Režie:
Michael MannKamera:
Dante SpinottiHudba:
Elliot GoldenthalHrají:
Johnny Depp, Christian Bale, Marion Cotillard, Billy Crudup, Jason Clarke, Rory Cochrane, David Wenham, Giovanni Ribisi, Stephen Lang, Leelee Sobieski (více)Obsahy(2)
Film začíná v roce 1933, kdy se po odpykání 9letého trestu dostává John Dillinger na svobodu. Má obrovské sympatie veřejnosti, navzdory tomu, že páchá ty největší zločiny. Podle státních institucí vykrádal banky. Podle lidí trestal ty, kteří zavinili hospodářskou krizi. Dillinger spolu s Johnem "Zrzkem" Hamiltonem a dalšími kumpány přepadával banky za denního světla. Během loupeží zásadně nebral peníze chudým občanům, dokonce i k rukojmím, které využíval k bezpečnému útěku z místa činu, se choval vždy zdvořile. Mezitím se Dillinger vrací do Chicaga, kde potkává napůl Francouzku, napůl Indiánku Billie, do které se zamiluje. Elegantní gangster je mistrem úniků před spravedlností, a proto se policejní prezident J. Edgar Hoover rozhodne založit úřad zaměřený na potírání nebezpečných zločinců (pozdější FBI). Na tento případ nasazuje jednoho ze svých nejlepších mužů, agenta Melvina Purvise, který se po Dillingerových stopách vydává se zuřivou zarputilostí a jejich stále napínavější hra kočky s myší vyvrcholí v legendárním strhujícím zúčtování. (TV Nova)
(více)Videa (6)
Recenze (1 260)
Len vďaka hereckej dokonalosti a zručnej režisérskej bravúrnosti som sa dočkal nadštandardného zážitku, pretože scenár bol najmä zo začiatku pomerne nevľúdny a rezervovaný. Mann akoby všetky esá príbehu chcel na diváka vytasiť až v druhej polovici, ale ja by som radšej pristúpil nato, aby boli rozložené rovnomerne počas celého deja, lebo tá prvá polovica mi doteraz leží v žalúdku. Porovnávanie s kultovým 'Heat' je na mieste len z pohľadu vzťahu, ktorý Mann dokázal nadviazať v nepriamom spojení dvoch hlavných postáv na opačnej strane zákona. Tento vzťah sa v tomto filme vytráca niekam do úzadia, namiesto toho nám Michael ukázuje ako vie kráčať s dobou a že rozhodnutie zapojiť do filmu digitálnu kameru predsa musí zvládnuť aj on. Nuž, nie každý film si toto spojenie žiada a v tomto bolo len málo scén, ktoré vďaka nej vyzneli lepšie. 80%. ()
Film překvapí svou nekřiklavostí a klasičností, které jsou docíleny sofistikovanými postupy. Zdejší pohled na Johna Dillingera připomíná gangsterské filmy ze třicátých let. Ty se maximálně soustředily na své hrdiny a narozdíl od mafiánských eposů druhé poloviny století od nich neodváděly pozornost k historickému prostředí. Mann a jeho spolupracovníci tohoto efektu docílili použitím digitální kamery a realistickou stylizací záznamu. Kamera se drží v bezprostřední blízkosti postav, takže jejich okolí pozbývá důležitost. V nespektakulárních přestřelkách převládají krátké záběry, zoomy a švenky kamery, které vytváří fyzický dojem chaotické akce a diváky tak vtahují do dění. ()
Pokud natáčet "klasiku" dnes znamená řadit za sebe melodramaticky klišé na klišé, pak by se to dělat nemělo. Chybí tomu jak původní, tak i nově přidaná hodnota, nová kvalita, chytrý záměr, smysl, dobrý důvod něco takového z-novu natočit - a tím pádem je to horší než k ničemu, je to -minus všechny podstatné hodnoty. Zbytečně vyplácnutá slušná filmařina a pěkné herectví. *** Mann opět zabředá do svého věčného tématu (jak jsem psala už u Miami Vice): od filmu Heat, kde se mu podařilo celou tu heorickou rovnici mezi časem, penězi, závazky, touhou prožít si pravou lásku a pravý život, zkázonosnou posedlostí riskovat a skutečnou vnitřní svobodou, s níž bývá zaměňována, zachytit a rozvést nejlépe a nejjemněji, Mann svoje postřehy na tohle téma neposouvá nikam dál, a pouze do omrzení opakuje, a tím oslabuje své staré teze, předvádí je v nejrůznějších nových, byť třeba i slušivě spíchnutých formálních kabátcích, ale na slabších, méně originálních příbězích, takže působí vyčpěle. *** Ani nespočítám, kolikrát jsem při sledování obrátila oči vsloup. ()
