Hlídač č. 47

Ach jo. Ano, >fotografie< poutavá, pěkně nasnímáno, žádný problém, to bych snad i ryze za řemeslo čtyři hvězdy dal! Ale jen pěkná kvazimoderní klipová kamera nedělá film! Protože zbytek je želbohu (když už tam ten kostel musel být - viz níže...) zase jen tušašsky typické blábolící přehrávání a deklamování hlášek dle vypoceného scénária s nadužíváním grimas a trhavých pohybů coby hereckým projevem našich chudožniků a... A prosím - to se ptám rejžisejra - co to je za debilní klišé, že strojvůdce vidící na kolejích ležící postavu houká a houká a nebrzdí a vlak pak klidně jede dál? Tak s tím se běžte pane Renč vycpat, jestli jste chtěl natočit >dobrý< realistický film. Ano, tahle provařená kravina běžně užívaná u odpadové produkce rádobynapínavých béčkových akčních sraček všelijaké provenience mě už v úvodu filmu rozladila tak, že pak už samozřejmě jeden jenom hledá mouchy. K tomu divný zvuk, kdy má člověk zvláště v dialozích pocit, jako by se díval na předabovaný film a víc už zase škoda slov... °-/ . . . Jo, jednooký hluchý(;o) hlídač, hrající si na velké umění mal(omocn)ými prostředky mezi slepými ajcnčudláky. A k tomu vespod taková ta >pěkná< hudba s neoriginálním motivem, piánkem se nic nezkazí, že - a víc už zase nic... Nemá to cenu... - - - P.S. A sakryš - to se odehrávalo někde za polárním kruhem, že na paňmamince nic a v zimě počala a hnedle ještě v zimě porodila? Nebo šlo o nějakou >uměleckou< zkratku coby zrychlený televizácký těhotenství? Nebo zase nějakej ten scénáristicko-režijní zkrat? Svatá prostoto! A kde je teda žánr sci-fi komedie? - - - P.P.S. A ta modlidba (...ve scéně z kostela k závěru) zní ve skutečnosti "In nomine patris et filii et spiritus sancti", ten váš "...fílius...sanktus..." (a dokonce dvakrát!! - žádný přebrept!) si nechte pro ošpiritovaný televizácký sanktusáky! . . . Fakt přemýšlím, je-li Renč jen takové hloupé protekční jelito, nebo opravdový pisskulturní ignorant a debil. Zdejší bezmyšlenkovitě nevnímající a povrchně adorující stádo jakbysmet... Amen! - - - - - (Poprvé viděno 7.2.2012 na >vyhlídané tv č.1< , hodnocení 5910., komentář zde jako č. 4(2)7. - 7.2.2012) (07.02.2012)

TV/// Obsazení 6/10 Děj 6/10 Hudba 7/10 Prostředí 6/10/// +velmi dobře zahráno, výrazná atmosféra, dobrá hudba, dramatický závěr -všelijaké a hodně časté flashbacky zbytečně děj kouskují, pozvolné tempo vyprávění, v moha směrech hodně zvláštní postavy a jejich chování/// Od Hlídače jsem čekal cosi jiného (původní film jsem neviděl). Je to sice zajímavá sonda do období počátku 20. století, ale nosný příběh se mohl odehrávat téměř v kterékoliv době a prostředí, exteriéry mohli být klidně využity pro jiný příběh. Rovněž zhruba první polovina filmu se potácí odnikud nikam. Později hluchota hlavní postavy si získala moji pozornost, ale podle mě nebyla patřičně využita. Film nakonec zachraňuje vzrůstající napětí, které vás dokáže snad i na jistý čas pohltit./// Celkem 61%/// (03.03.2011)

