Sedm životů

Willa Smitha komentovať nebudem, nie je moja "krvná skupina", ale musím uznať, že zahral dobre. Prvá polovica bola slabá a chaotická, istý čas som sa v príbehu nemohol zorientovať. Dosť ma to znechutilo, ale som rád, že som vydržal, pretože druhá polovica bola podstatne lepšia a prekonala všetky moje očakávania. Keď sa človek v príbehu zorientuje tak už to ide. Len škoda toho samotného finále. Mám taký pocit, že sa dalo z pointy vyžmýkať podstatne viac emócií a ukončiť tak film pre diváka "bolestivejšie", tak ako sa na smutnú drámu sluší a patrí. Koniec bol jednoducho odfláknutý a predčasne ukončený. Škoda, takto u mňa iba mierny nadpriemer. 70/100 (19.01.2014)

Není to špatné drama, ale co mě dovádělo k šílenství, je neskutečně natahlá stopáž!! Proč to má k sakru dvě hodiny? Opět se ukázalo, že pravidlo méně bývá často více, opravdu platí a u tohohle snímku dvojnásob. Ze začátku jsem se v ději téměr neorientoval, ale asi po 30 minutách bylo jasné kam snímek směřuje. To by nebylo až tak na škodu, ale s přibývajícími minutami je děj více a více natahován a já se ptám proč, když je jasné jak to skončí. Navíc se mi zdá, že Gabriele Muccino tlačí na divákovi emoce možná až zbytečně moc. Will Smith hraje perfektně a jako herec v mých očích stoupá čím dál tím více. Škoda té stopáže, protože kvůli ni nemůžu nad tři hvězdičky...... (06.01.2009)

// Když ale! Když ale pan Morricone! Vždyť on by rozbrečel kohokoliv! A když se celej film můj oblíbenej sympaťák Will Smith tváří jako by měl umřít... to je pak těžký ty emoce držet na uzdě. A co teprv chudák slepej Ezra. A krásná Rosario Dawson, které Ben, tedy vlastně Tim, vkročil do života z ničeho nic ji pomohl zase nastartovat její srdce. A co ty roztomilé děti? A Benovi, tedy vlastně Timovi přátelé a rodina. Chjo. Ještěže to trochu zachraňovali "Feeling good" a "Loving you", bez nich už bych asi taky potřeboval nové srdce. Nebo hlavu. Možná obojí. Seven Pounds - 90% (28.10.2012)

Nátlak na city nebo jen příběh muže, který chce očistit své svědomí? To je základní otázka, kterou si po zhlédnutí filmu kladu. Konec filmu je totiž jeden velký psychický nátlak na diváka, kdy jen absolutně necitelný člověk by zadržoval slzy. Ale zároveň mám pocit, že tohle dílo nelze vidět jen takto jednoznačně, protože pochopení, o co vlastně jde a co to sledujeme, přichází až v závěru filmu, do té doby je to jen příběh jakéhosi zvláštního muže, který vyhledává různé lidi a snaží se jim v jejich nezáviděníhodných situacích pomoci. Z tohoto důvodu jsou mé pocity po zhlédnutí filmu jaksi smíšené, ovšem to nic nemění na tom, že film je to bezesporu kvalitní, má co nabídnout, snaží se o zajímavý, atraktivní a originální příběh, což se mu také daří. V popředí toho všeho je Will Smith, který umí zahrát kvalitně, o tom už jsem se několikrát přesvědčil, a zde jsem mu vše bez problémů uvěřil, ovšem i jeho herečtí kolegové podávají kvalitní výkony a takový Woody Harrelson i přes svou malou roli mi zřejmě zůstane ještě velice dlouho v paměti, stejně jako celý film, protože tenhle příběh mě opravdu docela dostal. Pokud mám být upřímný, tak jsem po skončení filmu uvažoval i o pěti hvězdách, ale s jednodenním odstupem už to vidím jen na hodnocení mezi čtyřmi a pěti hvězdami, neboli na 90%. A nakonec mě tento film na pět hvězd nepřesvědčil, ale i čtyři hvězdy jsou rozhodně velice dobrým hodnocením. (24.05.2010)

Muccino je klasický dřevorubec Drnec, tlačí na pilu, aby kmen co nejdřív přeřízl. Pomáhat bližnímu svému je nádherná věc, ale konec tohoto filmu obrátil celé vyznění naruby. Těch několik velmi dojemných scén z průběhu filmu totálně odpálil ten nesmrdutější konec, díky němuž považuju už celý film za bezmála falešný, emočně levný a povrchní, i když to tak na první pohled nevypadá. Ale když si domyslím své vlastní finále, zůstane mi v hlavě krásný vztah s umírající dívkou a slepým klavíristou, který sám o sobě na 3* vystačí. Woody Harrelson, Rosario Dawson a tentokrát pro mě i Will Smith zaslouží pochvalu za dobré empatické vcítění se do svých rolí. Balanc na hranici levného kýče á la Made in China a vcelku působivého lidského dramatu se podařil ukočírovat přesně do scény, kdy se podruhé objeví Smith v telefonní budce, pak následuje scénaristický smrdutý odpad. PS: Na kompletní dárcovství vnitřních orgánů tu máme naše adrenalinové motorkáře, kteří k tomu svou hloupostí vědomě směřují...bohužel. (11.12.2009)