Vzhůru do oblak

Především si PIXAR zasluhuje obrovskou poschvalu za unikátní kraťasy před premiérami svých filmů v kinech, ve kterých dokáže v pěti minutách pokaždé předvést svůj plný potenciál. Tyto krátké filmy mne pokaždé potěší a naladí na tu správnou melancholickou vlnu, než se představí hlavní hvězda večera. Tou byl minulý víkend příběh roztomilého staříka s otravným klučinou (v mém případě to opravdu není naopak), kteří před sebou měli nelehký úkol - doslova. Jakkoli může vypadat hlavní příběh filmu vtipně až trapně, už při první scéně s odhalenými balónky jsem dědovi držel všechny čtyři palce. Nápaditému studiu, krmící nás každý rok bezchybným animákem jsem to prostě zase zbaštil i s navijákem. Pak to již byla až na slabší konec, od kterého jsem čekal trochu více, klasická pixarovka fungující na bázi: dojemný začátek - seznámení s problémem - dobrodružství + vtip (60 minut!) - vyhrocený konec - The End. 80% (31.08.2009)

Vzhůru do oblak, animák, kterým Pixar výrazně vybočil směrem, který již naznačil ve Wall-em. Tatam je bezelstná radost a nevinnost, sálající z některých nedávných děl (Rattatouille, Auta)... Vzhůru do oblak je velkolepé, spektakulární dobrodružství, klasicky Verneovsky naivní, přesto ale ne tak nevinné a bezelstné... O to ale napínavější, natřískané emocemi a spoustou vrcholných momentů... A že je k tomu všemu ještě animované? To už je jen lahodná třešínka na delikátním dortu. Dortů se šlehačkovými oblaky, náplní z dětských snů a ověšeného barevnými balónky... (06.09.2009)

Problém spočíva v tom, že - na pár úžasne chytrých, vyzretých a emocionálnych segmentov - úvodné zhrnutie života hlavnej postavy je v rámci žánru vskutku znamenité - ide len o ďalšiu z rady animákov s priblblými vedľajšími ,,vtákoidnými a psoidnými" postavami, a to najmä v strede, čo poteší skutočne len tých najmenších. Chvíľami tvorcovia natáčali animák pre dospelých, pretože psychologické prežívanie hlavnej postavy je v niektorých pasážach perfektne vystihnuté, chvíľami som umierala od nudy. Je to pekné, ale na jedno pozretie rozhodne stačí. (23.12.2010)

Až mě jednou začnou filmy od Pixaru nudit, radši mě preventivně odstřelte - nebudu nejspíš v pořádku a co vy víte, třeba to bude i nakažlivé! Vzhůru do oblak je téměř dokonalá věc - téměř proto, že mi v ní chyběly dvě drobnosti. Jednak scéna, třeba úplně krátká, v níž by bylo vidět, jak Carl všechny ty balonky připravoval, nafukoval a tak vůbec, no a potom stavěni stanu. Jinak velká spokojenost. Seniorský souboj chodítko vs. meč mě dohnal k slzám:-) (26.08.2009)

„Pojďme lovit bobříka mlčení. Kdo vydrží déle zticha, vyhrál.“ - „Super! To se mnou máma hraje pořád!“ Ani se matce nedivím…Výběr filmu v tomto případě nebyl v mé režii, takže jsem k němu přistupoval s nulovým očekáváním. A výsledek tomu odpovídá. Po úvodu najednou divák zůstane sám s Carlem, a právě tahle postava mě bavila po celou dobu (a díky němu už vím, že za ublížení na zdraví mě může čekat domov důchodců, což se hodí znát, ehm). Jenže pak se k němu připojí Russell, a jak mě nejdřív vyhovoval jako nahrávač na Carlovy mrzuté, suché hlášky, s postupující projekcí mi tenhle malý spratek lezl na nervy čím dál víc. Díky němu a nástupu zvířat začne být film místy dost infantilní, což by až tolik nevadilo, kdyby ovšem nebyla cílová skupina tak moc neujasněná. K tomu celá řada klišé…alespoň, že si snímek stále drží solidní tempo a důraz na detaily (žába-budík, trik s naslouchátkem, „psí Luftwaffe“ atd.). Celkově ovšem až tak nadšený nejsem, dávám lepší průměr. „Vyřiďte šéfovi, že ten barák bude jeho…“ - „Fakt?“ - „Až umřu!“ (24.05.2020)