Umění plakat

Dánsko opakovane zarezáva do achillovej päty ľudskej nevyrovnanosti a slepej nevedomosti. Manipulácia s človekom, zbabelecké vydieranie, povrchnosť ale hlavne kontinuálne zneužívanie malých potomkov, ktorí za nič nemôžu. Nad pomery nezvládnuteľná a labilná výchova dvoch zaostalých rodičov dáva životný výprask ich trom podareným deťom. Otec (mliekár) koná zlo po väčšine stránkach, matka sa prizerá a žerie prášky, Asger (starší syn) si je vedomí skutočností, niečo by aj riešil, no dlhú dobu žije sám a je ticho. Allan (mladší syn) a Sanne (sestra) sa tým pádom stávajú "tlmičom" tohoto zákerného a ubíjajúceho kolotoča. "Umenie plakať" Vás neprinúti roniť slzy, zabolí, no predovšetkým opäť poukáže na špinavú cestu po ktorej sa môže vydať iba ozaj vyšinutý magor. Problematika "defektného rodičovstva" ošklbaná do posledného pierka, prenikavá škandinávska aróma a ošemetný celok, ktorý si zaslúži pozornosť každého otvoreného a vnímavého diváka. (11.08.2009)

Není třeba si k diváckému zaujetí zvát na pomoc kouzla kamery, krásu přírody, naléhavost hudby, ba ani nadpřirozené úkazy - zdejší postavy jsou samy o sobě dobrými přízraky a žijí dostatečně výmluvným životem... Ano, patrně se jedná o umění, plakat až do sebeobětování vlastních dětí, protože na to ony slyší, především nejmladší Allan - ve snaze zalíbit se otci a zachovat zdání rodinného štěstí, po kterém podvědomě touží, je schopen přistupovat znovu a znovu na odpornou otcovu hru... a dost možná, že i díky tomu bude právě on hlavní postavou v novém dramatu o litujících se sobcích na zoufalých rodinných sešlostech a řetězec plačících tyranů tak zůstane nepřerušen. Docela děsivá možnost, že i tímto způsobem lze zabírat místo na planetě. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií (05.04.2015)

Dvě věci na nás chlapech fakt nemám rád a pokud jimi dotyčnej chlap dispinuje, nemá nárok získat moje sympatie. Agresivní chování vůči ženám a ufňukaost. Zdejší dánský tatínek navíc víc svou ubrečenost využíval k další odporný věci a prakticky od prvních minut jsem měl sto chutí mu dát dělo. Velmi originální námět byl zfilmován a zahrán s dánskou filmařskou dokonalostí a o emoce rovněž nouze nebyla nouze. Film je vyprávěn poměrně nanápadně a nikterak vyhroceně, ale lidskou odpornost umí ukázat v plný nahotě. (10.05.2015)

Už jsem toho viděl moc na to, aby mě podobný věci znechucovaly. Při prvním proslovu na pohřbu mě sice otec málem rozplakal, ale jinak mě ale Umění plakat nechávalo chladným. Začátek je stavěnej na konfrontaci s karikaturami lidí, čímž se má docílit co nejvyhrocenějších situací. A pak, když se příběh věnuje samotný rodině, už jsem se nějak nechytal a nedařilo se mi vcítit do postav, soucítit s nimi nebo jimi opovrhovat. Navíc mě zaráží, jak režisér odstraňuje postavy. Stačí jedno lživý anonymní udání a s postavou už se neuvidíme. Hlavně že to někoho raní a může následovat další vypjatá scéna. Celkově na mě ale snímek působil se svojí atmosférou, hereckými výkony a vizuálním zpracováním víceméně sympaticky. (27.11.2009)

Film o zneužívaní detí, hlavne ich nevinnosti a dôvery v tých, ktorí ich majú mať pod ochranou. Premýšľala som nad tým, prečo je podaný tak zvláštnym, až nevhodným spôsobom. Myslím ale, že videný očami malého chlapca, by sa mohol odohrať presne takto. Kto však môže tušiť, čo v hlave zneužívaného dieťaťa prebieha. Citové vydieranie a manipulácia z otcovej strany a nezáujem, či rezignácia, zo strany matky, poznamenali detské obete bezpochyby na celý život. Nenechajte sa oklamať zdanlivým odstupom a nadhľadom, s ktorými vám je príbeh servírovaný. Je o utrpení a krivde, ktorá je ešte len v zárodku a naplno sa prejaví až neskôr, možno v rozsahu, aký by citlivejšia povaha nemusela uniesť. (06.07.2013)