Stáhni mě do pekla

Znáte ten pocit, když se posadíte na horskou dráhu a po prvním sešupu si uvědomíte, že jste právě udělali obrovskou nevratnou chybu, kterou si v následujících subjektivně nekonečných minutách pěkně vyžerete? Po prvních pár traumatizujících lekačkách jsem se cítil být prokletý a odsouzený k mučení stejně jako hlavní hrdinka, s tím rozdílem, že moje mučení bude trvat jen po délku filmu (snad), nebudu po něm stažen do pekla, ale propuštěn na svobodu a že mým mučitelem nebude Lamia ale Raimia. A za tohle musím Raimimu tu čtvrtou hvězdu přišít, i když jsem si film de facto protrpěl a i když mi lekání neustálým sadistickým otáčením volume doprava přijde primitivní. To není film, ale sonická zbraň. (19.06.2009)

Sice s týdenním zpožděním, ale nakonec přece. V 17h bych měl chodit do kina asi častěji, divácké osazenstvo čítající celkem 5 členů, z toho se ještě jedna brunetka stihla během krátkých 99 min celkem 3x přebalit mimo sál kina, už jsem jí chtěl dát knoflík a říct jí, že se nemusí vracet. Po přetrpění česky předabovaného traileru k novému Harrymu a několika dalších archivních kousků, které už jsem viděl někdy před víc jak měsícem, mě pěkné úvodní titulky rychle proškolily v nadcházející kletbě jménem Lamia, která je jen tak mimochodem dle řeckých tradic vyobrazena zcela jinak a autoři si ji tu pěkně přizpůsobili k obrazu svému. Již na začátku mého komentáře si nenechám ujít otřepanou frázi a s klidným svědomím tento film můžu prohlásit za první letní (ne)očekávanou hitovku, která nezklamala. Drag Me to Hell můžu přirovnat k prvnímu dílu Transformers. A co mají tyto dva naprosto rozdílná díla společného? V podstatě nic, ale jeden shodný prvek tu přeci jen je a tím je jejich dopad na diváky. Stejně jako u Transformers i zde si mnozí říkáme, že je to trapná blbůstka, která se nám však líbí a proto i já klidně vlepím tu jednu hvězdu navíc a pasuji Drag Me to Hell na můj první pětihvězdný celovečerňák roku 2009. Už jen když srovnám, kolik špatných, průměrných a nadprůměrných ''hororů'' jsem za poslední, dejme tomu, dva roky viděl, DMTH i se svými neduhy a kozlem z toho pořád vychází jako vítěz. Film samozřejmě stojí především na atmosféře, kterou Raimi staví prostřednictvím lekaček, které sice více či méně čekáte, ale díky audiovizuálnímu zpracování vždy potěší a létající kapesník byl opravdu dotěrná potvora, stejně jako bitkařka Mrs. Ganush, která by zatopila i takovému Bronsonovi . K lepšímu hodnocení jistě přispěla i ta již zmiňovaná samota v sále, kterou zas ne každý měl možnost při tomto filmu zažít (spíše naopak, kor při ČSFD předpremiéře) a že právě kvůli takovým snímkům je lepší porušit společenské konvence a je lepší je sledovat v temném koutku bez dalších přísedících, aby mohla emoční fontána pěkně tryskat. Pár vtípků a narážek by se tu také našlo, zuby, sliz, kopání hrobu nebo třeba záběr na pokoj, kde je vidět plakát s nápisem ''Baby, Hang On'' jsem se Christine potměšile zasmál pod vousy, které ani nemám. Když mé milé hrdince spadla na zem v autě obálka, už jsem bohužel tušil, jak to asi celé dopadne. No, a když tu není Bruce, který by stejně akorát tak rozřezal knoflík motorovkou, musí se uznat, že tohle se Raimimu povedlo. DMTH vám sice koule neutrhne, ale i tak je to více než povedená lekačka, navíc spojená se zábavou. Tedy pohádky je konec, šel jsem na tramvaj, nastoupím dovnitř a hádejte. No samozřejmě, nikdo nikde, jenom naproti mně sedí cikánka a divně na mě čumí… (9/10) (24.06.2009)

Scénář: Sam Raimi, Ivan Raimi .. Tak se nám pár kritiků opět posralo. U komedie o kariéristické hříšnici, hypotéce k nezaplacení a knoflíku k nena(z)vrácení. Jo a jen tam mimochodem šmrncnuté omšelou porcí hororového kumštu. To máme být zase na větvi u filmu, který (byť záměrně) recykluje hromadu klišé (baterka, obálky, seance, vyústění, ..), postupů jak v osmdesátých letech, spoustu průměrných lekaček, malou porcí děsu či napětí a má nablblé bitky? Vysmál jsem se tomu sice často, ale mám pocit, že takovou porci "zábavy" tvůrce rozhodně neměl v plánu servírovat. Parodické, repetitivní, vyumělkované, laciné. Úskok od Spider-Mana ke kořenům, které jsou už dosti vyhnilé, není dobrá cesta zpět, Same. Tohle otravné démonické peklo si napodruhé odpustím a nezvrátí to ani Raimiho znalost reklam na tuzemské pivo. (18.06.2009)

Výborná jízda, při které se člověk chvílemi směje přiznané a zesílené nablblosti, chvílemi chytá dech při brilantně natočených lekačkách. Raimi to má pořád v malíku a Drag Me To Hell není nic jiného než živoucí důkaz, že když má někdo dar, vyleká vás kdykoli, jakkoli. Nádherná adrenalinová injekce a, jakkoli to může znít podivně, velice příjemný film. Pure pleasure, leč upřímně se děsím dnešní noci... :o) [85%] (09.06.2009)

Na horror to postrádá atmosféru. Naopak tu přebývají lekačky, které o sobě dávají vědět dlouho dopředu. Lekl jsem se jen jednou a to když kámoš při hledání plechovky zašátral na mou ruku. Doufám, že omylem. Černohumorné scény sice fungují, ale není jich zase až tak moc, aby to obstálo jako komedie. Krom "Itchy a Scratchy" soubojů mezi Christine a paní Ganuhovou tu není nic moc k zapamatování. Navíc Raimi bez Bruce... To je snad přímo synonymum slova protimluv, ne? Jenže je tomu tak a dvojnásob to zamrzí ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že role Miloše je pro něj jak stvořená. Ostatně ani nevěřím tomu, že původně nebyla právě pro něj určena. (21.06.2009)