Sweeney Todd

Prvý film zameraný na spracovanie príbehu vražedného holiča Sweeney Todda som videl, zrejme ako väčšina z vás, v roku 2007, keď prišiel do kín snímok, ktorý natočil môj obľúbený americký režisér Tim Burton. Ten to celé pojal vo forme muzikálu, ktorý nesie jeho charakteristický kreatívny filmársky rukopis. Do hlavných úloh obsadil svojho hereckého favorita Johnnyho Deppa a svoju vtedajšiu životnú partnerka Helenu Bonham Carter. Okrem toho, že to bolo filmársky výborne zvládnuté, vzbudilo to i môj záujem o túto tému. Takže som sa dostal aj ku snímku, ktorý bol natočený rok pred tým. Ide o anglický televízny film "Sweeney Todd", ktorý režíroval David Moore. Na rozdiel od mainstreamovej hudobne štylizovanej Burtonovej verzie sa jedná o hodne drsný, krvavý psycho horror. Bol som veľmi príjemne prekvapený. **** (10.04.2022)

Miluji britský humor, miluji britské legendy a miluji britské filmy, které se skromně točí pro televizi a přitom jsou to bomby. Žádný komerční trhák, pro mě neznámá jména herců, žádná načančanost. A co tu tedy je? Svěžest, děj, herecké výkony, psychologie, uvěřitelnost. Miluji tohoto Sweeneyho Todda, stejně jako miluji Sweeneyho Todda Tima Burtona. Oba filmy jsou o téže věci, ale jsou tak jiné, jak si jen lze představit. (10.03.2008)

Mám rád snímky zasadené do upršaného Londýna dávno minulého obdobia, ktorý vďaka počasiu dokáže vyvolať tu správnu pochmúrnu atmosféru. Po prvej gore scéne som si myslel, že "Sweeney Todd" bude celkom slušný nárez, ktorý ponúkne tu správnu dávku násilia. Bohužiaľ, nestalo sa, pričom všetko takpovediac zostalo v akejsi rovine "0". Čiže krv áno, no detailný záber nie. Inak musím skonštatovať, že "Sweeney Todd" je vskutku pozerateľný TV slasher, ktorého najsilnejšou stránkou je jednoznačne príbeh či samotná pointa: naučiť sa holiť sám - 65% (23.10.2016)

V porovnání s tímhle Toddem je Burtonův radostnou selankou, kde vlastně všichni jen předstírají, že jsou zlí, ale nemyslí to tak úplně vážně a je to spíš sranda. Tenhle Sweeney Todd je psychopatickej padouch a svoje vraždy skutečně prožívá - ať už jde o to uspokojení nebo šok z toho, co provedl. A není úplně necitelnej, může se klidně i zamilovat nebo si někoho oblíbit a pak mu vadí, když ho musí zabít. Takovej je to chudák, no! Ray Winstone tu předvedl celou škálu různejch stavů a nelze než mu vyseknout poklonu. Atmosféra tohohle díla je těžce psychoidní a asi Vám nezpůsobí zrovna euforické opojení. A emoce jako hněv, depresi, frustraci, výčitky, lásku, vinu a pod., se z toho podařilo vyždímat mnohem víc, než z Burtona, odkud si nepamatuju nic krom švábů v koláčcích paní Lovettové, knírku Šáši Cohena a basu Alana Rickmana. (28.09.2012)

Film jsem viděla den po ST od Tima Burtona a musím uznat, že realismus Londýna, s nemocemi, špínou, bídou mi byl mnohem sympatičtější než burtnovský vyšperkovaný digitální Londýn s Deppem, který není příliš silný zpěvák, což je u muzikálu opravdu napováženou (alespoň pro mě). Dokonce zápletka byla zajímavější, postava soudce Turpina lidštější a masové bochánky vypadaly lákavěji... Filmu je téměř škoda pro televizi. (09.02.2008)