Není pochyb o tom, že Public Enemies je jeden z nejlepších filmů roku 2009. Režisér Michael Mann spojuje síly s rozmanitým a úžasným hereckým duem Johnny Deppem Christianem Balem. Vzniká tak další americký gangsterský film z 30. let minulého století. Je to vzrušující hra na kočku a myš, s tak poutavou a věrohodnou rivalitou, že vás to hned vtáhne do děje. Už v prvních minutách mi bylo jasné, že koukám na přelomový film. O poslední vlně zločinu bylo natočeno plno filmů před deseti lety - Heat, Fargo, Casino, Pulp Fiction a Goodfellas. Od té doby jsem čekal na více zfilmovaných kriminálních filmů, které budou srovnatelné se staršími tituly, ale nedosáhly takové úrovně, snad jedině American Gangster. Ostatně mohu zmínit Eastern Promises, Gangs of New York, Road to Perdition, Collateral a The Departed. To jsou "jen dobré" filmy. Public Enemies je první film mého názoru, který vystihl podstatu kriminálního dramatu odehrávající se v delším časovém pásmu. Dostaneme se bez vysvětlování přímo do děje (až na krátké úvodní titulky). Vstupujeme do světa, kde rychle poznáme postavy Dillingera, hezouna Nelsona, Franka Nittyho a další kriminální živly. Vždycky jsem miloval zobrazení charakterů pomocí znaků, které je spojují a tenhle film to opravdu má. Mnozí kritizují styl Michaela Manna a jeho oblibu točit v HD. Ale vemte si, že hodně umělců namalovalo ukřižování Krista mnoha způsoby. Takže Mann by měl mít právo, aby příběh vyprávěl pomocí svého "štětce". Já osobně jsem si to vychutnal, zejména automobilové honičky a přestřelky, které považuji za nejlepší co jsem za poslední dobu viděl. Michael Mann prostě s autama umí. Depp, Bale a Cotillard(ová) jsou všichni skvělí, stejně jako zbytek obsazení. Skvělá rovnováha humoru a dramata. Rozhodně stojí za to vidět v kině (Jen já měl bohužel tu smůlu, že nalevo ode mě někdo neustále smrkal, přede mnou seděl dvoumetrovej chlap s brýlemi na hlavě, ve kterých se odrážely titulky, vpravo každých deset minut svítil mobilem a za mnou rád kopal do sedačky až přestal a natáhl si nohy do uličky které byly skoro na úrovni mé hlavy. Ano! Ani novináři nemají úctu k ostatním divákům v sále.) Prostě pro mě zatím nejlepší film roku 2009. ()
Nejdražší amatérsky vyhlížející film co jsem viděl. Vážně. Mannovi by měl konečně někdo sebrat tu digitální kreaturu a vpálit mu zpátky do rukou starou dobrou pětatřicítku, s jejímž nasnímáním by Veřejní nepřátelé alespoň působili velkofilmově a ne jen jako pokus o "něco nového, co se míjí účinkem". Až do závěru jsem si říkal, že má ten digitál vlastně něco do sebe a že se Mann pokouší snahou o realismus opět přiblížit diváka hrdinům doslova až k chloupkům na zátylku , jenže závěr jasně ukazuje, že nejde o nic jiného než pózu starého pardála, který vždy volí raději pohodlí. (Kdo by nechtěl stříhat hollywoodskou pecku na svém notebooku, že?) Pár vynikajících momentů se ale přesto najde (bez výjimky akční scény), byť příběh není ničím jiným než dalším plochým životopisem, který si odkecá svoje a na konci vytasí otřepané "co se s kým stalo" titulky. A Deppovi s Cotillard jsem to nežral ani vteřinu. Bale mě bral překvapivě víc. ()
Galerie (46)
Zajímavosti (41)
- Šlo o čtvrtý film, v němž Johnny Depp (John Dillinger) hrál skutečného člověka. Ty předchozí byly: Ed Wood (1994, postava Eda Wooda), Krycí jméno Donnie Brasco (1997, Joseph D. Pistone alias Donnie), Kokain (2001, George Jung). (AntiasKing)
- Johnny Depp (John Dillinger) daroval svůj klobouk dvanáctiletému chlapci, který si o něj při natáčení řekl. (Maulincio)
- Při přestřelce v lese drží Purvis (Christian Bale) samopal Thompson jen jednou rukou. Ve skutečnosti jsou potřeba obě ruce, protože tato zbraň má velkou zpětnou razanci. (Mandalorian)
Reklama