Vzhůru do oblak

Na začátek jen jedno krátké zamyšlení: Kdy se z kina stal bufet? Chroup, křup, mlask... VZHŮRU DO OBLAK je multigenerační snímek u kterého se musí bavit každý. Špičkové akční scény, romantika nejtěžšího kalibru a dechberoucí dobrodružství, které po vzroru starých průzkumnických filmů člověka vrhne do neznámého, nebezpečného ale zároveň překrásného světa. Příběh tvoří neuvěřitelná spojnice několika životů. Důchodce, chce stůj co stůj završit svůj (stěhovatelský) plán, lovce (jiný důchodce) jež pase po trofeji která mu neustále uniká, osamělý chlapec co chce pomáhat (důchodcům) a matky starající se o své děti. Do tohohle kolotoče přidejte létající dům, mluvící psy, ptáka uličníka a pořádnou kopu legrace. (25.09.2009)

Nemá cenu to okecávat: velké životní pravdy tu znovu nenajdete v jiné než velmi polopatické podobě, ale o to u Pixarů nejde. Tohle studio každým filmem zraje a oslňuje malé výpravnou akcí a velké schopností přivádět na plátno nestárnoucí dětské sny. Příběh Carla a jeho podivné družiny místy uchvátí emocemi (hlavně úvodní retrospektiva je božská) a místy pobaví první signální (pro někoho asi až příliš infantilně, ale budiž). Nelze popřít, že se opět jedná o kompilaci několika kraťasů, jejichž úroveň není zrovna stabilní, ale celkový dojem směřuje jednoznačně vzhůru do oblak. (12.08.2009)

Především si PIXAR zasluhuje obrovskou poschvalu za unikátní kraťasy před premiérami svých filmů v kinech, ve kterých dokáže v pěti minutách pokaždé předvést svůj plný potenciál. Tyto krátké filmy mne pokaždé potěší a naladí na tu správnou melancholickou vlnu, než se představí hlavní hvězda večera. Tou byl minulý víkend příběh roztomilého staříka s otravným klučinou (v mém případě to opravdu není naopak), kteří před sebou měli nelehký úkol - doslova. Jakkoli může vypadat hlavní příběh filmu vtipně až trapně, už při první scéně s odhalenými balónky jsem dědovi držel všechny čtyři palce. Nápaditému studiu, krmící nás každý rok bezchybným animákem jsem to prostě zase zbaštil i s navijákem. Pak to již byla až na slabší konec, od kterého jsem čekal trochu více, klasická pixarovka fungující na bázi: dojemný začátek - seznámení s problémem - dobrodružství + vtip (60 minut!) - vyhrocený konec - The End. 80% (31.08.2009)

"Našel jsem toho špačka a sledoval ho až pod vaši verandu. Aspoň doufám, že šlo o špačka. Byl takovej chlupatej a měl dlouhý ocas." Je fajn, že sny se dají splnit i v důchodu, což rozhodně udělám, ale já jsem se u toho moc nebavil. Asi za to mohou mé děti, které úplně nezvládly to, že ta srandovní holka z úvodu ve zběsilém tempu zestárla a zemřela. Na to nebyly připravené a já jsem nebyl připravený na jejich reakci. Pak už to bylo přiměřeně zábavné, některé fóry se povedly, jiné nikoli, ale já považuju animáky primárně určené pro dětské diváky a ti kolem mě z toho rozhodně do oblak nevyletěli. Já tedy taky ne. Já si vyletím až v důchodu. (14.12.2018)

Nádherná, dětsky hravá i silně profesionální animace není u Pixarovek žádným překvapením, vyzdvihnout je však ještě třeba perfektní Giacchinovu hudbu, jenž podbarvuje, zjemňuje, popř. dramatizuje scény přesně dle potřeby. Nicméně do první třetinky filmu nebyla technická stránka jedinou složkou blízkou dokonalosti. Vynikající, v podstatě srdceryvný úvod do děje, práce s nadsázkou, skrytá hloubka obsahu (stáří, nostalgie) zabalena ve srozumitelné pohádce - bravo! Zbytek filmu je sice vtipnější (rozhodně vtipnější než WALL-E), ale také jednodušší, infantilnější (polidštěná zvířata), nijak opojný a zkrátka "obyčejně Pixarovský"... Což ovšem pro řadu lidí bude i tak představovat vrchol zábavy. 7/10 (01.06.2009)