Stáhni mě do pekla

Comeback Raimiho ako hororového guru ? Čiastočne. Čiastočne pre to, lebo ikeď je film skutočne akýmsi návratom k Evildead, scénár - minimálne prvá polovica filmu - je písaný s veľkým ohľadom na súčasné trendy. To jest viac menej klasická zápletka, ktorá sa príliš nevymyká súčasnému priemeru. Druhá polovica, to je už číry Raimi-fest, s fúrov nádherných staromilských efektov, ktoré akoby vypadli z 80-tych rokov. A áno, je prítomný aj - pre sériu Evil Dead tak typický - humor, to ma najviac a veľmi milo prekvapilo. Je však stále cítit, že toto nebol projekt, ktorý by dovoli Raimimu sa naplno odviazať. Keď sa tak však nad tým zamyslím...nieje toto taký malý predkrm pred Evil Dead 4 ? (8/10) (08.04.2010)

Velmi stylové, ale zároveň i velmi laciné. Záměr? Nevím. Docela jsem se těšil, ač zrovna neholduji duchařským hororům.. Děsí mě něco uchopitelného a ne jen jakási ďábelská kletba pošahané cikánské babky.. To bylo asi takhle. Vytoužené povýšení bude stát jednu drobotinkou blondýnku mnohem víc, než by si mohla ani ve zlých snech představit. Milá a dobrosrdečná bankovní úřednice Christine vede spořádaný život, má inteligentního přítele, slušné zázemí i dobře rozjetou kariéru. S vidinou krůčku k lepší pracovní pozici nevyhoví stařenkovskému prošení o odložení platby za dům. Dle svých slov ponížená a zostuděná a dle mých poněkud nechutná babka se v doprovodu ochranky odporoučí z banky, ale na Christine si počká. Holt, bábince se zachtělo po mladém masu, párkrát nám hrdinku ožužlá a následně prokleje. Nejprve trocha toho bububu a pak cesta přímo do pekel. Co teď s tím? Netlačen rozpočtem ani producenty se Sam Raimi s nadšením mladého klučiny vrátil ke kořenům a na primitivní dějové kostře si svobodně zadováděl. Jeho stylová pouťová atrakce ale nejednou hlasitě zaskřípe. Je to taková projížďka kontrasty. Na jednu stranu staromódní balení (už úvodní logo Universalu nás na leccos připravuje), na tu druhou ne zrovna jistá práce trikařů (do tohohle světa počítače nepatří) a zbytečné klišovité kudrlinky, které se hodí možná pro současnou hororovou vlnu. Bohužel závěr je už jen slabý odvar první poloviny snímku, zvrat á la knoflík v obálce je průhledný jak křišťálová studánka a vlastně těch klišé je pohříchu mnoho. Přiblblé bitky a létání vzduchem, řada nesrovnalostí bortící atmosféru, mluvící kozel. Už u samotného scénáře to začne, ten prakticky ničím nepřekvapí ani nezaskočí. Kulminuje jen ohrané motivy a situace (pozice asistenta v bance, návštěva tchýně), kombinuje strach s nadhledem (četné nechutnosti) a ironií. Ač to mohl být v lecčems záměr, tak já hodnotím film jako celek a ne jako ukájení se nad několika lahůdkovými sekvencemi. I když ty si svou pozornost rozhodně zaslouží (dialogově výtečná první návštěva u věštce, skorofinále na hřbitově, kancelářské potřeby jako obrana proti jedovaté čiperce, návštěva u snobských rodičů). Paradoxně právě tyhle momenty mohou leckoho naštvat. Bitka na předních sedadlech auta je totiž skvostná, ale zároveň nejednou donutí k úsměvu, návštěva u partnerových rodičů je taktéž dokonalá, ale několikrát je Raimiho pokus o „nadhled a ironii“ spíše rušivým elementem. Takže zase ten kontrast.. Možná se měli tvůrci rozhodnout jen pro jednu stranu mince. Moc dobře se naopak dívá na půvabnou Alison Lohman, která má i ve třiceti výraz náctileté lolitky, která ale dokáže v pravou chvíli pořádně zabrat. Mimochodem, v bahně při plenění hrobu jí to moc sluší. No, možno můj komentář neoplývá superlativy a na Raimiho lacinou maškarádu jsem zrovna dvakrát nadšeně nepřistoupil, ale přesto všechno je příjemné, když se někdo svobodně pustí do pokleslého žánru a ještě to dělá s radostí!! Takže něco mezi *** a ****.. (06.11.2009)

