Paní Liška

Československá pouze půlhodinová televizní pohádka o dobrotivé paní Lišce (usměvavá D. Kolářová), jež ve svém kouzelném domě příjímá pohádkové hosty a dává jim dobré rady (např. rozčilenému přerostlému trpaslíkovi V. Jandákovi). O co jednodušší zvolili autoři v čele s režisérkou L. Koutnou interiéry a kulisy, tím větší důraz kladli na neobyčejně výstřední kostýmy zpívajících lišek, jež jsou na celém díle nejvýraznější. V pohádce se pochopitelně objevuje zamilovaná dvojice, v tomto případě se jedná o toulavého královského syna Šimůnka (J. Langmajer) a nevychovanou a nevděčnou Elišku (nesympatická V. Žilková), u nichž mě zaujala především rychlost jejich seznámení a sblížení. Ve vedlejších malých, ale milých rolích se představil královský pár v exkluzivním složení K. Effa a Z. Hadrbolcová, postavu liščího majordoma příbytku Paní Lišky Obrtlíka ztvárnil M. Masopust. K hudební složce bych snad zmínil pouze ústřední song o Paní Lišce, všechny ostatní písně jsou hloupé. Příběh samotný je velmi jednoduchý až naivní, zápletka prakticky neexistuje, avšak prostřednictvím bizarních kostýmů a dobrých hereckých výkonů pohádka přesto zaujme. (15.03.2015)

Dneska jsem uklízel knihovny páč už ty knížky nemám kam dávat a slíbil své drahé polovičce, že trochu uvolním prostor (který pokud vůbec vznikne v budoucnu ale stejně zaplní další knihy .-). Já tuhle činnost miluju. Dobře vím, že z baráku půjde sotva promile potištěného papíru, ale je čas každou knihu prolistovat a začíst se. Zavzpomínat na doby jejího čtení a pozdravit hrdiny v ní čekající na podanou ruku otočením stránek. Do toho si cosi brebentila TV a najednou jsem zaslechl známou melodii. Absolutně jsem nevěděl co to je, ale hned jsem věděl, že to znám a skvěle to popsal v komentu Adam Bernau. Jako by ten synťák odemkl cosi v hlavě a mně ta hudba odvedla před obrazovku. S prvními slovy písně a křepčícími lištičkami v minisukýnkách jsem si rozpomenul na ten dávný nasazovaný kalibr Studia kamarád. Já naše pohádky dělil vždy na dvě kupy. Ty lepší -  točené venku, filmové jako byla třeba Šíleně smutná princezna nebo Honza málem králem. Druhou horší sortou  byly ty studiové. Když si dal někdo práci a do studia nanosil větve a listí a loupežníci pak koukali na pocestného skrze skutečnou haluz s šiškou, ještě jsem to toleroval. Čím jsem ale pohrdal byly kreslené kulisy včetně domů, stromů atd... Paní liška je něco mezi tím. Dneska když jsem tak přemýšlel o čem to vlastně bylo, tak je to fakt šílenost včetně té hudby. Ale optikou tehdejší doby, kdy u podobných nepohádkových melodií z rádia regulérně vyřvávala Zagorka, Hložek s Kotvaldem, Penk nebo Černocká, tak člověk musí přimhouřit oko. Takže za to retro a tehjdejší zájem dávám za dva lišcí ohony. A ano, dokoukal jsem to dnes celé ... .-) * * (07.01.2023)

Pohádka mě moc nevzala. Ale v době, kdy byla pohádka uvedena, se stal z písně "Naše Paní Liška..." na naší ZŠ mezi spolužáky hit - díky dvojsmyslnosti, s jakou jsme to my, puberťáci, uchopili. Tomášovi Vaňkovi (možná si pamatujete jeho interpretaci díla Josefa Lady) by se to asi líbilo. Tak za to ty dvě hvězdičky.:-) (11.05.2013)

Paní Liška byla v našem dětství kultovní pohádkou a nejspíš zrovna tato pohádka stála za tím, proč kdysi moje sestra naší neteři říkala Liško. Nedokážu posoudit, jak bych se na ni dnes dívala bez toho nánosu dětského sentimentu, ale i dnes mi to přišlo neobyčejně půvabné a roztomilé. Role napravené Elišky byla jednou z nejlepších rolí, co Veronika žilková kdy měla, popravdě, jedinou lepší měla v Zapomenutém světle. Langmajer byl půvabný princ, jeho rodiče byli vskutku kouzelný pár a Daniela Kolářová byla jako Paní Liška - víla vyhnaná ze společenství svých sester pro přátelství s lidmi, charismatickou lesní vědmou. Asi jsem opravdu sentimentální, ale Paní Liška je prostě nej, nej, nej ... (28.03.2016)

Když jsem byla malá, tak jsem strašně moc chtěla tancovat s liškami na paloučku, proto jsem neměla ráda Veroniku Žilkovou. Ona s nimi mohla tancovat a já ne! Dnes se těm vzpomínkám směju a nenechám si ujít žádnou reprízu této pohádky v televizi. Pohádka má velmi jednoduchý příběh, který ale vůbec to nebrání tomu, aby se člověk u ní pobavil. Lišky jsou navíc moc roztomilé. (17.11.2012)