Drákula: Neznámá legenda

Tak jsem se dnes rozhodla, že alespoň jednou vyzkouším víajpí sedačku v Cinestaru. Na fotkách vypadala luxusně a já se těšila, že si udělám pohodlí, zapnu masážní vibrace, nastavím si podnožník a budu popíjet, v kabelce propašovanou, kofolu. Tož nic moc, kožené to je, vrže to, máte vlastní opěrky na ruce a to je asi tak vše. Nicméně u filmu jsem se zprvu obávala, že stopáž 92 minut bude pro epickou fantasy příliš krátká, ale nakonec ta délka celkem šla. Začátek dobrý, téměř okamžitě nasadili patřičný napnelismus přičemž se hned dostavila kýžená cukatůra, takže žádný pozvolný rozjezd. S požitkem jsem sledovala perfektního Lukyho a zároveň se snažila z hlavy vypudit neodbytnou myšlenku na jeho šokující přiznání. Dracula byl v tomto příběhu vyobrazen jako charakterní vládce Transylvánie, jenž se zvedl proti svému tureckému bratru přesto, že byl ve značné menšině a rozhodl se za každou cenu zachránit svou rodinu a lid. Dobré to bylo! Myslím si, že pan Shore zvládnul svou práci výborně, se ctí a rozhodně se těším na pokračování. (21.10.2014)

Naštěstí to není moc dlouhé, jelikož ke konci už to začně skřípat. Evans charizmatický, bitevní veletoče dostačující a mytologie solidní, tedy na vlídné a divácky nenáročné béčko. Za slušný peníz myslím v rámci možností vyšťaveno maximum. Na to, že Dracula byl zpracovaný už asi 10x, tak Chris Evans se jeví jako jeden z nejlpších a taky nejakčnějších hlavních protagonistů. (28.05.2015)

To se zase jednou vysokorozpočtový Hollywood vyznamenal, když dal látku, která nejde pokazit, naprostému začátečníkovi, takže se dostavil hodně rozpačitý výsledek. Luke Ewans představuje snad jedinou silnější stránku v tomto krajně nesmyslném příběhu, který hlavně s blížícím se koncem předvádí jeden kolaps za druhým. Závěrečná scéna, kdy Charles Dance prohlásí že Let's the games begins snad ani nemůže být myšlena vážně. Přestože je příběh hodně béčkový, minimálně zpočátku si mou pozornost určitě zasloužil. Škoda že studio nedohlédlo na to, aby vznikl ambicióznější projekt. 50% (26.01.2015)

Zápis první - Milý deníčku, dnes sem viděl Drákulu: Neznámou Legendu a vím kam můj život směřuje, budu upír. Franta z práce, který se teď nechá říkat Čubula, slíbil že mně příště týden pokouše a bude ze mně upír. Zápis druhý - Milý deníčku, tak Čubula mně nepokousal, pač je to čůrák, nicméně sem si našel na internetu, že stačí každý den vypít rajčatovou šťávu, oblékat se do černého a přes den nechodit ven. Zítra to zkusím. Zápis třetí - Milý deníčku, již přes týden chodím v černém a piju rajčatovou šťávu, ven chodím jenom v noci. V černém vypadám jako debil, z rajčatové šťávy mně bolí bříško a v noci sem se si opakovaně narazil rozkrok, na to že sem upír to dost bolí. Zápis čtvrtý - Milý deníčku šéf mi volal z práce, že jestli se příští týden nedostavím do práce, tak mi prej vrazí kolík do prdele. Naivka kolík v prdeli mně upírovi nemůže ublížit, svět mně nechápe, nechápe že sem upír. Zápis pátý - Milý deníčku, již přes měsíc nepiju a nejím nic jiného než rajčatovou šťávu, chodím furt v černém a ven raději nechodím vůbec. Z té šťávy je mi blivno a sem celý červený, oblečení smrdí a v bytě mám bordel, zítra vyrazím do práce. Zápis šestý - Milý deníčku, do práce sem dorazil s pět, tedy ještě za tmy, aby mně slunce nespálilo a rozhodl sem se pokousat Marii, udělám zní svoji nevěstu. Nasoukal sem do Mariini skřínky a čekal sem, za osm hodin Marii skončí práce..........tohle sem trošku nedomyslel. Když Marie otevřela dveře udělal sem na tsss a hrábnul svoji rukou a vycenil přitom zuby. Marie evidentně nepochopila můj návrh se stát upiří nevěstou, jelikož zaječela a nastříkala mi do obličeje půl litru bojového plynu. Zápis sedmý - Milý deníčku, probral sem se v nemocnici, bez svých šatů, bez svých tesáků a byl sem napojený na kapačce. Moje příčetnost se mi pomalu vrací, prý za mnou bude pravidelně docházet psycholog a všichni z práce mi drží palce. Je to jasný, seru na to, nebudu upírem, budu zase normální a všem se omluvím. Frantu prej vyhodili, nechci skončit jako on, dám si svůj život do pořádku. Zápis osmý - Milý deníčku, vše se pomalu vrací do starých kolejích. Opět jím normální jídlo, chodím do práce a chovám se normálně. Cos sem si to myslel, když sem chtěl být upírem ? Zítra si půjčím nějaký normální film, upíři přece neexistují. Zápis devátý - Milý deníčku, poté co sem viděl film Kult Hákového kříže, vím čím budu a kam směřuji. Bude ze mně nácek, zítra si oholím hlavu a půjdu zbít svého šéfa, jelikož neni bílej. (25.10.2016)

Na Drákulu jsem se poměrně těšil. Hlavně jsem se těšil na další film, kde se objeví Luke Evans. Člověk, kterému patří cokoliv, co se odehrává ve Středověku. Prostě, jako kdyby do toho období zapadl a už nedokázal vyklouznout, nebo ani nechtěl, protože pokaždé, když ho v něčem takovém vidím, je mi jasné, že je to JEHO role. Stejně tak je na tom i Vlad Narážeč, kterého si Bram Stoker použil pro příběh Drákuly. Tenhle je ale úplně jiný, než by člověka napadlo. Vypráví totiž příběh o tom, jak se z Vlada stal upír a musím říct, že v rámci fantasy předvádí naprosto ultimátní výkon. Překvapuje mě ale, že tenhle úkon dali debutantovi Gary Shoreovi, ale na druhou stranu musím říct, že pár zajímavých záběrů tam měl. Třeba takový první boj Vlada, to byla vyslovená digitální chuťovka. Horší už ale byli některé scény, u kterých jsem kroutil ruce v pěst. Třeba takovej závěr, kterej byl snad jako kdyby si ho někdo vycucal s tím, že to prostě musí skončit takhle a je mi vlastně úplně jedno, jak k tomu ten příběh dojde. Třeba klidně i kdyby to bylo tou nejdebilnější cestou...a taky že jo. A takových momentů tam bylo víc a přesně tyhle momenty celý ten fantasy svět dost shazovali. I přesto ale hodnotím vyšší známkou, protože mám takové filmy moc rád a klidně se na ně s radostí podívám znovu. (29.10.2014)