Mučedníci

Nebol som si istý, čo od tohoto filmu čakať kvôli všadeprítomnej mystifikácii. Tak veľké haló v mojom bezprostrednom okolí okolo jedného konkrétneho filmu nebolo už dávno, takže keď sa naskytla možnosť nákupu v stánku za smiešnu cenu, ďalší vývoj bol predvídateľnejší ako nová séria Paneláku. Ale teraz už k samotnému filmu. Martyrs sú vo svojej podstate filmom triviálne jednoduchým, ale v určitých veciach nadmieru zvláštnym a konktrastným, obzvlášť voči diváckemu očakávaniu. Chcel som drsný horor, a aj som ho dostal - lenže Martyrs mi ponúkli ešte omnoho viac. Celá prvá polovica je mixom niekoľkých odlišných, dômyselne rozostavených motívov, postáv a motivácie, s ktorými je divák pomaly a obozretne konfrontovaný a zoznámený. To, čo sa v úvode javí jasné, je neskôr (i keď trochu vratko a podivne) prekvapivo obrátené naruby. Prvou položkou na zozname tvorcov je atmosféra nejednoznačnosti a vo vzduchu visiacich otázok, hneď za ňou ale nasleduje faktor náchylnosti ku krvavému násiliu. Úprimne, nešokovalo ma to, videl som aj omnoho horšie veci, i keď uznávam, že nenavyknutým divákom by to trochu pohnúť mohlo. V miere explicitnosti boli páni tvorcovia zdržanlivejší, než sa sprvu zdalo. Omnoho zaujímavejší a pôsobivejší mi prišiel netvor zrodený zo spomienok a vnútorných démonov hlavnej hrdinky (ktorá vlastne hlavnou hrdinkou technicky nie je), ktorý vedel miestami nahnať strach, ale opäť musím povedať, že žiadna revolúcia sa nekoná. Na značne krvavú zábavu to však slušne postačuje. Keď však chcem, aby mi zvieralo žalúdok, radšej si zájdem k Wheatleymu, oproti nemu (alebo seriálovému Hannibalovi) je toto len neškodná zábavka. Takže najkontroverznejší a najdrsnejší zážitok roka si odkladám na neskôr. Väčšiu dôležitosť prikladám práci s postavami - síce nemajú ohromnú psychologickú hĺbku, ale sú zaujímavé a dokázal som s nimi súcitiť rovnako, ako sa v pár (zdôrazňujem pár) momentoch báť. A Morjana Alaoui je sexy. V druhej polovici sa film dostáva z polohy výborného hororového teroru do teoretickej roviny hrania sa s presahom, mysticizmom a transcendentálnosťou, čo som síce Laugierovi nezožral, ale aj v tejto polohe je celkom pôsobivý a zvláda ju dobre, tak som sa aspoň jeho hre prispôsobil. Remeselne je to odvedené skvele, dokonca mi nevadila paleta farieb a chladný účelný dizajn podzemných priestorov, s ktorým mám často kvôli prílišnému odosobneniu problém. Navyše v druhej polovici filmu je aj emocionálny moment so skvele zvolenou hudou, ktorý zážitok umocňuje. Opäť však platí, že zostávam viac menej chladný, ale to neznamená, že nie som spokojný. Vlastne je to výborný film, ktorý si len mohol odpustiť tie čachre-machre, nastupujúce po prvej hodinke. Inak mi Martyrs perfektne sadli, ale čakal som niečo surovejšie, hnusnejšie, diskutabilnejšie a kontroverznejšie. Celkovo však veľká spokojnosť. 80% (28.05.2014)

Krutej, nepříjemnej a nechutnej je tenhle film. Jenže s tím vším já film stejně chtěl vidět. Samotnej režisér ale upozorňoval, že film má být především drama, i když chvílemi až extrémní. Problém je, že samotný příběh zpracování daleko přebylo a tak jsem na něj okamžitě přestal hledět a zíral na každou scénu zvlášť jako vůl do špinavejch oken. Mučedníci jsou nechutný, jsou pro diváka možná až odporný, ale rozjíždí souměrně docela zajímavej příběh, který se nakonec zvrtne naprosto debilním směrem a divákovi ve výsledku zůstanou zase akorát ty nechutnosti. A zakládat si film na nechutnostech, a ve výsledku vykládat, že to o nich vůbec není? To se sám režisér trošku protiřečí... (13.12.2010)