Nemusíš věřit v peklo, stačí, když peklo věří v tebe (!!!) aneb urbanizovaný ethno new age The Evil Dead pro 21té století... Inu takhle, děsit za černočerné noci, to je v jistém smyslu dar, kterému stačí jít naproti, ale děsit i ve dne, to už je svým způsobem obskurní umění a v tom hraje Sam Raimi prim. Po dlouhých letech zrušil "pakt o neútočení" se všemy démony a v Drag Me to Hell poskládal prakticky dokonale funkční horor, který se ale vůbec nebere dokonale vážně. Hlavně díky hodně nadneseným efektů, ne nepodobným digital gore v The Midnight Meat Train - zkrátka taková správně nadefektovaná efektivita přesně v Raimiho stylu. Příběh má spád, byť je v mnoha ohledech průhledný a dopředu čitelný, atmosféra se mu drží u zadku jak hladový pes a vizáž neuvěřitelné Lorny Raver aspiruje na legendární hororový "facelift ksicht" á la Regan Macneill (a to včetně posterů, které jsou taky docela "cool"). Rozhodně jsem nečekal a ani nemohl čekat nějaký návrat do "analogových" osmedesátek, přesto mě však nezaměnitelná hororová ironie ruku v ruce s nespochybnitelným napětím téměř absolutně pohltila. Sam tu možná vyvolal staré démony, dost možná taky porazil některé vlastní a já.........tleskám. [final rate: 80%] (08.03.2011)

Ideálnější film do Krize byste těžko pohledali, a přitom se jedná o Raimiho návrat ke splatterovým počátkum a návrat jednoho žánru - horroru - do 80. let (viz úvodní logo společnosti Universal), přičemž se vychází z klasického horroru Jacquese Tournera NIGHT OD THE DEMON (1957). Recenze a uživatelská hodnocení nelhala (83% na Metacritic.com, 93% na Rottentomatoes, 7.9/10 na IMDb.com, 80% na ČSFD), protože se opravdu jedná o jeden z nejlepších (komediálních!) horrorů poslední dekády, a to hned z několika důvodů: * sebereferenčnost, kdy oči končí v ústech vyděšených dívek a jede se uklidnit na chatu; ** funkční kombinace horrorového pocitu, strachu pramenícího z neznáma, a komediální nadsázky, kdy jsme zděšeni a pobaveni přívalem atrakcí: slapstick, resp. americká animovaná večerníčková groteska potkává spooky biják (nechybí ani kovadlina); *** výjimečná práce se zvukem, který je při lekačkách posílen, ale jeho zdroj je diegetický, což nebývá zvykem; *** charakteristický raimiovský styl spočívající v netradičních rakursech, nebývale opojného, protože stylisticky podvratného eliptického střihu po ose a zdánlivě nemotivovaných hlediskových záběrů, které ale svého "původce" najdou; **** důsledná práce s klišé, která jsou nadsazována, záměrně několikanásobným koncem, kdy se komentuje vývoj horrorového žánru od 80. let do současnosti, posílení "žánrově povinných" rasových stereotypů a raimiovské mizogynie; ***** tématizace žánru, jehož podstata tkví v tělesnosti, jež je zde všudypřítomná, od gejzírů krve z nosu, mouchy v ústech po zelený sliz z úst mrtvoly či brouky prolezlá hnijící lebka; + problematičnost ve ztotožnění se s hlavní hrdinkou, která si za své neštěstí může sama, protože se tak rozhodla, a tudíž se misky sympatie neklaní pouze na jednu stranu. P.S. Předcházející řádky beru jako pouhé poznámky. Po druhém zhlédnutí: nekřesťansky boží. (18.06.2009)

Po pravdě od doby Kruhu mě žádný horor neudělal takovou radost, jako právě nejnovější kousek Sama Raimiho. Narozdíl od Kruhu sice není inovativní, jde ale o poctu svému žánru, poctivě udělaný film, kde se objevují všechny základní žánrové motivy a atributy. Máme tu agresivní čarodějnici, exorcismus, démona, mystiku, okultismus, znesvěcení hrobu, nejrůznější fóbie, lekačky i pečlivě budovanou atmosféru. Už úvodní titulky obratně využívají výtvarné motivy ze středověkých knih o satanismu a čarodějnictví. To nejdůležitější je ale schopnost Raimiho obratně balancovat na hraně žánru a neustále ho shazovat komediálními a sebeironickými prvky. Nejde v pravém smyslu slova o komedii, protože hororová složka převládá, ale Raimi na svého diváka pomrkává a dává mu najevo, že ví, že jeho fanoušek nestojí o oskarovou podívanou, ale o pořádnou porci zábavy. Už dlouho se mi nestalo, aby si se mnou režisér tak hrál, jeho nápadité využití některých klasických hororových rekvizit, je přímo rozkošné, např. kříž využívaný v nesčetných hororových filmech a převzatý z gotického románu se např. objeví jen na cirka 20 sekund, ale hrdinka jeho přítomnost pocítí nadmíru fyzicky. Pointu jsem sice pochopil jako zkušený filmový fanda už v momentě, kdy rty olízly dopisní obálku, přesto způsob, jakým Raimi dovedl svůj film do finále, je překvapivý. Suma sumárum, jde podle mě o nejlepší snímek ve svém žánru za cirka poslední 3 roky. Celkový dojem: 90 %. Kdyby si Raimi odpustil některé prvky z oblasti splatterpunku, byla by má spokojenost ještě větší. Je to nicméně jeho sympatický návrat ke svým režijním kořenům. Abych si potvrdil kvality filmu, stačilo mi sledovat nadšené tváře diváků v kinosále - takové reakce dnes dokáže vyvolat jen zlomek hororových filmů... (25.06.2009)