Orphan

„I´m not your fucking Mommy!“ Co se týká budování napětí, povstal Collet-Serra z roztaveného parafínu, ale mě prostě iritují filmy, v nichž si postavy z možných rozhodnutí vybírají za účelem dějového konstruktu zásadně ty nejhorší.. A mimochodem, kdyby si vzali jezevčíka z útulku, nic z toho by se nestalo.. (27.01.2014)

Obrovská slabost pro Veru pro mě byla hlavním lákadlem a pravda, nelitoval jsem. Sympatické obsazení ( hlavní záporačka byla prostě boží :), svižná režie ( ani chvilinka nudy ) a úderná hudba - to vše dotvářelo onu mrazivou, k prasknutí napjatou atmosféru, kterou máme u thrilleru tak rádi. Proč jsem nehodnotil plným počtem ? Ono, když musíte promítání nečekaně přerušit a pustit si poslední ( nejnapínavější ) půlhodinku s 3 - hodinovým spožděním... zkrátka valná většina atmosféry je fuč a Vám zbydou akorát '' oči pro pláč '' :). I tak je to ale čistých 80% a já doufám, že si někdy příště v klidu zhlédnu celou stopáž bez narušení a těch pět tam prostě pošlu. (12.10.2009)

Brutální začátek bych rozhodně nepouštěl budoucím maminkám, bylo to trošičku moc i na mě, ale jinak parádní žánrovka. Dokonce jsem uvažoval i o pěti, ale nesedl mi jeden twist na konci (na druhou stranu je tam díky němu jako vždy parádní Karel Roden). Ale jinak co se týče mě... kladívko udeřilo na hlavičku. :) (20.02.2010)

Skvělej psychoteror, co mě velmi překvapil vezmu-li v potaz, z jaký dílny tenhle výrobek pochází. Stupňování napětí je dobrá věc a taky se opravdu povedlo. Naprosto skvěle se tu taky předvedla Vera Farmiga, jejíž výkon mi na takovej film přijde možná až moc dobrej. Isabelle Fuhrman byla extrémně na zabití (to berte jako plus). Jenom obyčejně sympatickej Sarsgaard je tady na odstřel, čemu tenhle blbštajn věří, to je fakt na pováženou. Jak říká Chermy - proč věří divnýmu děcku, když má doma Veru, to mi fakt mozek nebere. A vidět Rodena je taky fajn, klidně tam mohl bejt častěji. Možná stopáž mohla bejt kratší a zážitek by byl lepší, na druhou stranu pointa patří rozhodně k těm zajímavejm a nečekanejm. Jaume se po nuďárně Dům voskových figurín předvedl v mnohem lepším světle. Škoda, že potom přišlo Unknown. (06.08.2011)

Jistě by bylo hezké si představit, že scénárista má mimořádný vhled do problematiky adopcí či vyniká mimořádnou empatií. Já osobně jsem přesvědčen, že se objednal na konzultaci k psychologovi přes adopce a vykydal každou jeho poznámku do scénáře. Možná ale i přečetl nějaký ten článek. Že mu chybí empatie dokazuje absurdním chováním postav, které směřuje jen a pouze k tomu, aby se mohlo stupňovat násilí, nanášet otázky na postavu Esther a pak na ty otázky dávat děsivé odpovědi. Rodiče, kteří mají být dva mimořádně inteligentní lidé, nejsou schopni si dát dohromady dvě a dvě. SPOILERY. Neptají se po motivu první vraždy, nespojují si události do celku, neprovedou jediné rozumné opatření, nezajímá je, že někde venku běhá brutální vrah, který třebas ani není Esther. Děti dokonale umí zahrát pohodové, milující sourozenečky, Esther dokonale skrývá svou krutou povahu, aby jí dala průchod v pro ni nevhodných okamžicích. Její minulost je nekonzistentní. Esther přes podezření nikdo nehlídá. Nikdo se nesnaží účinně omezit její pohyb. Nikdo před ní neutíká. Kdepak, všechno musí směřovat k povinné závěrečné konfrontaci. Bydlení v jakémsi zapadáku na vršku je další nezbytnost. Uf, ušetřte mě. Silná *. (15.12.2009)