Ano, šéfe s Gordonem Ramsaym
Kitchen Nightmares
Áno, šéfe USA
Obsahy(1)
Uznávaný šéfkuchař Gordon Ramsay přichází do restaurací, které mají problémy. Ať už to jsou potíže s kvalitou pokrmů a nebo majitelé nevědí, jak přilákat více zákazníků. Gordonovy radikální změny v chodu jednotlivých restaurací způsobují konflikty nejen mezi ním a vedením restaurace, ale v prvé řadě s šéfkuchaři. Jak obstojí restaurace při náhodné Ramsayho návštěvě? Pomohly jim změny k odražení se ode dna? (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (84)
Tento program ukazuje "svetoznámeho hajzla" Ramseyho v predsa len o dosť inom svetle, než afektovaná reality šou Pekelná kuchyňa. V nej bolo jeho správanie často zbytočne vyhrotené a "hrané". Tu nie. Tu je reálnejší, je viac podobný svojmu ja zo skutočného, reálneho života. Jasné, občas to musí vyhrotiť, sme predsa v televízii a musí to byť šou, ktorá ho odlíši od konkurencie. Ale keď chodí po otrasných amerických reštauráciách, aby im pomohol stať sa lepšími, viac v ňom vidno a cítiť človeka a odborníka, ktorý vie, čo robí. Majiteľov týchto podnikov na začiatku síce totálne zničí (mnohí z nich potom doslova plačú a majú slabšie nervové záchvaty!!!), ale keď sa rozhodnú, že sa skutočne chcú zmeniť k lepšiemu, od tej chvíle s ním spolupracujú a vtedy do toho ide naplno aj Ramsey a úprimne sa im snaží pomôcť. Zaujímavé je, že táto relácia ide na to fakt dosť tvrdo a ak Ramsey zistí, že hlavným problémom danej reštiky je extra mizerný kuchár, ktorý nemá šancu na zlepšenie, odporučí majiteľom vyhodiť ho a tí ho aj skutočne vyhodia (!). Zároveň táto relácia neznalým ukáže, že v USA je v skutočnosti kulinárska scéna na veľmi vysokej úrovni (ak sa, pravdaže, vydarí), nakoľko sa v nej spája množstvo medzinárodných scén (talianska, ázijská...). Každopádne, kto si myslí, že Zdeněk Pohlreich je drsný, zjavne ešte nepozná Gordona. ()
Výstižný komentář: uživatel iamek. Přesně tak - ustavičně to samé dokola, mění se jen místa a ksichty, šablona zůstává stále tatáž. Světově uznávaný gastronomický koryfej přichází a vše ho děsí: odporné jídlo, nudný a staromódní interiér, příšerná hygiena, mizerná obsluha, infantilní či naopak senilní, každopádně nesoudní a neschopní majitelé. Pak zaúřaduje, provede nějakou tu psychoterapii, letmo se zmíní o jakémsi úžasném receptu a rázem je vše jinak.Štěstím slzící majitelé zčistajasna vykazují 20% nárůst zisků, všichni pláčí, radují se a objímají a Gordon udílí dobré rady do života a podnikání. No... jednou je to zábavné, podruhé už poněkud trapné, pak už jen otravné a zjevně určené jedincům mdlého rozumu. Britskou verzi jsem neviděl, americká stojí za hovno. ()
Gordon Ramsay určitě ví, jak vést prosperující restauraci, ale to ví také Pohlreich. Česká obdoba mě zaujala mnohem víc, Pohlreich vždy dokope ta líná prasátka, aby se svou hnusnou jídelnou začali něco dělat, zatímco milý Ramsay je vyžene na noc hezky vyspinkat a ráno se přijdou všichni nadšeně objímat do zbrusu nově vymalované a zařízené restauračky s novým menu (které ti neschopníci najednou budou určitě umět bez problémů uvařit, že, když se na jeho tvorbě ani nehtíčkem nepodíleli). To je hnus, velebnosti. A upozorňuji, že do hodnocení nezahrnuji můj neskutečný odpor k afektovaným Amíkům, kteří se navíc k pozvané (!!!) pomoci chovají ještě hůř než samolibí Čecháčci, hodnotím koncept pořadu, ne majitele restaurací. Kdybych hodnotila i je, dám nejspíš odpad. ()
Zažila som mnoho reštaurácií, idiotov na pracovisku, ľudí, čo nemajú tucha, čo robia... To asi pozná každý, kto v tomto obore pracuje. O to zaujímavejšie je občas vidieť podobné "exkrementy" a byť rada, že to nebolo až tak zlé. No a každopádne ma o to viac fascinuje, že človek, ktorý sa do podobnej show prihlási, tudíž ju videl a vie ako prebieha, nie je schopný si po nasadení kamier do reštiky ani umyť tú posranú chladničku. ()
„...Řekl mi, že jsem busy idiot!“ „On je Brit, v Británii znamená busy idiot kompliment!“ „Jak mám vědět, že to je kompliment? Neumím zas* britštinou, jsem rád, že jsem se naučil anglicky...“ „Já vím, že busy idiot není kompliment, ale musel jsem bratra uklidnit, aby se přes to přenesl a mohli jsme pokračovat...“ :-D Americká a Britská verze se liší jako noc a den. Zatímco pro Brity je typický určitý sarkasmus a nadhled, Amící jsou emocionálnější, každý kiks přehrají minimálně 3x. A Fuckování důsledně ne jenom vypípávají, ale také zakryjí ústa rozmazaným obdélníčkem (asi kvůli neslyšícím). Pokud se přes tu uměle vyhrocenou šokantnost (v tomto ohledu mají zřejmě největší potenciál rozvrácené rodinné restaurace) přenesete a neodradí vás to, dozví se zajímavé lidské příběhy z gastro businessu. ()
Reklama