Tak to nakonec vypadá, že Filip Renč nebude režisérem " 1 snímku ". Přiznávám, že tvorba tohoto režiséra mě vyjma povedeného dramatu Requiem pro panenku ponechávala doposud zcela chladným a netečným. Po tomto jeho počinu stojí již za zmínku snad pouze série reklamních spotů: Nemyslíš - zaplatíš ( kterými se dotyčný, ale sám neřídí...) Nebudu nic zastírat, k tomuto snímku jsem přistupoval se značným despektem( zvlášť po zdejších reakcích a hodnoceních ) a pustil si ho z důvodu, že bych mohl dát opět po čase šanci českému snímku a přiznávám, že největším lákadlem a zároveň zárukou kvality, byla pro mě osoba Karla Rodena. S ním udělal Filip Renč obrovské terno ( čehož si byl dozajista vědom), neboť je to právě on, kdo celý snímek táhne. Rozplývat se nad jeho hereckým projevem ( nad jeho gesty, mimikou, měnícím se mluveném projevu....), snad ani nemá již cenu. Za zmínku určitě ještě stojí přesvědčivý ( chtělo by se dodat, jako vždy ) Vladimír Dlouhý. Nesmím také zapomenout na povedenou Fairaislovu kameru. Ty ( nejen ) zasněžené pláně, to byla pastva pro oči. Co se Filipovi naopak nepovedlo a to tak, že velmi, bylo obsazení hlavní ženské herecké představitelky v podobě Lucie Siposové. Tohle byla téměř parodie na dramatickou roli. Přiznávám, koukalo se na ní, ale příjemně :o) Největší SLABINOU ( vyjma již zmiňované hlavní herecké představitelky ) spatřuji ve faktu, že snímek je dosti rozkolísaný. Je velice silný v jednotlivých částech ( fragmentech ), nikoliv tak již ve svém celku. Což je škoda, neboť měl náramně našlápnuto.... Přesto ( i vzhledem k 0 - vým očekáváním) nejsem rozhodně zklamán, ba právě naopak. Váhám mezi silným 3* nebo slabším 4* hodnocením. S hodnocením tentokráte asi počkám na porovnání s originálem z roku 37.... Ale co, jdu na 4*, ubrat můžu vždy :o) (13.09.2010)

Když jsem ten film viděl před lety poprvé, docela se mi líbil, když jsem se ale teď k němu dostal podruhé, úplně jsem se zhrozil, jak je špatný (a potvrdil si tak své přesvědčení, že Renč kromě Requiem pro panenku už nikdy žádný dobrý film nenatočil, a že jeho filmografie jeví kvalitativně sestupnou tendenci, a to celkem rapidně). Radši nedomýšlet, jak scénář naložil s předlohou (Kopta by se asi dost divil), je však zřejmé, že film jde na ruku současným divákům, a servíruje jim přesně ty obrazy, které od takového filmu čekají - Hlídač č. 47 je filmařsky neobyčejně neinvenční, a nevytrhne jediným momentem, v němž by byl nějak osobitý. Obzvláště negativně jsem vnímal to, jak si film v téměř každé scéně vypomáhá emotivní hudbou, aby tak kompenzoval svoji neschopnost vyprávět v obrazech a vyvolat emoce i jinak, než tímto nejjednodušším způsobem. Dojem z filmu u mě nevytáhl ani Karel Roden, který - tím, jak jde z role do role - už se mi docela omrzel, a řadím ho k okoukaným hereckým tvářím českého filmu, které už mě nebaví. Václav Jiráček ovšem vedle tohoto ostříleného barda působí dojmem hereckého ochotníka z Horní Dolní, který své repliky deklamuje s takovým zanícením, že mu skoro není rozumět - velmi nešťastně obsazená postava. Celý film navíc působí nepříjemně laciným dojmem a nezapře svůj původně televizní původ - při jeho sledování se mi v hlavě vybavila spousta jiných - tematicky podobných - českých filmů, kterých si osobně velmi cením a vedle nichž podle mě Renč neobstojí - za sebe prostě nemám problém napsat, že ho nemám rád a že si myslím, že to není dobrý režisér. (07.07.2017)

Tak Filip Renč přece jenom umí točit filmy... Psychologické rovině románu Josefa Kopty sice zůstal dosti co dlužen, ale svůj zploštělý románový ponor rozvrstvil v působivém příběhu vojenského vysloužilce Františka Douši, který je státem odměněn za své služby místem vechtra, železničního hlídače. Z filmu zcela nevymizel ani fakt, že autor románové předlohy byl významným představitelem legionářské literatury, flashbacky ozřejmující trauma první světové válka jsou podstatnými pilíři snímku. Stejně jako mrazivě zimní atmosféra evokující skrytou podstatu venkovského života, tolik odlišnou od Hálkovské idylky, vynikající klavírní hudební doprovod a herecký výkon Karla Rodena. Hlídač č. 47 je překvapivě dobrým a silným filmem, minimálně na poměry české polistopadové kinematografie...(coby remake původní filmové adaptace z roku 1937 nemohu hodnotit, protože jsem ji ještě neviděl) (12.09.2010)