Wrestler

Překvapení i zklamání v jednom. Nešlo očekávat, že Darren Aronofsky naváže na geniální Requiem za sen a snovou Fontánu tak, jak bych si přál. Přesto jsme potěšen. Téma wrestlingu, který občas sleduji a využití životního příběhu Mickeyho Rourkea, působí v Darrenových rukou sebevědomě a smysluplně. Nejde o žádnou vizuální nádheru ani o rytmicky stříhaný film s geniálním hlavním motivem, ale o film o muži a jeho cestě a smyslu životu. Mickey Rourke si zde opět prožívá svoji filmovou kariéru, ale tentokrát jako wrestler, který se dostal z vrcholu na samé dno a chce opět být tam nahoře na provazech a skákat na nemohoucího soupeře v ringu....a slyšet ten dav.... Tahle cesta je velmi osobní, velmi civilní a získá si vás. Rourke totiž předvádí zase po pár letech výkon, který si někteří pamětníci pamatují z jeho začátku ve filmové branži. Velmi se mi líbilo, jaké kamerové úhly a pohledy nechal režisér zabírat. Když vidíme prvních pár minut hlavní postavu z pohledu nad jeho hlavou a sledujeme jeho cestu, dává nám to pocit, že vidíme to co on. Tyto vizuální drobnosti dávají divákovi velmi příjemný pocit osobního a přitom komorního dramatu, který se svým způsobem netýká jen hlavní postavy, ale každého člověka, který někdy byl v jakékoliv záři reflektorů. A snad jako malá třešnička na závěr nelze opomenout Marisu Tomei, která mi poprvé dokázala, že je pěkná ženská a tělo nemá jen "jako věšák na oblečení drahých značek". Velmi kvalitní a příjemný film, který sebou nese zamyšlení nad životem i životní kariérou. (26.01.2009)

Nemyslím si, že je dobře chtít si po WRESTLEROVI pustit špinavé, autenticky působící filmy s individualistickými hrdiny ze 70. let, když nejnovější Aronofského počin ukazuje, nakolik jsou tyto časy pryč. A nevidím důvod, proč Aronofského vnímat jako auteura a WRESTLERA kritizovat jako "zakázku, do které tvůrce neotiskuje svou duši a cit", když se jedná o kolektivní dílo (spolupráce Aronofsky-Mansell je nerozlučitelná) upomínající na dobu Nového, popř. Nového nového Hollywoodu._____ Herecký výkon Mickey Rourkea je o to působivější, že nesledujeme jenom comeback postavy k tomu jedinému, co skutečně uměla, ale zároveň i comeback herce. Obdobně to fungovalo u nostalgického ROCKYHO BALBOA, ale WRESTLER je jeho přímým protikladem: nevyhání se chmury starého barda, ale dokazuje se, že ten na to ještě má, i když zápas může být jeho poslední._____ Letošní oscarové klání tak bude nesmírně vyrovnané, protože všechny biopicy (WRESTLER, MILK, FROST/NIXON, CHANGELLING) formálně vybočují z onoho schématického modelu "pomalé vstoupání na vrchol a strmý pád dolů s rozpadem vztahů, jistot a hodnot" nastoleného hudebními biografickými dramaty. 10/10 (30.12.2008)

Nejsou tak daleko doby, kdy jsem za největší frajery považoval dobře stavěný chlapy na který se stačí blbě kouknout a už to lítá. Jistě pořád se rád dívám na všechny ty Ramby a další ostrý nezranitelný chlapíky jak kvůli cti dokážou vymlátit třeba celý elitní komando, ale už pro mě nejsou vzorem toho správnýho chlapáctví. Ten už mám jinde. Například ve Wrestlerovi. Chlap, který se staví čelem ke svým chybám, který se rve životem, který když na to přijde se nestydí před svou dcerou uronit slzy a to, co současně svý dcerce říká, zní tak strašně upřimně, že si neumím představit nikoho s kým by tahle scéna nehla. Nádhera. Nádhera když člověk vidí jak jde Mickey do ringu a oči mu úplně jiskří životem a tím svým pocitem absolutního štěstí dokázal naplnit každou mou kost v těle. Nebo když se Mickeymu konečně podaří dostat Casasidy/ Pam, kterou hrála naprosto fantasticky Marisa Tomei, do baru na jedno pivčo jsem jasně viděl, že i lidi, kterým už tak trošku ujel vlak, se dokážou ještě smát a pobavit . Je to fakt atomovka upřimných emocí a neumím si představit na tuto roli nikoho jinýho než Mickeyho, protože v některých scéná to nebyla postava kterou on ztvárňoval, ale byl to on. Tak Mickey, ty velkolepej frajere, vítej zpátky z toho pekla kterým sis v životě prošel. Vítej zpět mezi herci, mezi chlapy, mezi věčnýma a upřimnýma frajerama co maj srdce na správným místě, protože to všechno jsi a jsem fakt moc rád za tu sílu, kterou si v sobě měl , aby si všechny ty hnusy porazil a po boxerovi se smutkem na duši, po andělovi, který je na cestě do pekla a po bezstarostným frajírkovi na Harley Davídkovi si mohl přidat další nezapometelnou roli, Wrestlera a já díky tobě můžu přidat další film při kterým se usmívám ač se mě chce plakat. (23.07.2009)

