Il Grido
Il Grido
Il Grido
Režie:
Michelangelo AntonioniKamera:
Gianni Di VenanzoHudba:
Giovanni FuscoHrají:
Steve Cochran, Alida Valli, Betsy Blair, Gabriella Pallotta, Dorian Gray, Mirna Girardi, Elli Parvo, Lilia Landi, Lynn ShawObsahy(1)
Cukrovarnického dělníka Alda opustila partnerka Irma kvůli milenci a ten se pocitem životní prázdnoty vydá se svou malou dcerkou pryč z města. Navštěvuje města a vesnice, kde potkává jiné ženy nabízející mu domov a lásku, avšak nic ho nedokáže udržet na místě. Aldo si přesto uvědomuje bezútěšnost a tragiku své pouti. Tento film je v Antonioniho filmografii ojedinělý, neboť se neodehrává v buržoazním prostředí jak je u něho zvykem, ale v prostředí chudých periferií a venkova. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (33)
Výkřik je jedním z prvních Antonioniových povedených snímků. Je to film překypující láskou, zradou a beznadějí. Zpočátku nudný děj se postupně rozpohyboval, až se trochu podobal Felliniho tvorbě. Po režijní a herecké stránce se film přibližuje k dokonalosti, ale přes veškeré kladné vlastnosti si mě Výkřik zvlášť nezískal. Ale to neznamená, že si ho za nějaký ten týden či měsíc (možná i rok?) nepustím znovu. Třeba mě časem osloví... ()
Michelangelo Antonioni zde své téma kupodivu filtruje přes postavu muže a to ještě v době neorealistické vlny. Film má velmi zajímavý půdoris - způsob jak se představuje hlavní postava, jak je budován děj, i hledání tématu - divákem. To jsou důvody, proč není možno během filmu vystřízlivět. A je to velmi citlivé, ...jak je to celé citlivé!!! ()
Pekny socialni film s hlavnim hrdinou nezamestnanym delnikem. On the road - neorealismus s mirnym noir nadechem a s komornim klavirnim doprovodem. 4+ ()
Italský neorealismus není nic pro mě... ()
Road movie na spôsob Antonioniho sa odohráva v bezútešnom prostredí - od ponurej priemyselnej štvrti, cez rôzne chudobné príbytky. Hlavný hrdina Aldo, robotník v cukrovarskej fabrike, sa opustený ženou Irmou vydáva na cesty so svojou dcérkou Rosinou. Na svojej púti stretáva rôznych zaujímavých ľudí v rôznych životných situáciách, s rôznymi problémami. Nechýbajú medzi nimi ani mladé a príťažlivé ženy, ktorým vôbec nie je ľahostajný (najvýraznejšia z nich je pumpárka Virginia vo výbornom podaní Dorian Gray). Lenže Aldo nedokáže zabudnúť na svoju ženu, nikde nenachádza pokoj a putuje stále ďalej. Napokon si však uvedomí, že pred svojim smútkom nikam neujde a vracia sa na začiatok svojej cesty. Záver v prázdnej cukrovarskej továrni je nesmierne intenzívny. Aldovu púť sprevádzajú clivé, ale krásne tóny klavíra. Rozprávanie je to smutné, ale veľmi ľudské. ()
Nemám rád Antonioniho odtažité, divácky nepříjemné filmy. I když film disponuje zajímavým a silným příběhem v první půlce (po benzínovou stanici), naprosto ztratí dech a vyšumí v půlce druhé, kde se režisér jen opakuje a uměle natahuje trápení nejen hlavního hrdiny, ale i mé. ()
Na Antonioniho velice srozumitelný snímek. Ponurá atmosféra dotvářená mlhou a chladným počasím hezky doplňuje příběh dělníka Alda. V některých pasážích mi ovšem přijde, že se s hlavním hrdinou ztotožní jen velmi málo diváků, protože je Aldo občas až příliš sebelítostivý. Každopádně tenhle film stojí za zhlédnutí i když to moc veselá podívaná není. ()
Krásná černobílá kamera (točení v exteriérech, zvláštní zamlžená atmosféra u řeky, pocit rozletu na všechny strany u pumpy, časté hluboké průhledy skrze dveře, okna, až etnograficky realistické interiéry domů ...) a v něčem těžko uchopitelný Aldův příběh. Proč se sakra chovají tak, jak se chovají? Kam směřuje. Pocit vyprázdněnosti a neschopnosti najít či vnímat štěstí, opuštění (opouštění) všeho. Steve Cochran (prý) také stále něco hledal, až nalezl ani ne deset let po tomto filmu smrt na moři. Výborný pomalý Antonioni. ()
Syrový a krásně udělaný film. Čiší z něho dozvuky neorealismu, ale už je jasně patrné moderní cítění filmového vidění. Přes sociální podtext příběhu přesahuje hledání místa, cesty a důvodu žití. Film je vlastně jakousi italskou roadmovie (podobně jako Silnice) a chvilku i připomínkou "pošťáka, který zvoní dvakrát". Antonioni byl už zralý umělec, ale ty opravdové mistrovské kousky ho ještě čekaly. ()
Dost nedoceněný Antonioniho film trochu netypicky odehrávajcí se nikoli mezi odcizenými intelektuály nebo uměleckou bohémou ale v prostředí "obyčejných lidí" ()
Konečně Antonioniův film, kterému můžu dát čtyřku. Na jeho filmy jsem se těšil, ale tak nějak mě zklamaly. Režisér očividně dával přednost formě před obsahem a zapomněl na to hlavní - na diváka. Jeho filmy jsou plné lidského utrpení a strádání a přitom nedokážou vyvolat sebemenší lidský pocit. Jsou chladné a nezúčastněné. Pro mě dost vážný handicap. V rámci žánru za 4. ()
Velice smutný a dojímavý, ale přesto nádherný film od Michelangela Antonioniho. Zřejmě jeho první dílo, kterým se zapsal do filmové historie. Svou ponurostí a bezvýchodností mi to připomnělo předchozí Felliniho filmy Silnice a Cabiiriny noci. Na rozdíl od následujích Antonioniho "experimentálních" filmů, tento by se mohl líbit i "normálnímu" divákovi. ()