Guard No. 47
Režie:
Filip RenčKamera:
Karel FairaislHudba:
Jiří ŠkorpíkHrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová (více)Obsahy(1)
Josef Douša (K. Roden) se vrací z první světové války s přáním po válečných útrapách prožít v poklidu spokojený život s mladou manželkou (L. Siposová) kdesi v zapomenutém kraji, v drážním domku u železniční trati. Sžívání dvojice je však při složitých psychických i fyzických problémech hrdiny (který načas ztrácí sluch) nesnadné… Jednoho dne Douša zabrání mladému muži skočit pod vlak. Zachráněný muž – hrobník Ferda (V. Jiráček) – se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. Ačkoliv se Doušovi sluch za určitý čas vrátí, předstírá i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády. Ovšem pravda je nebezpečná zbraň… Román Josefa Kopty Hlídač č. 47 vznikl v roce 1926 a byl kritikou označen za jeho nejlepší dílo. Poprvé byl zfilmován už v roce 1937 režisérem J. Rovenským s J. Průchou v titulní roli. V roce 2008 vznikla v České televizi jeho nová filmová verze – tentokrát zpracoval předlohu zkušený televizní autor E. Verner, který ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, jenž, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Filmový scénář režiséra F. Renče, na kterém spolupracoval se Z. Zelenkou, podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (597)
Na tenhle film jsem se opravdu těšil. Už nějakou tu dobu jsem na něj slyšel jenom chválu (hlavně, co se hereckých výkonů týče) a tak jsem si ho konečně sehnal. No a výsledek mě… zklamal. Jediné, s čím bych souhlasil a co mě nezklamalo, jsou ty dva České lvy pro pány Dlouhého a Rodena. Zbytek je (bohužel) jen unylá, nezáživná a hlavně místy dost nevěrohodná (celý ten vztah mezi Doušovou a hrobníkem - ani na chvíli jsem tomu neuvěřil) pohádka, kterou krom již zmíněných herců zachraňuje druhá polovina filmu a část s ohluchnutím. Vše ostatní je jen průměrná filmařina. Nicméně seženu si obě předchozí verze, abych mohl porovnat, jak se s tím vyrovnali pánové před 60 či skoro 80 lety. 50 %. ()
Zdá se mi, že je zde tento film podceňovaný. Byť se někdy zbytečně vleče a byť se mi někdy zdají prostřihy do minulosti natolik syrové, že jsou až neumělé, nepochybně se jedná o nadprůměrný film, a to nejen v českých poměrech. Silná předloha sama o sobě už zajišťuje kvalitu, a jestliže příběh táhne skvělý Karel Roden, moc se už pokazit nedá. ()
Film má výborný príbeh. To je to na čom sa dá stavať a aj keď pochybné herecké výkony Jiráčka a Šipošovej strhávajú filmu body, nikdy nie na toľko aby padol do podpriemerných čísel. Na margo Šipošovej, tá do filmu pasuje v momentoch, keď neotvára ústa. Má čo zlepšovať a o Jiráčkovi platí to isté. Čo ešte filmu neprospelo, sú určite často používané flashbacky, čo film zbytočne krája a divák si v prvej polovici ťažko hľadá cestu k postavám. Chronologicky plynúci dej by mi v tomto prípade sedel určite viac. Pritom scény z fronty nie sú úplne zlé a nejaká celistvejšia scéna by určite vyzerala zaujímavo. Scéna s lekárskou komisiou a malým testom sluchu bola pre mňa z filmu to najlepšie. Čo sa týka Karla Rodena, je dokonalý. Je absolútne top hercom, aj keď v niektorých momentoch prestrelil (záchrana Jiráčka v úvode). F.Renč má určite talent, ale ešte nedozrel. Film obsahuje mnoho zbytočných scén a bez Rodena a aj výborného V. Dlouhého by to skončilo ešte horšie. Nakoniec iba priemer. 60%. ()
Karel Roden - dobrý. Vladimír Dlouhý - dobrý. Václav Jiráček - otřesný. Lucia Siposová - dobrá jen na pohled. Kamera - krásná. Hudba - obstojná. Režie - tradiční Renč, čili nepříliš zajímavá slabota. Tenhle film si dovedu představit ve 20.00 v neděli na ČT1, zkrácený na hodinu a půl, popřípadě dvojdílný. Do kina se nehodil. Dvě a kousek. ()
TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 6/10/// +velmi dobře zahráno, výrazná atmosféra, dobrá hudba, dramatický závěr -všelijaké a hodně časté flashbacky zbytečně děj kouskují, pozvolné tempo vyprávění, v moha směrech hodně zvláštní postavy a jejich chování/// Od Hlídače jsem čekal cosi jiného (původní film jsem neviděl). Je to sice zajímavá sonda do období počátku 20. století, ale nosný příběh se mohl odehrávat téměř v kterékoliv době a prostředí, exteriéry mohli být klidně využity pro jiný příběh. Rovněž zhruba první polovina filmu se potácí odnikud nikam. Později hluchota hlavní postavy si získala moji pozornost, ale podle mě nebyla patřičně využita. Film nakonec zachraňuje vzrůstající napětí, které vás dokáže snad i na jistý čas pohltit./// Celkem 61%/// ()
Galerie (46)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (29)
- Horská železniční trat Chomutov–Vejprty, na níž stojí v kilometru 25,376 (úsek Křimov–Vejprty) vpravo při vjezdu do stanice Kovářská „Wächterhaus“ Josefa Doušy (Karel Roden), v roce 2022 oslavila 150 let od zahájení provozu. (Dymnik)
- Český lev 2008: Střih (Jan Mattlacha), Vedlejší mužský herecký výkon (Vladimír Dlouhý) a Hlavní mužský herecký výkon (Karel Roden) (M.B)
- Ve filmu jsme mohli vidět dvě parní lokomotivy. První z nich je 310.072 (ex KkStB 97.161) vyrobená v roce 1889 firmou Krauss. Od června 1914 byla dislokována v Šumperku, pak v Praze-Vršovicích, a to až do roku 1935, kdy byla odprodána. Druhou lokomotivou je 434.1100 řady KkStB 270.300, kterou vyrobily v roce 1920 Škodovy závody v Plzni. Stala se tak první lokomotivou vyrobenou v tomto závodě. Lokomotivy tohoto typu byly později nejvíce rozšířené na Moravě. Jednalo se o výkonné lokomotivy pro nákladní dopravu, ale například v okolí Hlučína byly nasazovány i na těžké osobní vlaky. Ani jeden z těchto dvou typů lokomotiv není uváděn na této trati jako běžně požívaný v provozu, a to zejména z důvodu horského charakteru tratě, kde nejvyšší převýšení činí až 20 promile. Před první světovou válkou zde byly nasazovány „čtyřkolky“ (4 hnací nápravy) a jednalo se tak o lokomotivy rakouského označení IV (ČSD 412.0, 422.1, 413.1). Svou práci na těchto horských tratích odváděla po roce 1920 i lokomotiva 414. Pro zvyšující se náklad však bylo třeba vyvinout lokomotivy o větších výkonech. Byly zde tak nasazeny lokomotivy s pěti hnacími nápravami (524.0 a zejména 524.1, která se stala symbolem této železnice) a některé osobní vlaky zde byly taženy lokomotivami 423.0. (Dymnik)
Reklama