Philadelphia

No, abych řekl pravdu, Philadelphii jsem se hodně dlouho vyhýbal, protože mě pronásledovala vidina dojáku, který mě bude citově vydírat. Skoro se mi ani nechce věřit, že 2 roky po Mlčení jehňátek natočil Demme něco tak....jiného. K mému milému překvapení, se režisér nevyžíval v citovém vydírání (ne že by to někdy nebylo na hraně, ale dokázal to vždycky ukočírovat). Co se týče myšlenky filmu; kdybych Philadelphii viděl v době natočení (tj. v roce 1993), asi bych byl ze snímku opravdu unešený, chválil a doporučoval bych ho každému, ale tohle téma jsem už viděl ve spoustě jiných snímcích, takže můžu jen konstatovat, že se mi to líbilo a zaujalo mě to. Nějvětší slabinou filmu je pro mě neúměrná délka (záverečné domácí video bych vyloženě vystřihl). Ale přestože se nepovažuju za nějak super velkého fanouška Toma Hankse, musím uznat, že mě jeho homosexuální právník dostal. A líbila se mi i práce maskérů, kteří se na něm opravdu vyřádili. Hodnotím 4*; kdybych film viděl v době vzniku, nejspíš by to byl plný počet. (17.05.2009)

O tomto filmu jsem se prvně dozvěděla od naší učitelky z práva, která říkala, že je naprosto výborný a já si říkala, že to bude nějaké nezáživné drama ze soudní síně. Po nějaké době pak tento film vysílali v TV, a když jsem si přečetla, jaká je jeho tématika, že tam hraje Tom Hanks a Denzel Washington, tušila jsem, že to bude něco. A bylo. Po celý film se našly scény, kdy jsem měla slzy v očích, i když jsem ani sama nevěděla, proč zrovna v této scéně. Celý film je velmi silný, dechberoucí a smutný. I pod scénami, které Vám přijdou zabarveny lehkým vtipem, se skrývá strach, bolest a slzy. Dokonalá píseň od Bruce Springsteena, Streets of Philadelphia, mně při poslechu vždy dostane svou melancholií. (10.07.2006)

Byl bych rád, kdyby se takové filmy nemusely natáčet. Tento film mám rád, ale ani na okamžik jsem nevěřil Tomu Hanksovi, že hraje homosexuála a Denzelův charakter byl imho o mnoho uvěřitelnější. Postava Antonia Banderase je naprosto zbytečná (nebyla zde žádná chemie mezi Hanksem a Banderasem). I přesto zde Hanks ukazuje, že patří už od svých prvních rolí mezi nejlepší herce Hollywoodu. (24.09.2005)

Je s velkým podivem, že Jonathan Demme po sobě natočil dva výborné snímky a pak se jen babral v průměru. Sice je cítit ten americký nános, i tak je Philadelphia nesmírně silný kus. Jeden prožívá radostné chvíle (narození prvního dítěte), druhého nemoc připravila o vše kromě víry ve spravedlnost. Dva právníci, kteří se sejdou u rutinního případu. A po několika měsících se u soudu setkají znovu, jeden už jako klient. Drama o zaslepenosti systému a jedné „společenské smrti“ je (ač chceme či nikoliv) lehkým kalkulem, je hodně černobílá a jednostranná, ale na druhou stranu s ohledem na rok vzniku velmi odvážná. A výborně odrážející atmosféru doby. Postavy jsou jasně rozdělené na ty hodné a ty zlé, chvílí na patetická vyznání je dostatek. Samozřejmě vyjma skvělého Hankse (první životní role) zaujme i nenásilný přerod Denzela Washingtona, který má naivní představy o homosexuálech a posléze boří zdi xenofobie. Je mi jasné, že ono úsilí o idylickou harmonizaci nebude sedět každému, jako celek tu však máme stále aktuální a působivou látku, která patří k tomu nejlepšímu z první poloviny devadesátých let. (23.12.2014)

Pomerne dlho mi tento film unikal. Bol som naň zvedavý nielen kvôli režisérovi Mlčania jahniatok, ale aj kvôli dvojici dobrých hercov, z ktorých ma osobitne Tom Hanks ohromil tým, čo je schopný kvôli vierohodnosti stvárňovanej postavy vykonať. Springsteenovu skladbu poznám už dlho a problematika AIDS (homosexuálnej scény) má dnes iných charakter ako pred tridsiatimi rokmi. Na problematiku chorých na AIDS, ebolu alebo napr. na schizofréniu mám jednoznačný názor. Postihnutí aj ohrození majú svoje práva. A z konfliktu týchto práv má prednosť to, ktoré nie je možné zneužiť napr. nedbalosťou alebo z iného dôvodu. Preto boli obavy Andrewových kolegov pre mňa pochopiteľné. Ľudia si počas chrípkovej epidémie nasadzujú rúška, váhajú, či prijať ruku podanú ruku psoriatikom a pod. A AIDS je smrteľnou chorobou. Preto prepustenie Andrewa nepovažujem za zlyhanie vedenia firmy, ale za zlyhanie legislatívy, ktorá nedokáže účinne chrániť ľudí pred touto chorobou. Rovnako, ako považujem za zlyhanie systému, keď z uzatvorenej psychiatrickej liečebne prepustia schizofrenika s balíčkom liekov a nádejou, že ich bude pravidelne užívať. (16.11.2014)