Silák a strašidla

Můj nejoblíbenější pohádkový příběh z knížek, Cigán nebo jinde Nebojsa. Poprvé jsem ho spatřila zpracovaný tak, jak jsem si ho při četbě představovala. Hlavní hrdina byl přesný, strašidla zábavná a nejvíce mě udivila Hana Maciuchová v roli tetky - moc tuhle herečku pro její pohádkové role dam, královen vil a podobné nemám ráda, ale tetka jí sedla podobně jak Anče v Krakonošovi - rázná, hubatá, ale spravedlivá a hodná. Jediné, proč nedám plný počet hvězd je fakt, že na Lidku se nedalo, ale fakt nedalo koukat a chtěla bych vidět divokého a nespoutaného Cigána, jak by se zamiloval do téhle nemastné neslané nevýrazné cuchtličky, zvášť, když obě mladé dračky peří byly stokrát zajímavější a také podávaly podstatně přesvědčivější herecké výkony. Napadá mě jen dvojí vysvětlení - herečka uměla na housle, což asi bylo pro roli třeba a druhá věc - režisérka je žena....to by se chlapovi nestalo:-). (17.01.2015)

Milá, pomalá, ale vtipná pohádka, která je podle mě vhodná pro menší děti. Líbilo se mně, že 1) všichni protagonisti v ní vypadali tak nějak normálně, jako obyčejní lidé, 2) že hlavní pozornost byla upřena na příběh správného chlapa - jeho boj se strašidly i sama se sebou, 3) že konečně někdo natočil pohádku podle Václava Říhy, kterého jsem četla jako malá, 4) že se pohádka odehrává někdy v 10. nebo 20. letech a na podzim a v zimě, což je zajímavá změna, 5) že se v ní mluvilo pěknou, "pohádkovou" češtinou. (16.07.2012)

Nebojsa v provedení pro malé děti, případně pro ty z nás, kdo mají rádi jednoduché příběhy. Jednoduchý neznamená hloupý. Lišit se, či být chudý, není chyba ani nedostatek, tím je neschopnost se bát. Že je s tím spojen i nedostatek pokory, zazní jen při rozhovoru hlavního hrdiny s tetou Lidunky. Poučení, že krást se nemá, z pohádky vypadne jak kostlivec ze skříně několikrát. Přísná teta je ve skutečnosti hluboce moudrá žena, která jen chce, aby manžel její neti byl ucelená osobnost. Společné muzicírování ústředního páru je sympatické, stejně jako hudba v celém filmu. Škoda jen, že Lidunka neměla ani zlomek půvabu a šarmu své tety. (10.01.2015)

Česká televizní pohádka natočená podle klasického tématu, kdy se nebojácný chasník musí naučit bát, aby mohl požádat o ruku svou vyvolenou. V tomto případě kudrnatý Jura v podání J. Racka musel podstoupit léčbu strachem v začarovaném mlýně a zápasit s vodníkem S. Zindulkou, přemoci čerta M. Kubce v opuštěné kovárně a vysvobodit ducha holiče R. Jaškówa v tajemném domě. Jak už to bývá, žádná z těchto nadpřirozených bytostí Jurovi strach nenahnala, avšak po návratu domů div neomdlel, když se na něho podívala od sazí začerněná tetička jeho lásky. Snímek a příběh pohádkové režisérky V. Janečkové je velmi jednoduchý, ale právě díky srozumitelnosti a nenáročnosti spolu se zajímavým obsazením ho mohu ohodnotit alespoň průměrně. Kromě výše zmíněných jsme mohli sledovat tetičku H. Maciuchovou, Jurovu milou M. Chrzovou, která často vystupovala v pohádkách na konci minulého století, či méně odvážné chasníky S. Schullera a M. Hádka. K úplnému výčtu osob objevujících se v této pohádce nesmím zapomenout na P. Štěpánka v roli kováře, který v pohádkách z 90. let vystupoval pravidelně, obzvláště pokud jejich autorkou byla jeho manželka, paní Janečková. Dále jsem nezaznamenal nic, co by stálo za další zmínku, avšak domnívám se, že na průměrné hodnocení to stačí. (16.06.2024)

Variace na pohádku o Nebojsovi, akorát že nebojácný Jura je cigán a naučí se bát taky úplně jinak (tady scénáristka hodně zamáslila). Také pochybuji, že by se ve mlýně, kde vodník kradl pytle mouky, objevila žárovka i s vypínačem, tohle rekvizitář taky asi neodhadl. Ale dohromady se na to kouká pěkně, hlavně díky klasickým kulisám, ve kterých tenkrát všechny inscenační pohádky vznikaly a díky nim měly svoje kouzlo, které už se v nových pohádkách nadobro vytratilo. A taky díky krásné hudbě Vadima Petrova, jehož tóny jsou rozpoznatelné od prvního taktu. (09.12.2018)