Karanténa

Španělský originál jsem neviděl, ale asi se k němu pravděpodobně nikdy už nedostanu. Je hezký znovu vidět Jennifer alias Dexterovu sestru ve filmu, ale já nikdy nebudu fanoušek roztřesené found-footage kamery. Tady mě snad rozčilovala ještě víc než u jiných filmů. Chápu zoufalé chování postav i pomalejší rozjezd filmu. Dokonce i ten strach z neznáma téměř funguje. Ale ke konci to řvaní, ječení, roztřesená kamera vše zabijí. I ten zajímavý konec na půdě, nebo kde to vlastně bylo. Poslední scény jsou snadno předvídatelné. Tohle mě moc nebavilo. (40 %) (29.10.2023)

Film sám o sobě je velmi působivý, daří se mu to ale především proto, že až sprostě kopíruje španělský originál [Rec]. Pokud jste ho neviděli, možná vás Karanténa nadchne, v opačné případě spíše naštve, což je i můj případ, neboť, ač se pár inovací dočkáme, se Američani moc nesnažili posunout v tématu trochu jiným směrem, takže se dá existence tohoto vpravdě zbytečného remaku vysvětlit pouze snahou přiblížit původní film západnímu publiku, které zahraniční kinematografii až na prověřené tvůrce spíše ignoruje a, samozřejmě, vydělat na tomto levném hororu pořádný balík peněz. Ve výsledku bych Karanténu označil za technicky skvěle zvládnutou reprodukci, která je ale zoufale neoriginální. Většina chvály tedy patří španělským kolegům, kteří americkým tvůrcům poskytli podrobný návod na to, jak natočit působivý a mnohdy i nervydrásající horor...a oni ho jednoduše opsali. P.S.: známější herci v americké verzi jsou spíše na škodu, jelikož je film natočený jako pseudo-dokument, takže výskyt "toho chlápka z Ally McBealové" celkem ruší v navození pocitu autenticity. 50% (nevidět originál, jsem nadšený) (22.11.2009)

Tak dobré, jak jen doslovný remake může být. Podruhé už to pochopitelně není ono (absence strachu, či momentu překvapení), přesto jsem byl na konci (opět, i když tentokrát podstatně méně) vyděšený. Napětí a adrenalinový závěr totiž oproti předloze zůstávají zachovány a postavy jsou tentokrát sympatičtější a snadněji vám přirostou k srdci. (20.02.2009)

O tomto remaku jsem toho slyšel už dost, ale dosud jsem se mu schválně vyhýbal. Je totiž o mně všeobecně známo, že rozhodně nejsem příznivcem jakýchkoliv „předělávek“. Jen málokterá totiž opravdu stojí za povšimnutí a jelikož španělský REC považuji za jeden z nejlepších hororů. Nakonec jsem se k tomu po letech přece jenom odhodlal a popravdě už teď toho lituji. Absolutně souhlasím s těmi, kteří Karanténu označili za totálně zbytečný remake. Kvalit originálu nedosahuje ani z poloviny a to tvůrci okopírovali většinu scén. Chtěl jsem být opravdu nestranný a neporovnávat oba filmy, ale prostě to nešlo. Dowdle patří zřejmě rovněž k fandům španělského hororu a tak se rozhodl, že dokud se z toho dají vytřískat prachy, mohl by se sám pokusit natočit jeho napodobeninu. Myslel si, že k úspěchu stačí překecat známou tvář (J.Carpenter) a úspěch bude zaručený. Jenomže to se hošánek hodně spletl. Zatímco Španělé, Asiaté a Seveřané dokáží u většiny svých filmů navodit opravdu hustou atmosféru, u které vám místy přechází mráz po zádech, většina amerických režisérů nedokáže pořádně natočit ani lekací scény. Navíc pořád jen něco kopírují a už mi „USA“ distribuce začíná lézt pěkně krkem. Když k tomu připočítám ještě tragickou kameru (u REC jsem si na ní taky trochu stěžoval, ale jak se ukázalo stala se základním kamenem k celkovému prožitku), která nám místy nabídla neskutečně rozmazaný obraz, zmatený střih jenž nás ochudil o to nejdůležitější a slabé herecké výkony některých zúčastněných, bylo vymalováno. Ano, musím připočítat k dobru asi tři „originální“ scény, díky kterým se Karanténa od REC alespoň trochu liší v ději, ale to už celkový zmar nezachránilo. Přiznám se, že jsem místy použil urychlovač, protože bych u toho asi chcípnul nudou. 40% (04.04.2016)