavnou scénu neviděla. Fujky. (10.11.2010)

Kvůli čemu si zde tahle nezajímavá soudní pře vysloužila takovéhle pěkné hodnocení opravdu ne zcela chápu. Od samého počátku jsou karty jasně rozdány, všechno může skončit pouze jedním možným koncem, přičemž cesta k němu bohužel není nijak extra zábavná nebo strhující. Já zkrátka nemám tyhle "poučné" filmy (z nichž se stal časem prototyp oscarového kandidáta) vůbec v lásce. (05.07.2010)

O tomto filmu jsem se prvně dozvěděla od naší učitelky z práva, která říkala, že je naprosto výborný a já si říkala, že to bude nějaké nezáživné drama ze soudní síně. Po nějaké době pak tento film vysílali v TV, a když jsem si přečetla, jaká je jeho tématika, že tam hraje Tom Hanks a Denzel Washington, tušila jsem, že to bude něco. A bylo. Po celý film se našly scény, kdy jsem měla slzy v očích, i když jsem ani sama nevěděla, proč zrovna v této scéně. Celý film je velmi silný, dechberoucí a smutný. I pod scénami, které Vám přijdou zabarveny lehkým vtipem, se skrývá strach, bolest a slzy. Dokonalá píseň od Bruce Springsteena, Streets of Philadelphia, mně při poslechu vždy dostane svou melancholií. (10.07.2006)

Nejméně odpudivý film o homosexuálech a zároveň dva nejméně odpudiví homosexuálové, které jsem ve filmu viděl. Film je postaven na docela jednoduchém obyčejném příběhu, ve kterém ovšem hrají neobyčejní herci. Emoce jsem sice v snímku neobjevil, ale jakási hlavní myšlenka na mě pořád a neustále pomrkávala. Film je navíc dosti hudbeně obohacen. Jednou se pokusím potlačit svoji mírnou zaujatost a dám 3*. (08.04.2012)

Podobne, ako predchádzajúci Demmeho snímka (MLČANIE JAHNIAT), aj legendárna PHILADELPHIA je film temný, smutný, bez vtipu, nadhľadu, pre mnohých príliš realistický. Vlastne sa čudujem, že v 90-tych rokoch bolo umožnené vzniknúť AŽ TAK temným filmom. Zaryje sa vám pod kožu, milovať ho ale nebudete (zato Springsteenovu pesničku áno). Dnes už gay téma a AIDS téma nie sú takými tabu, ako v roku 1993, ale to na konečnom hodnotení nič nemení. (01.11.2004)