MARTYRS strhne hneď zo začiatku a pekne ubieha do dobrej polovici kde režisér umne dávkuje a kombinuje vyvražďovacie scény so strašidelnými a pripomenie to najlepšie zo súčasného najdrsnejšieho eurohororu (HAUNTE TENSION, INSIDE, SHIVER) a s otázkou sledujúceho diváka „husté ale o čo ide?“ pripraví na ešte strhujúcejší zážitok, ktorý je „po očakávanej ale majstrovsky hladko podanej pointe“ žiaľbohu totálne zabitý nezmyselným a nekonečným týraním (akože chvíľu to vydržím ale pozerať pol hodinu na to ako nejaké hovädo stále dokola mláti dievča my nebolo ani príjemné ale zároveň som nepociťoval ani nenávisť k tomu zvalu ako skôr k tvorcovi, že to proste neskrátil na nejakú rozumnejšiu mieru) a ukončený ešte menej pôsobivo podaným koncom, ktorý i keď je zaujímavý, nič už nezmenil na tom, že po naskočení titulkov som film sklamaný a viacmenej znechutene vypol. Aj tak mi nedá poznamenať ako sa tu Pascal po bezvýznamnom SAINT ANGE zrazu excelentne vyšvihol formálnou a surovou stránkou, podávanou zaručene pôsobivou „roztrasenou“ kamerou. Nie je to ešte úplne ono, pretože v závere nepochopiteľne brzdí a zlyháva (v mojom prípade, pretože stále som v tom, že dobrý film graduje a nie naopak), alebo sa len proste predvádza, že vie podať a kombinovať tieto subžánre hororu (ten posledný my teda vôbec nesedí), ale rozhodne dokázal, že na to vo všetkých prípadoch má. Dúfam, že do tretice sa mu to už podarí naplno (keby to len bol ten donekonečna odkladaný HELLRAISER). MARTYRS určite stojí za povšimnutie a nezapadne do radu bezvýznamných hororov ale mne tentoraz nesadol takým spôsobom ako by som si predstavoval. Jeho sledovanie je skôr depresívnou záležitosťou ako napr. THE GIRL NEXT DOOR resp. jeho známejšia verzia AN AMERICAN CRIME. (10.03.2009)

Maskovat absolutně dementní scénář pod litry krve a náboženskými kecy takovýmhle způsobem, to se jen tak nevidí. Hlavní hrdinky = blbky na entou. Režie = šeď a nuda. Příběh = o hovnu. Pozitiva? Hudba. Celkově = Brutální verze toho, jak kočička a pejsek vařily, vařily a vařili, až uvařili navoněnou sračku. (19.11.2009)

Hádejte, jaká je režisérova oblíbená barva? Vím, nebylo to těžké. Je horor a horor, je drama a drama. Martyrs je jednoznačně těžké sledovat. Hlavní představitelka tu uteče ze spárů trýznitelů, kteří jí roky mučili a týrali. O patnáct let později je z ní dospělá žena, stíhaná stíny z minulosti. Až se pěkně nasupená objeví u dveří čtyřčlenné rodinky, jejíž matka má jednoho velkého kostlivce ve skříni a odplatou to celé jen začne. A bude toho hodně, co chce divákům, kteří vydrží do konce, režisér Pascal Laugier říct. Výtečně načasované scény, pozvolně odhalující celou tuhle krvavou cestu, skvělý vizuál i herecké výkony hlavních představitelek. Jenže zbytek už je o tom.. vlastně ani nevím. A naprosto chápu hodnocení od 5* po odpad! Nesmyslně brutální experiment coby mučednická pointa asi leckoho naštve a i když má děj jakous takous kostru, není to nic jednoznačného, včetně faktu, že si Mademoiselle udělá do hlavy díru. Takže u mě je mírně nadprůměrné *** hodnocení zejména proto, že nikdy nevíme, do jaké polohy nás režisér natlačí. Závěr není hloupý, ale asi nedolehne jako v případě podobně laděného Inside (rovněž od kolegů z Francie). Bezpochyby tu ale máme s nebývalou otevřeností natočený projekt, který rozvíří nejednu diskusi.. (31.07.2009)