JCVD

Skoro jsem si i poplakal. Nejen nad návratem akčního hrdiny a působivou reminiscencí, ale hlavně nad tím, že se našel odvážlivec, který ho vytáhnul nad "bahno" videobéček a dal mu šanci promluvit jasným hlasem. Každý si svůj návrat nemůže odrežírovat jako Sly, ale Mabrouk El Mechri Van Dammeovi posloužil jako nejlepší možný mikrofon. A i kdyby tenhle film byl symbolickou labutí písní stárnoucího Belgičana, bude to happyend a důkaz o tom, že lze utéct stínu vlastní kariéry a ještě ho v žánrové odbočce hezky sejmout otočkou i s úroky. Měli bychom čekat na velký coming out i u Stevena Seagala? Po tomhle filmu bych už věřil čemukoliv. (17.12.2008)

Prožil jsem si obrovský šok. Jean - Claude Van Damme byl, záměrně píšu byl, pro mě jakousi ikonou herecké nemohoucnosti. Jistě jsem normální kluk a tak jsem se na jeho filmy rád koukal. Hlavně když jsem dostal na držku od starších kluků, tak jsem si pak rád pustil asi tři filmy s frajerem, který má vynikajcí postavu, ještě lepší fyzičku, má francouzský přízvuk a umí se hodně dobře rvát. A když jsem viděl jak dává na prdel všem těm silnějším, větším i starším, představoval jsem si sám sebe, až na mě zase na Žižkově vyběhne nějaká ta partička, jak je taky všechny seřežu na jednu hromadu, udělám roštěp a frajersky se usměju na nejbližší slečnu. Příště jsem sice zase dostal na držku, ale za ty fajn chvíle u "van dammovek", kdy léčil mou klučíčí hrdou dušičku jsem ho měl vždycky tak nějak zvláštním způsobem docela rád. Jenže znáte to, přijde otázka kterýho herce považuješ za nejlepšího a honí se mě v hlavě všechny možný jména, jen ne Van Damme, pak přijde otázka a jakýho herce považuješ za správnýho chlapa a zase, honí se mě v hlavě spousty jmen, ale Van Damme tam opět není. Proč ? Asi proto, že vlastně to, v čem se vyskytoval nejsou skutečný filmy pro opravdové herce, spíše sportovní události pro fyzicky zdatné chlapy. Jenže najednou přijde film JCVD a na plátně není fyzicky zdatný chlap, spíš unavený člověk s kruhama pod očima, a vráskama, na plátně není herec, spíš bych řekl, že je tam obyčejný člověk. Vlastně přesněji řečeno hodně neobyčejný člověk, protože za mnou prostě přišel chlap se srdcem na dlani a tohle, ano, přesně tohle, já považuju za ten největší znak frajerství a chlapáctví a přesně tak budu po tomhle filmu nazývat Van Damma, frajer a skutečnej chlap ! (17.04.2009)

