JCVD

Je velká slast, vidět svůj dětský idol znovu ve formě, ale především v dobré, na tělo napsané roli. Ikona z přelomu 80./90. let vstala z popela, dost možná se v něj promění hned svou další rolí, ale je dobré se alespoň ujistit v tom, že to skutečně byl potenciál, leč promarněný. Věřím, že při troše snahy a dobrém režijním vedení by Jean - Claude ustál i jiné role, než ty škatulkované jako "akční". V JCVD ho Mechri postavil do pozice sebezpytu, napsal mu uvědomělé repliky, zapasoval jeho roli do Jean - Claudeových aktuálních problémů a v půlce scény ho nechal vyzdvihnout nad kulisy a osamotě ho nechal unášet jeho metafyzickými myšlenkami a zpytovat vlastní minulost. Hodně silných 80%. (28.04.2009)

Když jsem se po zhlédnutí filmu rozhlížel kolem na CSFD, zjevně mi asi něco unikalo a tak jsem si toto dílo musel pustit ještě jednou, abych jej náležitě vstřebal. J.C.V.D. rozhodně není špatným filmem, jen je úplně jiný, než je hercova dosavadní pouť, jak ji známe. Na rozdíl od těch ostatních, většinou velice průměrných i horších případů jeho hvězdné kariéry, zde se jedná o značný pokrok, dalo by se říct i malý zázrak. Píše se rok 2008, video béčka 90. let jsou již historií a neohrožený bijec se vrací na filmová plátna, jak jej dosud neznáme. Naposledy jsem jej viděl hrát ve filmu In Hell z roku 2003, znovu se s ním setkávám tedy až po více jak 5 letech, ale jsem přesvědčen, že mi za tu dobu stejně nic neuniklo :-). J.C.V.D. je jakýmsi návratem či ještě lépe znovuoživením "legendy". Kladem je bezesporu i kamera, zrnitý filtr, temná atmosféra a melancholické pojetí celého snímku. Již nyní budeme na konci filmu na Van Damma jistě vzpomínat v trochu jiném světle a čtvrtou hvězdu dávám právě za osobnost samotnou. Když se na tohoto "staříka" podívám a vidím, čím si za svůj život prošel, vidím změnu a někoho jiného. Je rozvážnější, moudřejší, jeho vrásky tíží pět rozvodů, soudní spor o opatrovnictví dcery a v neposlední řadě i vyléčená závislost na drogách. Jedna věc se ale od roku 1988 a snímku Bloodsport nezměnila, JCVD stále bojuje, dnes však již ne se svými protivníky, ale se svou profesní kariérou. Kdo ví, možná že na stará kolena ještě zamíří vzhůru k filmovému nebi. Jedno však vím jistě, tohle je dílo o jedné z nejznámějších osobnosté filmové scény let devadesátých, která sice už dávno vyhasla, ale její osud je stále ve hvězdách. (7/10) (18.12.2008)

Veřejná rehabilitace belgické maskulatury. Nápaditý narativ (nahlížení jedné situace z různých hledisek, nechronologická konstrukce příběhu...), oku lahodící pozlátko (mým osobním favoritem je úvodní plan-séquence z natáčení akčního filmu) a reflexe, která se nedotýká jen kariéry a osobního živoření titulního JCVD, ale i "fiktivnosti" filmového média jako takového - což, upozorňuji, nedosáhne svého výškového rekordu u postmodernistického zviditelňování filmové suroviny, ale u Jécévédéčkova "brechtovského" zpovídání se direct to objectiv, které buď pozřete i s nebohým muškařem a empaticky uroníte nejednu nostalgickou slzu, nebo si na jeho účet prodloužíte bytí o všechnu ztracenou "stopáž", kterou jste za život obětovaly na oltář béčkového permafrostu (kterému navíc JCVD skládá poctu krásně klišoidní zápletkou). Osobně jsem někde mezi, tedy v oblasti shovívavého pousmání. A právě tenhle rozpor "jsem všechno, ale zároveň nic a proto na mne nemůžete" je zdaleka tím nejsilnějším atributem tohoto divácky vděčného experimentu. JCVD je zkrátka příliš dobrý. Je zajímavý a netradiční, rovným dílem smart, zábavný, ale i důstojný. (28.04.2009)

Kdyby mi ještě před pár měsíci někdo řekl, že se dobrovolně podívám na nějaký film s van Dammem, vysmál bych se mu (schválně jsem teď pátral, jaký poslední film jsem od něj viděl, a došel jsem až do roku 1996 ke Questu-Souboji cti). Ale tohle vypadalo tak zajímavě, že jsem do toho šel. První půlka je zábavná, zápletka je hezky uvedena za dvou úhlů pohledu a Žánklód si umí dělat legraci sám ze sebe, což je fajn. Bohužel s přibývajícími minutami film stále více těžkne, až se úplně rozplizne, a nepodařilo se ho nějak uspokojivě ukončit. _____A ještě jedna věc, která mě dost štvala - nechápu, proč byl celý film natočen v té hnusné fekální hnědé barvě. To může být cool v nějakém atmosferickém thrilleru od Finchera, ale tady je to naprosto samoúčelné a neopodstatněné. (28.12.2008)

Jedná sa o spoveď jednej z ikôn akčných filmov, čo je mi sympatické a vďaka tomu je dielo niečím viac. Zaslúžilo by si to však výraznejšie scény a rýchlejšie tempo. Je tu pár úsmevných a aj silných momentov, ale film ako celok aj napriek svojej nedlhej minutáži pôsobí ťahavo. Príbeh predsa len nie je natoľko zaujímavý a pohľad na neho ešte aj z iného pohľadu je mierne otravný. Je to taký malý-veľký film. Veľký svojou výpoveďou herca a malý všetkým ostatným. (03.01.2009)