Hlídač č. 47

Solidní drama s jednoduchým, zvolna se rozvíjejícím příběhem, kde blížící se katastrofu skvěle doplňuje vizuální stránka s působivými motivy vytrvalého sněhu či deště a ujíždějících vlaků. Flashbacky nijak výrazně nevadí, ostatně pomáhají proniknout do nitra hlavní postavy, ale faktem je, že opakované vidiny mrtvé Františky jsou postupem času stále otravnější. A co si budeme povídat, bez Rodena v hlavní roli by to šlo do kopru. (15.12.2008)

Filmová adaptace psychologického románu Josefa Kopty, autora legionářských textů, jejímiž názvy nas trápili u maturity a zbytečně nás od nich tou školskou drezurou odrazovali, se Filipu Renčovi celkem vydařila. Určitě je to jeden z jeho nejlepších filmů i když v kontextu celé české kinematografie asi nezanechá nějakou výraznější stopu... Vlastní námět je velmi silný, ale vytahat za uši by zasloužil scénárista, který vymýšlel dialogy.. Hlavně v první polovině filmu většina dialogů vyloženě šustí papírem a působí nepřirozeně, čemuž korunu nasazuje představitel hrobníka Ferdy, který se mi jevil jako naprosté herecké dřevo... (Trošku si vylepšil reputaci v závěru filmu, když dokázal, že umí hrát aspoň zadkem, když pusa a obličej mnoho nesvedou... ). Renčovi se podařilo vytvořit slušnou atmosféru poválečné horské vesnice, dobře příběh doplňoval Doušovými vzpomínkami na frontu, i když si možná mohl odpustit kapku kýčovité záběry na smrt své někdejší lásky. Lepší průměr... (11.12.2008)

Když jsem ten film viděl před lety poprvé, docela se mi líbil, když jsem se ale teď k němu dostal podruhé, úplně jsem se zhrozil, jak je špatný (a potvrdil si tak své přesvědčení, že Renč kromě Requiem pro panenku už nikdy žádný dobrý film nenatočil, a že jeho filmografie jeví kvalitativně sestupnou tendenci, a to celkem rapidně). Radši nedomýšlet, jak scénář naložil s předlohou (Kopta by se asi dost divil), je však zřejmé, že film jde na ruku současným divákům, a servíruje jim přesně ty obrazy, které od takového filmu čekají - Hlídač č. 47 je filmařsky neobyčejně neinvenční, a nevytrhne jediným momentem, v němž by byl nějak osobitý. Obzvláště negativně jsem vnímal to, jak si film v téměř každé scéně vypomáhá emotivní hudbou, aby tak kompenzoval svoji neschopnost vyprávět v obrazech a vyvolat emoce i jinak, než tímto nejjednodušším způsobem. Dojem z filmu u mě nevytáhl ani Karel Roden, který - tím, jak jde z role do role - už se mi docela omrzel, a řadím ho k okoukaným hereckým tvářím českého filmu, které už mě nebaví. Václav Jiráček ovšem vedle tohoto ostříleného barda působí dojmem hereckého ochotníka z Horní Dolní, který své repliky deklamuje s takovým zanícením, že mu skoro není rozumět - velmi nešťastně obsazená postava. Celý film navíc působí nepříjemně laciným dojmem a nezapře svůj původně televizní původ - při jeho sledování se mi v hlavě vybavila spousta jiných - tematicky podobných - českých filmů, kterých si osobně velmi cením a vedle nichž podle mě Renč neobstojí - za sebe prostě nemám problém napsat, že ho nemám rád a že si myslím, že to není dobrý režisér. (07.07.2017)

Tak to nakonec vypadá, že Filip Renč nebude režisérem " 1 snímku ". Přiznávám, že tvorba tohoto režiséra mě vyjma povedeného dramatu Requiem pro panenku ponechávala doposud zcela chladným a netečným. Po tomto jeho počinu stojí již za zmínku snad pouze série reklamních spotů: Nemyslíš - zaplatíš ( kterými se dotyčný, ale sám neřídí...) Nebudu nic zastírat, k tomuto snímku jsem přistupoval se značným despektem( zvlášť po zdejších reakcích a hodnoceních ) a pustil si ho z důvodu, že bych mohl dát opět po čase šanci českému snímku a přiznávám, že největším lákadlem a zároveň zárukou kvality, byla pro mě osoba Karla Rodena. S ním udělal Filip Renč obrovské terno ( čehož si byl dozajista vědom), neboť je to právě on, kdo celý snímek táhne. Rozplývat se nad jeho hereckým projevem ( nad jeho gesty, mimikou, měnícím se mluveném projevu....), snad ani nemá již cenu. Za zmínku určitě ještě stojí přesvědčivý ( chtělo by se dodat, jako vždy ) Vladimír Dlouhý. Nesmím také zapomenout na povedenou Fairaislovu kameru. Ty ( nejen ) zasněžené pláně, to byla pastva pro oči. Co se Filipovi naopak nepovedlo a to tak, že velmi, bylo obsazení hlavní ženské herecké představitelky v podobě Lucie Siposové. Tohle byla téměř parodie na dramatickou roli. Přiznávám, koukalo se na ní, ale příjemně :o) Největší SLABINOU ( vyjma již zmiňované hlavní herecké představitelky ) spatřuji ve faktu, že snímek je dosti rozkolísaný. Je velice silný v jednotlivých částech ( fragmentech ), nikoliv tak již ve svém celku. Což je škoda, neboť měl náramně našlápnuto.... Přesto ( i vzhledem k 0 - vým očekáváním) nejsem rozhodně zklamán, ba právě naopak. Váhám mezi silným 3* nebo slabším 4* hodnocením. S hodnocením tentokráte asi počkám na porovnání s originálem z roku 37.... Ale co, jdu na 4*, ubrat můžu vždy :o) (13.09.2010)

Neviděl jsem původní verzi z 30. let, ani tu americkou od Huga Haase z roku 1951, takže zatím nemůžu srovnávat, ale Renčův Hlídač se mi líbil. Zasněžená krušnohorská krajina, atmosféra dvacátých let, slušný příběh, hudba, kamera a přesvědčivé herecké výkony jsou zdejší hlavní doménou. A nehrát postavu Ferdy tak zženštilý a slizký herec, byl bych spokojen maximálně. Vyzdvihl bych především krásnou Lucii Siposovou, maniakálního Vladimíra Dlouhého a samozřejmě jedinečného Karla Rodena. Ten ztvárnil válečného veterána Doušu tak přesvědčivě, že jsem mu postupem času uvěřil i to kulhání. Po většinu filmu jsem s ním soucítil a právě jeho postava vše táhne kupředu. Filip Renč se prostě přesvědčil, jak je důležité míti Rodena. (30.01.2015)