Stáhni mě do pekla

No co se Raimimu neda uprit je fantazie. Nasekal sem totiz takovou hromadu skvelejch napadu, ze je porad se na co divat. Dalsi plus je, ze se konecne vratil k hororu a ze to neni nejaka tupa vyvrazdovacka, ale takovej vicemene ducharskej horor, coz je taky fajn. Jedinej problem tak nastava u hororovejch scen, Raimi neustale dela nejaky bububu, kazdou chvily neco bafne, bouchne, nejakej zvuk nebo vylitne nekde baba, problem je, ze vzdycky nahodi paradni atmosferu a tu nasledne rozmelni nejakou komedialni scenou. Ne ze by to byla nejaka vylozene komedie, spis zabavne podany lekacky a vtipny sceny typu babe vypadnou zuby, porad je to komedie v ramci hororu, ale pak film vzdy ztrati tu hodne solidni strasidelnou atmosferu. Ale ja si na to v podstate ani nestezuju, u tech zabavnejch scen jsem se perfektne bavil, ty hororovy byly napinave natoceny. No a herci jsou docela sympaticky, plus slusny triky a hezkej nehappyendovej zaver, takze slusny 4*. (21.07.2009)

Nemusíš věřit v peklo, stačí, když peklo věří v tebe (!!!) aneb urbanizovaný ethno new age The Evil Dead pro 21té století... Inu takhle, děsit za černočerné noci, to je v jistém smyslu dar, kterému stačí jít naproti, ale děsit i ve dne, to už je svým způsobem obskurní umění a v tom hraje Sam Raimi prim. Po dlouhých letech zrušil "pakt o neútočení" se všemy démony a v Drag Me to Hell poskládal prakticky dokonale funkční horor, který se ale vůbec nebere dokonale vážně. Hlavně díky hodně nadneseným efektů, ne nepodobným digital gore v The Midnight Meat Train - zkrátka taková správně nadefektovaná efektivita přesně v Raimiho stylu. Příběh má spád, byť je v mnoha ohledech průhledný a dopředu čitelný, atmosféra se mu drží u zadku jak hladový pes a vizáž neuvěřitelné Lorny Raver aspiruje na legendární hororový "facelift ksicht" á la Regan Macneill (a to včetně posterů, které jsou taky docela "cool"). Rozhodně jsem nečekal a ani nemohl čekat nějaký návrat do "analogových" osmedesátek, přesto mě však nezaměnitelná hororová ironie ruku v ruce s nespochybnitelným napětím téměř absolutně pohltila. Sam tu možná vyvolal staré démony, dost možná taky porazil některé vlastní a já.........tleskám. [final rate: 80%] (08.03.2011)

Po pravdě od doby Kruhu mě žádný horor neudělal takovou radost, jako právě nejnovější kousek Sama Raimiho. Narozdíl od Kruhu sice není inovativní, jde ale o poctu svému žánru, poctivě udělaný film, kde se objevují všechny základní žánrové motivy a atributy. Máme tu agresivní čarodějnici, exorcismus, démona, mystiku, okultismus, znesvěcení hrobu, nejrůznější fóbie, lekačky i pečlivě budovanou atmosféru. Už úvodní titulky obratně využívají výtvarné motivy ze středověkých knih o satanismu a čarodějnictví. To nejdůležitější je ale schopnost Raimiho obratně balancovat na hraně žánru a neustále ho shazovat komediálními a sebeironickými prvky. Nejde v pravém smyslu slova o komedii, protože hororová složka převládá, ale Raimi na svého diváka pomrkává a dává mu najevo, že ví, že jeho fanoušek nestojí o oskarovou podívanou, ale o pořádnou porci zábavy. Už dlouho se mi nestalo, aby si se mnou režisér tak hrál, jeho nápadité využití některých klasických hororových rekvizit, je přímo rozkošné, např. kříž využívaný v nesčetných hororových filmech a převzatý z gotického románu se např. objeví jen na cirka 20 sekund, ale hrdinka jeho přítomnost pocítí nadmíru fyzicky. Pointu jsem sice pochopil jako zkušený filmový fanda už v momentě, kdy rty olízly dopisní obálku, přesto způsob, jakým Raimi dovedl svůj film do finále, je překvapivý. Suma sumárum, jde podle mě o nejlepší snímek ve svém žánru za cirka poslední 3 roky. Celkový dojem: 90 %. Kdyby si Raimi odpustil některé prvky z oblasti splatterpunku, byla by má spokojenost ještě větší. Je to nicméně jeho sympatický návrat ke svým režijním kořenům. Abych si potvrdil kvality filmu, stačilo mi sledovat nadšené tváře diváků v kinosále - takové reakce dnes dokáže vyvolat jen zlomek hororových filmů... (25.06.2009)

Výborná jízda, při které se člověk chvílemi směje přiznané a zesílené nablblosti, chvílemi chytá dech při brilantně natočených lekačkách. Raimi to má pořád v malíku a Drag Me To Hell není nic jiného než živoucí důkaz, že když má někdo dar, vyleká vás kdykoli, jakkoli. Nádherná adrenalinová injekce a, jakkoli to může znít podivně, velice příjemný film. Pure pleasure, leč upřímně se děsím dnešní noci... :o) [85%] (09.06.2009)

Nejsmutnější na tom je, že nejsilnější pasáže filmu vlastně nemají s hororem nic společného. Kdyby se Raimimu nepodařilo přilákat krásku s hezounem do hlavních rolí, tak by divákům nabízel pouze pár plesnivých ksichtů jedné staré báby. To mu zřejmě došlo a na konci se snažil přitvrdit, tím však rozbil stavební kámen celého filmu a já nakonec musím jít ještě o jednu níž. (12.03.2011)