Rád bych napsal hezký, upřímný komentář k tomuto filmu, jako to dokázal Van Damme v tomto filmu zahrát, protože co jiného k tomu dodat, než to, že on si to prostě zaslouží. Chtěl bych chvíli promluvit o něm samotném. Jean Claude Van Damme je pro mě herec, který od mala ve mně vzbouzel dobrý pocit, sympaťák, který si možná jistými věcmi zkurvil život, ale kterého jsem od mala měl rád, ne Segal, ne Stallone, ne Schwarzenegger (ano ani ne on), ale právě Jean-Claude Van Damme je ta akční ikona, kterou má dětská tvář žrala od dětství až do teď. A teď bych rád něco dodal k samotnému filmu. Těšit se na něco takového, ještě když jste takový fanda, je něco hrozně obtížného, a těžko se to dokazuje, ale to čím jsem byl svědkem, to se nevidí každý den, na tož měsíc, rok, nebo celý život. J.C.V.D. je něco naprosto neuvěřitelného, kdo si dokáže natočit něco takového. Ukazuje život hvězdy, který je sám pro sebe vyhaslý, ale pro řadu fanoušků je něco jako modla, kterou nosí dennodenně v srdci a sní o tom, že se s ním jednou potkají a když popřeje i štěstí, tak vyfotí. Jean-Claude Van Damme když už ne před tím tak nyní dokazuje že herectví v sobě má, a nemalé, dále dokazuje, že se doznává všeho, čím si po celý život prošel. Nenápadně zesměšňuje ty, kteří ho dokázali proslavit, ale také ty, kteří ho dokázali uvrhnout do záhuby. Přiznává se k životním chybám a uznává, že to všecko nebyla žádná procházka růžovým sadem. Teď už záleží na něm samotném, zdali tento film bude mít nějaký smysl do budoucna a nebo jestli to nebyla jen a pouze recese, jakýsi blaf, který by divák měl sežrat, ale v to pochybuji, minimálně pětiminutový monolog mi musí dát za pravdu, že Van Damme je kus herce, který jestli tohle nemyslel vážně, tak mě opravdu dostal, a proto mu smekám všecko co se smekat dá a klaním se tomu, že dokázal jít do tak agresivního a přesto riskantního projektu, kterým J.C.V.D. bezpochyby je. Doufám jen, že se Vám komentář líbil, protože jsem se ho snažil napsat nejlépe jak to šlo, asi tak jako si Van Damme snažil napsat svojí kariéru a jak nakonec dopadl...Hezké to vše vidět, jestli to půjde do kin, tak slibuji, že se jich účastním a celé to představení si prožiju znovu, od začátku, a se zaujetím budu sledovat ten nejlepší herecký koncert, kterým jsem byl svědkem, a který mě naprosto dokonale uhranul. Jean-Claude Van Damme je pro mě stále ten, který dokázal pohnout ledy, ten, který pro mě jako pro dítě bude stále tou nejlepší akční ikonou, kterou jsem kdy mohl mít rád, a jsem na to hrdý. (14.12.2008)

Herecky možná nejlepší film Jean Claude Van Dammea, ale co? To mám být nějak šťastný? Tenhle kluk se nenarodil, aby předstíral, že mu je 60sát, nedokáže chodit, neměl v životě štěstí a nemá na účtě ani korunu. Tenhle člověk tu vždycky byl jen proto, aby mlátil jiné lidi v jednoduchých filmech. Takhle to přeci dělal už Bruce Lee, tak proč by nemohl i JCVD? Mohl a taky to stále dělá, jen asi chtěl jednou být na nějakém festivale a projít se po červeném koberci. Já mu to přeji, ale přesto... Tohle není ten, kterého jsem v dětství tak rád sledoval jak se učí bojové umění v bazénku a chytá se zavázanýma očima cokoliv mu jeho mistr hodí. JCVD je umělecký film, který se v určitých chvílích dostává do sebeparodie, která mi tolik nesedla. Třeba scéna na poště, kde se JCVD zpovídá, mi připomněla 25. hodinu a upřímného Edwarda Nortona v jeho zpovědi do kamery. Filmu nelze upřít snaha u myšlenka, kde třeba "jak by to mohlo být" v závěru působí skvěle, ale jiné zase působí podivně. Milovníci JCVD si budou pouštět dokonce života prvních pár minut tohoto filmu, v kterých je to právě on ve své snad nejdelší akční scéně v životě. A že mu to sakra jde... a doufám, že ještě půjde, protože JCVD není film, na který čekám celou jeho kariéru. (31.12.2008)

Ikona Belgie, ikona akčních béčkových snímků, ale také bývalý zavislák na drogách a alkoholu, to vše je hodně stručně Jean-Claude Van Damme. Ruku na srdce kdo nezná tohle jméno? Ačkoliv o jeho hereckých kvalitách se dá pochybovat, tak o jeho přínosu akčnímu žánru nikoliv. Van Damme jako takový se nám předvedl hned v úvodu, kdy si střihl tříminutovou scénu bez jediného střihu a plnou akce! Mabrouk El Mechri se pokusil o jakousi sebereflexi Van Damma a myslím, že se to celkem podařilo! Rozhodně snímek, který za podívání stojí...... (07.01.2009)