Občan Havel

Bez ohľadu na kvality dokumentu hodnotenie drvivej väčšiny užívateľov je dané postojom k osobe Václava Havla. Zostrihané intímne nazretie do prezidentovho zákulisia je nepochybne lákavé. Odkrytá opona sa však môže stať aj milou propagandou súkromia politika, čo platí aj pre tento film. Už len z dôvodu akejkoľvek skutočnej absencie kritického náhľadu nemôže byť hodnotenie viac ako priemerné. Zostrihy jednotlivých udalostí sú akurátne, prezident sa obklopuje bradáčmi a okuliarnikmi. Väčšinou fajčia a plkajú somariny. Klasika. Každý politik si predsa vždy zo sebou do úradu povolá partiu svojich kamošov a pätolízačských obdivovateľov. Čo vadí asi najviac je spôsob Havlovho humoru. Jeho absurdné drámy boli ok - teda do momentu, než sa stal politikom. Potom to už bolo čisté odchádzajúce zúfalstvo (dráma Odchádzanie aj rovnomenný film sa stali smutným potvrdením skutočnosti, že ak sa umelec raz stane politikom, po návrate zo sveta moci už nikdy nedokáže vytvoriť nič zmysluplné, hravé a myšlienkovo podnetné). No Havlov humor v útrobách hradu: čistá katastrofa. Založený na poznaní dobových politických súvislostí a usieraní si z charakterov politických súputníkov či protivníkov. Myslím, že do značnej miery za to môže alkohol, pretože ako sa vyjadril jeden alkoholový psychoterapeut, na Havlovi, Zemanovi aj Slotovi možno badať a v správaní pozorovať účinky dlhodobého užívania veľkého množstva chľastu. To sa prejavuje aj určitým nazeraním na svet okolo - veselé uchechtávanie sa zo správania a myslenia iných. Najlepšie v partii podobne naladených poradcov z mokrej štvrte. Nečudo potom, že podľa Vaškových vlastných slov on sám "jednou sežral Ďulovi (ich psovi) večeři". Inak je film zaujímavý postupným ukazovaním víťazstva v nežnej revolúcii. Dámy a páni, zamatovú študentskú revolúciu vyhrala a poklady a trofej Václava Havla získala: Dagmar Havlová, rodená Veškrnová. (15.12.2015)

Tak jsem se na to podíval podruhé a musím říct, že to není zas tak špatné a místy dosti vtipné. Na druhou stranu musím říct, že jsem nepochopil záměr autora. Jestli to zamýšlel jako představení pana Havla, našeho prezidenta, normálního člověka, kterého obnaženě vykresluje prostříhaným materiálem, který za těch x let nashromáždili, pak si nemyslím, že to byl dobrý nápad. Styl polidšťování hlavy státu jsme tu měli již za T. G. Masaryka. Ono je ale jiné, když se na to dívají lidé po téměř století, a když se vás tyto události přímo dotýkají. Samotná postava Havla spíše ztrácí své kouzlo a váhu, pod tíhou tohoto dokumentu. Je to hezké, připomenout si vše, ale nemyslím, že je právě toto šťastný způsob. Otevřené dveře do pracovny prezidenta nám o něm moc neřekne. Pokud už jsem čekal nějakou poctu (víceméně), pak toto je spíše představení samotné role prezidenta, jako zaměstnání, nikoli samotného občana Havla, jednoho z nás. 65% (18.11.2013)

Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo... (10.03.2008)

Skvělý dokument a moc pěkná připomínka všeho, co se od listopadu 89 u nás událo. Souhlasím s názorem, že nejmladší generaci (cca pod 20 let) tenhle film moc neřekne. Nám starším ale Občan Havel nabídl zajímavý pohled odněkud ze strany (a mnohdy i ze samotného zákulisí, nepochybuji o tom). Nemíním zde ventilovat své politické názory a sympatie, jen na okraj uvedu, že Václava Havla jsem jako prezidenta příliš rád neměl, snad pro tu jeho snadnou manipulovatelnost atd. Kouteckého dokument považuji z profesního hlediska za opravdu zdařilou práci (ač vlastně také nemám žádná měřítka pro dokumenty), nesouhlasím s CheGuevarovým názorem o stopáži snímku či doplňujících titulcích a už vůbec ne o dataci jednotlivých scén! To by totiž podle mě nebyl dokument, ale jakýsi telefonní seznam, pro blbé a zapomnětlivé. Moc se mi líbil výběr jednotlivých záběrů i střih. U mě pět z pěti. (20.05.2008)

Portrét Havla jako člověka... Havel, tak trochu "filozof na trůně", se snažil svoji funkci dělat co nejlépe (a skutečně podle svého nejlepšího svědomí), ačkoli mu ta vzala hodně sil - psychických i fyzických. Proto ani nevadí určitý nekritický postoj, který režisér zaujímá. Ostatně u tak vděčného objektu kamery, jakým Havel je, by to snad ani dost dobře nešlo. Humor, s jakým dokáže brát i ty nejtěžší chvíle, je obdivuhodný. On si tento malinký pomníček své osobě totiž skutečně zaslouží. (26.04.2008)