Zločinec

Dobrej ve spolek, velké překvapení, velké.. Film neztrácí čas zbytečnou omáčkou a servíruje pěkně ostrý naložený masíčko! Mohlo to celé jít do kopru s tuctovým příběhem a klišé volajícím z každičké cely, naštěstí tu ale máme velmi realistický příběh, který sevře žaludek každému z nás, protože takhle jednoduše se může život zhroutit fakt komukoliv.. Co je ale nejskvělejší, to jsou výkony docela netypických představitelů hlavních úloh! "Stavros" Stephen i "Ztracený" Harold hráli náramně, nejcharismatičtější byl ale netypický "Big" Kilmer! :-) Wau, pane Waugh! A poklona.. Vy ostatní se mějte filmově! Woo. (28.04.2012)

Slabučký film z väzenského prostredia dostal slabučké tri hviezdičky iba preto, že som sa pri jeho sledovaní nenaštval. Dôvodov pritom bolo dosť. Počnúc väzenským prostredím, ktorého inšpiratívnosť je v súčasnosti minimálna a končiac obvyklými klišé (nespravodlivo odsúdení, filozofujúci vrahovia, úchylní dozorcovia a očakávaný happy end). Ak existujú zločiny, pri ktorých neostávajú na mieste činu stopy, tak existuje aj dokonalý film (Zločinec), po ktorom mi v mozgu po dopísaní tohto komentára tiež neostanú žiadne stopy. (26.05.2012)

Co se týče Felonu, tak ano, je to jedno velké klišé, ale příběh vychází částečně ze skutečných událostí, a hlavně – není život a realita také jedno velké klišé? Neměli bychom vinit spíše ty filmaře, kteří do svých příběhů, často nepřiznaně, přimíchávají kdeco a svým fištrónem balamutí diváky. Ke kladné odpovědi existují čtyři pádné důvody: (i) Za prvé jsou klišé a opakované stereotypy, spíše než údělem konzervativních filmařů, důsledkem tautologické logiky – pokud chceme například vědět, co určuje western a zařadit určitý film do žánru westernu, musíme analyzovat určitý počet určitých filmu, ale jak poznáme, jaké filmy máme analyzovat, pokud už neexistuje určitá definice westernu? (ii) Za druhé se každý tvůrce rodí do doby, kde klišé existují v tisících exemplářích a kde opouštět jedno klišé znamená pouze přimykat se ke druhému. Ano, jsou tu filmoví reformátoři, kteří chtějí modernizovat kinematografii tím, že ji zbaví všeho údajně zastaralého, všech klišé, a mají pocit, že představují avantgardu, která z kinematografie vymetá nepotřebné haraburdí. Mají cosi společného s reformátory neoliberálními – hovoří o modernizaci, ale myslí tím odbourání, nikoliv okysličení a oživení. (iii) Dále by se dalo namítnout, že i když kinematografie odpovídá potřebám publika, jež vyžaduje rychlou a snadnou rekreaci po odcizující práci, fantazijní únik před její monotónností, neměli bychom zapomínat, že umění nemůže být zdrojem poznání a krása (dle Tarkovského) symbolem pravdy, pokud dočista opustí realitu. (iv) A za čtvrté, byť jsou obecně klišé chápány jako něco hanlivého, jako řemeslničina stojící na protější straně vůči uměleckým počinům, domnívám se, že takové chápání filmů je mylné a nespravedlivé. Tenhle dalekosáhlý omyl a past, do které se lapili společně s publicisty i akademici, vychází z chybného ztotožňovaní filmů, pokládaných za svého druhu literární díla, s příběhem a z opomíjení filmového jazyka. Kritik tedy kupř. zmíní u filmu XY „staromilský styl práce, čili důraz na tzv. poctivý příběh a přímočarou režii“, ale dál to nerozvádí, nejde hlouběji, neptá se, jak je toho dosaženo. Zde nezbývá než vzpomenout Jana Němce, který si čtrnáct dní u střihacího stolu záběr po záběru pouštěl Bressonův snímek K smrti odsouzený uprchl, zapisoval si obsah záběrů, zkoumal, kde jsou celky, kde polodetaily, co rekvizity, kdy a kde se objeví ten který předmět, a tím se naučil filmovému jazyku. Filmový jazyk, filmová gramatika, je něco, u čeho ale vůbec nezáleží na tom, zda-li je film artový, nebo mainstreamový. Pokud natočí kterýkoliv kameraman úžasnou pětiminutovou scénu a umístí ji do žánrového filmu, nikdo tuto scénu nezaznamená. Naopak z rutinních scén poskládaný film, za kterým stojí vynikající scénář, to je něco, na co akademik, kritik i divák slyší. Ovšem to je fatální pominutí, které zdiskreditovalo už stovky filmů a které se táhne kinematografií, co je stará. (13.08.2009)

Nadstandartní kriminální drama především díky vynikajícím hereckým výkonům Dorffa a v nezvyklé roli viděného Vala Kilmera. Waugh přistupuje k vězeňské tématice velmi osobitě a v žádném případě se nesnaží natočit další Shawshank, i když některé atributy samozřejmě zůstávají stejné. Vězeňské prostředí je vykresleno velmi solidně a vše působí uvěřitelným dojmem, včetně provázanosti rodinných vztahů. Závěr kvalitní a voiceover velmi emocionální. I když se Felon nedostane do širokého povědomí, své kvality má. (30.10.2008)

Felon je z filmů, kde se nedá přehlídnout levnej peníz a mockrát omletej vězeňskej model, ale možná právě dík tomu, jak je prostej a odevzdanej, že nesklidí ani vavříny ani nenaplní kasy, působí upřimně a to tam cítím jako největší vklad. Hned po něm jsou to pánové Dorff a Kilmer se svými špičkovými výkony. 3,5 *. (24.09.2008)