"Čapněte ho, zamotejte ho do lan a pak ho tam zasvorkujte!" Musel jsem změnit svůj původní názor na divadlo přehrávané svalovci, neboť není-li snímek příliš vzdálen realitě, tak si tento spolek magorů získal mé sympatie. Ex-šampion Ram je ohromný sympaťák, který neváhá své tělo se štěstím v očích vystavit ataku žiletky, svorkovačky či ostnatého drátu, ale navíc podává skvělý výkon ve strip baru i jako prodavač lahůdek. A ke stárnoucímu wrestlerovi tak nějak patří zkušená prostitutka Cassidy, která umí sešít ránu a potěšit slovem i činy. Mě tahle dvojka hodně bavila, ale přenosy z wrestlingu přesto budu dál svědomitě ignorovat. (17.08.2016)

Darren Aronofsky točí jeden filmový skvost za druhým, to se tedy musí nechat. Jeho (ale možná ještě víc Rourkeho) Wrestler je po formální i umělecké stránce velkým úkrokem z očekávané tvůrčí dráhy - nejde o to, že Aronofsky je nezávislý filmař, atributy nezávislého filmu se dají lehce vysledovat ve všech jeho filmech (a Wrestler není výjimkou, ba právě naopak), překvapivá je žánrová volba citlivě vedeného komorního dramatu a to, jak Aronofsky coby formálně vytříbený režisér dobrovolně ustupuje do pozadí ve prospěch civilnosti i hlavního hereckého představitele. Že nepůjde o primitivní adoraci wrestlingu (ve smyslu primitivnosti nekonečných pokračování Rockyho v ranku boxerských snímků) bylo vcelku jasné, takhle sociálně kritický film jsem ale nečekal. Už pompézně zpracovaná sekvence s úvodními titulky, po nichž se do tmy rozlehne stařecký chraptivý kašel a divák uvidí na židli zhroucenou zápasníkovu postavu, je příznačná...a pak už následuje koncert doslova fyzického herectví hlavního představitele. Rourkova vizáž je tak autentická, každý jeho pohyb tak uvěřitelný, že lze s nejvyšší pravděpodobností prognózovat jejich hlavní příčinu - Rourke tu hraje sám sebe... I jeho kariéru provázely drogy (či jejich filmový obraz doping) a i ona opisovala spíše reflexi Americké krásy, než čiré realizování amerického snu... Darren Aronofsky točí sugestivně - kamera často dokumentárně provází titulního hrdinu nalepena za jeho zády z pohledu třetí osoby, mizanscéna je dokonalá, autenticky špinavá a lacině blyštivá, hudba je ukotvena v úpadkových 80. letech a dobře charakterizuje hlavní postavu... Silně depresivní podtón snímku vnáší do (profesionální) podstaty sportu dosti nelichotivého světla (narozdíl od většiny sportovních dramat, které zobrazovaný sport téměř vždy adorují), ale neodsuzuje ho a nemoralizuje. Randy "The Ram" prostě stárne a zápasí (a Wrestler jako popkulturní ikona amerického stylu života je demýtizován i mýtizován zároveň...). Darren Aronofsky natočil skutečně silný i působivý film...a já snad ještě nakonec začnu obdivovat a mít rád Mickey Rourkea...'-) (20.02.2009)