Pan Nikdo

Na vašich rozhodnutích moc nesejde, stejně si nakonec vrznete s pěknou bábou a chcípnete. Někdy ale jenom chcípnete. Ale to vrátíme, to by se vám nelíbilo. Na druhou stranu je ale rozhodování poměrně důležité, protože když si vrznete s asiatkou, tak si nevrznete s blondýnou. To je dilema - nakonec je každá láska ta pravá a osudová, ale žádná není pravá a osudová. Všechny jsou ale strašně hezké. Smutné. Ale tak to bych ještě snesl, protože to jde vnímat jako určitou lehce výsměšnou opozici k přeslazeným HW kýčům. Dokonce i s těmi legračními dialogy. Finále mi ale říká, že to s tím oponováním nebude tak horké (ne, že by samo o sobě dělalo nějak dobře). Více trpím jiným prvkem, zakomponováním fyziky, ale i jiných věd. Vědu mám rád. Trochu se jí i snažím živit. Nikdo nebude stavět na povrchních analogiích vědeckých poznatků s lidským životem, aniž by mě štval. Chaos je pro mě příliš vznešený, aby se dal poznat ve vaření nějakého Brazilce, šipka času příliš neuchopitelná, abychom ji mohli vnímat jako sílu, co nám helfne překonat smrt a dát pocit vítězství, interpretace kvantové mechaniky skrze paralelní vesmíry poněkud nepotřebná pro pochopení, že některá rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit náš život. Snad jen ti pověrčiví holubi nám pěkně ukázali falešnost pocitu, že jsme výhradními pány svého osudu. Narozdíl od většiny fyzikálních objektů jsou totiž vnímajícími živými tvory. Člověk se sice zajímá o fyziku, ale fyzika se nezajímá o něj. Nemá lidský rozměr. Divák by ale řekl, že všechen Vesmír zajímá se o Nikoho. Což česky znamená, že se nezajímá o nikoho. Jestli je ale ten film takhle chytrý, tak jsem blbý. Ale nad ** bych mu ani pak stejně nedal. (25.10.2010)

Šlupka jako hrom, co se zpočátku stavěla do očí jako další onánie, která má ambici utloukat zešíleným střihem líbivých, navzájem nesouvisejících obrazů. A to je právě to - že v životě jde spasovávat běsnoty a alternativy, metrixy, linie, svědka bitvy u Little Big Hornu i Medema. Probouzím se do sna nebo sen do mě a mám zajít za tenhle roh nebo za tamten, co a kdo tam na mě čeká, co je dobrá volba a co špatná? Tahle uhrančivá odysea nezná naší mapu, nevyluští nám tajenku, ale navede, jak ji smířeně a vláčně a obluzeně ... přijmout. A tento způsob Leta ... !!! (05.07.2010)

Tváří se jako superkomplexní dílo o všem. Nakonec splaskne jako načančané nic, které samo obnaží svoji banalitu. Další režisér se nechal požrat svými přebujelými ambicemi a vystřihl povrchní směsku z desítek motivu a velkých témat (nesmrtelnost, Mars, butterfly effect, osud, náhoda atd.), aniž by aspoň k jednomu z nich řekl něco opravdu moudrého nebo hodnotného. Výsledek je o to otravnější, o co polopatičtější je závěrečná vysvětlovačka, která prizná, že poslední dvě a půl hodiny fakt jen sestávaly z "krásných" reklamních záběrů - a kdyby jich bylo o hodinu míň, nic se vlastně nestane. Klasický internetový hit současnosti, jenž akorát opije davy vyleštěným audiovizuálem. (09.07.2010)

Mám rád filmy s hlbokými myšlienkami, ktoré nútia pohnúť rozumom. Lenže toto má dva a 1/2 hodiny a Ja som sa miestami tak nejak precitol vo svete "nezáujmu" kam sa samotný príbeh uberá. Tá premisa okolo romanci ma bavila kým bola tak nejak v jednej domácnosti, "zakázaná". Následný vývoj mi už nijak extra zaujímavý neprišiel, pričom ako uvádzajú podaktorí, toto sme tu už mali v podobe "Donnieho Darka", ktorý je však predsa len o level vyššie. Nič to, nevadí, veď kopíriek čo sa snažia ísť svojou vlastnou cestou, je plná riť. Akurát že, od snímku z rebríčka 200 najlepších, najobľúbenejších filmov som predsa len očakával akosi trochu viac, ako len melanchóliu v jemnom scifi kabáte. No a týmto pádom som videl "všetko" z prvej dvestovky a teraz by to chcelo za tú obetu, poriadny krvák, alebo niečo iné, z milovaného horor žánru. (11.06.2024)

Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." (28.08.2012)