Pan Nikdo

Šlupka jako hrom, co se zpočátku stavěla do očí jako další onánie, která má ambici utloukat zešíleným střihem líbivých, navzájem nesouvisejících obrazů. A to je právě to - že v životě jde spasovávat běsnoty a alternativy, metrixy, linie, svědka bitvy u Little Big Hornu i Medema. Probouzím se do sna nebo sen do mě a mám zajít za tenhle roh nebo za tamten, co a kdo tam na mě čeká, co je dobrá volba a co špatná? Tahle uhrančivá odysea nezná naší mapu, nevyluští nám tajenku, ale navede, jak ji smířeně a vláčně a obluzeně ... přijmout. A tento způsob Leta ... !!! (05.07.2010)

Asi takhle: přes dvě hodiny vám před očima staví do stropu sahající domeček z karet nesmrtelnosti, teorie chaosu, paralelních vesmírů, sedmi dimenzí, cestování časem, osudu, předurčení, lidské individuality a vesmírné hry v kostky a vy sice netušíte, co to je, odkud to jde a kam to směřuje, ale jste celkem zvědaví. Načež ten pan režisér a scénárista Dopeklašel onen domek jediným máchnutím ruky zboří, vytáhne z rukávu falešné eso a s triumfálním šklebem čeká, co vy na to. Já na to slovy klasikovými: "Nasrat, jó nasrat." (28.08.2012)

Velice sofistikovaný kousek, který si za pár let musím dát znova, jelikož jsem si hned napoprvé pustil Director's cut a těch vsrtev a rovin bylo tolik, že už jsem je v závěru nestihl úplně pobírat. Nu, rozhodně nejoblíbenější linkou pro mě byla ta s Juno Temple, která je naprosto úžasná a bohužel nedostane tolik prostoru jak bych chtěl, zfleku bych si dal teenagerský spin-off. Nicméně tahounem filmu je samozřejmě Jared Leto, který se vesměs věnuje své kapele a turné, takže těch rolí moc nebere, ale když už, tak už stojí za to. Kromě té alternativní reality (či co to bylo) s dlouhými vlasy se mi líbily všechny scény s ním a nejvíc mu to slušelo s Diane Kruger (Jo Němky byly vždycky pěkný, haha). Celkově se jedná o velice komplexní film, který vzešel ze zajímavých produkčních řad a sveřepá režie Jaco van Dormaela rozhodně nesedne každému (Civale, koukám na tebe ty starý brachu), ale dle mého tam ten umělecký punc je...7/10 (07.02.2017)

[imdb: 7.7/10] | me: Tento typ filmu by mal u mňa vyvolať opačné dojmy - a to najprv tú rozčarovanosť z nesúrodosti, nejasnosti a zaujímavosti prevedenia a potom čo raz viac údiv z celkového pochopenia a "vyjasnenia" celej splete uplynulých situácii a dejov. Avšak tento krát sa tak nestalo "vďaka" stopáži, ktorá nepozná medze. Film je ako každý z tohto duhu - najprv neuveriteľne zaujímavý, nikto nevie čo sa deje, prečo sme raz tu, raz tam... a pomaličky sa to akosi začne dotvárať, jednotlivé dejove línie dávajú väčší zmysel a čaká sa už len na podstatu toho prečo to tak je a čo je zdrojom a podstatou týchto príbehov. A na toto sa čaká veľmi dlho, zbytočne natiahnuté línie dejov a citov zabezpečujú stratu záujmu, hoci istá zvedavosť tam stále je. Človek vyčerpaný obrovským množstvom kauzalít už stráca chuť na samotný príbeh a čaká na to podstatné - na to "prečo ?". A keď sa to konečne dostaví tak prichádza sklamanie z jednoduchosti odpovede. Ostatné sa stáva nepodstatným pretože dôvod všetkého čo sme videli predtým je príliš jednoduchý a pavučina predchádzajúcich dejov ostáva len množinou príbehov, ktoré sa nám premietli pred očami, nič viac, nič menej. A to je podľa mňa škoda. Spracovanie, kamera, strih, butterfly effect, teória strún, ... to všetko je pekné, ale celkovo ide len o koláž príbehov. Skrátil by som stopáž, nechal tie podstatné myšlienky a hru s prelínaním farieb a dejov a čaro by ostalo, inak nuda z "čoraz dlhšieho" príbehu to všetko zabíja. [2 a pol *] (15.11.2010)

Kdyby nebylo kdyby... Film hojně využívá a propojuje myšlenky z již viděného,příkladem poslouží filmy jako Osudový dotek,Fontána,Donnie Darko či Věčný svit neposkvrněné mysli... z tohoto důvodu nemůžu udělit plný počet.Styl vyprávění mi z počátku nesedl ale postupem času jsem si zvykla,herci ujdou, vizuální stránka filmu a soundtrack jsou bez chyby. (28.07.2010)