ef - a tale of memories.

V podstatě souhlasím s Mandelbrotem, ale na rozdíl od něj mám jednu zásadnější výhradu. Nemohl jsem se zbavit pocitu, že snaha o uvěřitelnost či skutečnost chování a prožívání postav IMHO často ustupuje snaze dojmout diváka. Jenže, může mě dojmout něco, co mi nepřipadá skutečné? Chvílemi jsem měl pocit, že autoři hrají s divákem následující nefér hru... Divák, kterému se ef nelíbí, by si měl začít připadat provinile a říkat si:"Nejsem zlý člověk, když mě to nedojímá, ba otravuje mě to?" Přesto mě v poslední třetině příběh Čihiro přeci jen oslovil. Lepší *** pro mě, věřím ale, že obecně bude ef hodnoceno výrazně lépe (takže asi doporučuji?). (06.01.2008)

Máš nějaké vzpomínky, které nechceš zapomenout? Emocionálně a také vizuálně jedno z nejpůsobivějších anime tohoto roku. Příběh se soustředí na trojici potenciálních párů a vývoj jejich vztahů. Není nijak složitý, ale je velice citlivě vyprávěn a vyznění jednotlivých scén je podpořeno nápaditou obrazovou stránkou, kdy styl kresby, použité barvy nebo i třeba nápisy pomáhají vyjadřovat psychické rozpoložení postav. Z nich je asi nejzajímavější dívka Čihiro, které byl v seriálu svěřen nejsmutnější úděl, kdy se každý den učí poznávat svět, jen aby se jí znovu a znovu rozplinul před očima, ale přesto se nehodlá vzdát své šance na štěstí. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že by byl seriál lepší bez posledního dílu.... A co že vlastně znamená to "ef" v názvu? Odpověď dají první písmena názvů jednotlivých epizod - euphoric field. (31.12.2007)

Zvláštní. Tohle anime mi bylo doporučováno. Nespočetněkrát. Muži, ženy, dívky, chlapci - všichni tvrdili to samé: "Je to paráda, takhle už jsem dlouho nebrečel/a." Možná už to tvrdé, kámen zvané, obrostlo mé srdce. Nebo možná jsem prostě neskočila tvůrcům na lep (asi moje škoda). Ale nebrečela jsem. Nedojalo mě to. Naopak mě to dost dlouho nudilo. Celý devět dílů se vyskytlo jen málo okamžiků, které se mi opravdu zalíbily. Desátý a jedenáctý díl už byly takové lepší celkově, no a ten dvanáctý... chvíli fajn, chvíli jsem se musela smát. Na jedinou věc, na kterou jsem opravdu byla zvědavá, jsem dostala odpověď právě až v tom 12. díle, a to po titulkách a ještě mi přišla taková zavádějící... Vlastně jen tyhle dvě postavy jsem si z celého seriálu opravdu oblíbila. Pročítám si hodnocení, spousta diváků soucítí s Čihiro. Mně byla ukradená. A protože mi byl ukradený někdo jako Čihiro, tak je jasné, proč mě ef - a tale od memories. nemůže zasáhnout, nemůže se líbit víc jak za 3*. Druhá linie se mi líbila o něco více, je pravda, že mě obě zúčastněné trochu štvaly, ale Mijamura mi pak začala být více sympatická a fandila jsem jí, protože Kei mi přišla jako rozmazlené děcko, které sobecky jde za tím svým a nevadí mu, že ublíží (když jde o sport, nevadí to, ale v lidských vztazích...). Ale přiznávám - animace byla vážně povedená, přišlo mi, jako bych se dívala na jedno dlouhé AMV. Určitě mohu doporučit, protože vím, že existuje spousta lidí, kterým se to opravdu hodně líbilo. Mně se to také líbilo, ale ne hodně. Nemusím to vidět znovu. A kdybych měla paměť, která po třinácti hodinách zapomíná, tak bych ani nelitovala... Každopádně verdikt zní: doporučuji. (08.11.2010)

Kanonovitý magický realismus je zpět. A pokud je něco vyprávěno tímto stylem a podobnou kvalitou, pak mě to nemůže zklamat. S čím tentokrát zásadně nemůžu souhlasit, je Subjektivův komentář. Postavy se na můj vkus chovaly velmi uvěřitelně. Jednu z nich cloumá nerozhodnost, druhá bojuje za opětování citů aniž by se snažila o maximální podbízení, třetí smířlivým způsobem žije ze dne na den hozena do stejných ale zároveň neznámých vod. Jejich činy a rozhodovací proces kvitoval mé shlížení a vůbec se nepříčily s mými myšlenkovými pochody. Oceňuji i způsob servírování dojemných scén, které neběží od ranných dílů a i když na ně dojde, tak není jich tolik, abych se cítil citově vydírán a následně nadával, že celé je to jen o tom vytřískat maximum vody ze slzných kanálků. Ty ony 2 výborné scény na vrcholu EF sinusoidy s telefonem a vytrhnutí stránek mi ale sevřely nervíky jak se patří (poté i citlově upustily, aby to se mnou necloumalo až do konce) a vyzdvihly seriál k úrovním největším. Celé tomu pomáhá i skvělá audiovizuální stránka, hlavně hra barev a světel, která příjemně navnazuje přítomnost nečeho nadpřirozenějšího. Závěrem bych chtěl jen podotknout, že si scénaristé mohly zvolit i jiné možnosti zakončení. Toto nepatří do kategorií silnějších, ale pouze uspokojivých. Docela by mě zajímálo, jak by to dopadlo, kdyby osud kráčel bouřlivějšími vodami, třeba by to na 5* i bylo? (12.08.2015)

Po prvom dieli by si človek mohol myslieť, že pôjde o príjemnú romantickú komédiu, ale už od ďalšieho dielu sa všetko zmení na naozajstnú drámu. A podľa mňa išlo o dosť náročnú drámu, kde o vypäté situácie nebola núdza. Tvorcovia nechali postavy fakt trpieť. Hoci mám pocit, že väčšine sa páčila línia s Chihiro, u mňa to bolo presne naopak. Obe línie sa však našťastie vôbec nebijú, takže anime pôsobí konzistentne. Musím pochváliť animáciu, ktorá je fakt vynikajúca a rovnako aj hudba. Občas som aj zabudol, že tie postavy nie sú skutočné, myslím, že by sa od nich mohli učiť hrať aj reálni herci. Za najkrajší diel považujem desiaty, v ktorom sú zároven dve najkrajšie scény z celého anime. 5* nedávam hlavne preto, že ma to zo začiatku až tak nechytilo a ani na konci som nebol až taký dojatý. Ale rozhodne neľutujem čas strávený s týmto anime. (10.10.2009)