Hlídač č. 47

Česká kinematografie se dostává z krize stejným způsobem, jakým se z ní vzpamatovala ta hollywoodská: natáčením adaptací slavných knih, pokračování a předělávek i přiváděním starých známých hrdinů do nové doby. HLÍDAČ Č. 47 je toho jako adaptace oceňovaného psychologického románu Josefa Kopty, představitele legionářské literatury, a předělávka Rovenského a Svitákova filmu z roku 1937 ukázkovým příkladem._____ Přestože se jedná o nejlepší Renčův film, nejsem si jistý, komu je vůbec určen a kdo z diváků může (d)occenit, nakolik důsledně je adaptace románu z 20. let a předělávka filmu z 30. natočena za užití formálních prvků oněch dob. Téměř neexistující práce s hloubkou ostrosti, snímání v polocelcích v několikasekundových záběrech, nadužívaním flashbacků motivovaných nájezdem na hrdinovu tvář, neustále se opakující hudební motiv a nadbytečné užití voice-overu, vypravěčská doslovnost a stylistická jednota, divadelně přepjaté herecké výkony s deklamativními dialogy... to vše se dá brát buď jako velice důmyslná nápodoba charakteristických formálních znaků filmů z 30. let, nebo jako rušivá nepatřičnost, která dává za pravdu těm obviňující HLÍDAČE Č. 47 z televiznosti._____ Osobně mám ale problém s tím, že Filip Renč nedovede natočit povedený žánrový film, protože z muzikálu mu vzejde výborná vizuální složka, která je zajímavější a poutavějśí než ta hudební, z romantické komedie pro ženy mu vyjde misogynní a hloupá podívaná a z dobrodružné akce na vodě nechtěně (?) vtipný hixploitation bez akčních scén. Jeho nejnovější počin je tak psychologickým dramatem, ve kterém po psychologii není stopy, protože postavy nejsou dostatečně prokreslené, jejich motivace jsou jednorozměrné a povrchní, a na drama chybí nosný konflikt a jeho pořádnější propracování. Ale oceňuji, že neustále zkouší nové věci a čeří vody české kinematografie. (02.12.2008)

Roden je machr. Znovu mne v tom utvrdil. Ta scéna jak se potácí ohlušen výbuchem v bahně mezi padlými vrávorajíc... Tu by prostě zahrál jenom ten, komu štáb odpálí za zády muniční sklad, nebo Roden (ovšem ten jen tak v kulisách). Další kdo mi sedl byla slovenská kráska Lucia Siposová, že které jsem paf, kdykoliv ji vidím a to nemusí být nutně nahá! :-) Je to neuvěřitelně zajímavý typ, pro stříbrné plátno obzvláště a jsem rád, že to už zjistili i v zahraničí. Holt bratři Slováci mají krásné ženy o tom žádná! Ta těžko zadržovaná vášeň co se z ní drala aúúúúú !!! :-). jen mi vadila její čeština, pokud ovšem nebyla dabovaná. Ostatní herci ve filmu byli fajn a ačkoliv nevím ani proč Jiráčka moc nemusím, tady mi v té roli hajzlíka kopajícího hroby celkem sedl. Moc jsem si užíval prostředí a opravdovou zimu. jsem rád, že se to točilo na skutečném sněhu a herci neběhali v pěně což je skoro vždycky poznat. Úplně jsem cítil tu kosu, když Roden točil klikou závor ! Ty zasněžené koleje i vláčky byly také skvostné. Až do teď mi příběh zůstal utajen i zápletka a tak jsem si děj celkem užíval neošizen o překvapení. Je smutnou skutečností, že se po válce mnoho z těch co přežili potýkalo s podobnými problémy. Následky yperitové otravy, hluchota z minometných a dělostřeleckých výbuchů, problémy s hybností po amputacích i ,,obyčejný'' posttraumatický syndrom projevující se ,,okny'', třasem a nočními můrami... Ten poslední z jmenovaných následků uznala lékařská věda až ke konci války, do té doby se bral jako simulace a nejeden voják kvůli tomu dokonce skončil před popravčí četou či ve vězení jako zbabělec. Roden měl kombinaci obojího. S údivem jsem zjistil, že kratičké flasbacky z fronty nepůsobí vůbec hloupě a že jsou celkem koukatelné, škoda těch pyro-výbuchů za Rodenem. každou chvilku tam něco blaflo, udělal se ohnivý hřib a nic... Výbuch granátu vypadá jinak. Ale budiž. Ačkoliv film končil na ČT Art v 0:20, celkem svěže jsem jej dokoukal a v závěru jsem musel uznat, že toto je první Renčův film, který se mi líbil. Asi to bylo hodně hlavním hrdinou a jeho výkonem, ovšem i toho si vybral Renč. A tak dávám za panáky kmínky. * * * * (07.07.2017)

Skvělý výkon Karla Rodena, který z tohoto filmu udělal dramatickou podívanou. Je to zkrátka Pan herec. Díky němu se dokážete naprosto vžít do lidského utrpení, které prožívá hlídač Douša. Krásná hudba také příjemně podbarvila atmosféru. Bohužel, tím výčet pozitiv končí a divákovi už nic víc nenabídne. Takže solidních 70% a to většina je díky Karlovi. (12.09.2010)

Je velka skoda, ze Renc tu nakousl nekolik dost slozitych temat/otazek, a i kdyz sel v nekolika pripadech do hloubky, vznikl takovy mensi "mismas". Je to o ztracene generaci? O zlu v lidech, ktere neni "na prvni poslech" slyset? O lasce lidi, kteri jsou spolu nestastni, ale bez sebe jeste nestastnejsi? Roden vyborny, Siposova nic moc, ostatni herci ve vedlejsich rolich (krome Dlouheho) strojeni a neprirozeni. Ale hezky jsem si poplakala. (01.10.2010)

První polovina filmu pro mě byla jen těžko stravitelná, ale přibližně v polovině nastává jistý zvrat, od kterého se celý děj začíná jevit mnohem sympatičtěji a až překvapivě příjemně, takže nebýt té nudné úvodné sekvence, hodnotil bych lépe. Dalším problémem byla silná nepřesvědčivost mnoha postav, až na Rodena a Dlouhého, samozřejmě. Na dobrém dojmu nepřidala ani nějaká ta logická chybka, ale to se prostě stane. Na druhou stranu, abych jen nekritizoval, musím ocenit Renčovo zaměření na různé detaily, hlavně v pozadí, které snad dodají filmu trochu na symbolice. (FNR Písek 2009) (09.08.2009)